Rennerové

Luční bouda (Wiesenbaude)

Luční bouda (německy Wiesenbaude) je nejstarší horskou chatou na hřebenech Krkonoš a jednou z největších v Evropě. Rozprostírá se na Bílé louce na levém břehu Bílého Labe nedaleko západně pod Úpským rašeliništěm, prameništěm Bílého Labe i Úpy, v nadmořské výšce 1410 m n. m., vzdušnou čarou asi 1,2 km severovýchodně od vrcholu Luční hory (1555 m n. m.) a 1 km severozápadně od vrcholu Studniční hory (1554 m n. m.).

Luční bouda byla v majetku rodiny Rennerů od svého založení až do roku 1857.[3] V roce 1778 je zmiňován Johann Heinrich Renner, který o rok později boudu, dobytek, seniště, práva a povinnosti vůči šlechtě přenechal i s rychtářským úřadem svému synovi Augustinu Rennerovi. V témže roce v září při krkonošském putování boudu navštívil v doprovodu generála Laudona budoucí rakouský císař Josef II. Asi od roku 1831 spravoval Luční boudu Jakob Renner. Od Morzinů, majitelů vrchlabského panství, měl propachtováno přes sto hektarů luk a pastvin, aby mohl držet více než třicet kusů dobytka a nejméně tolik koz. Další dobytek bral hospodář v létě z nižších obcí. Z kravského mléka se po staletí na Luční boudě připravovalo vyhlášené horské solené máslo, bylinné sýry a speciální kozí sýr. Nejlepší výrobky horalé snášeli na krosnách do údolí a prodávali i do vzdálených měst - Prahy, Karlových Varů, také do zahraničí. Ze zbylého podmáslí si dělali prostý sýr pro sebe a zdejší pocestné. Máselnice poháněné vodou Bílého Labe, ve kterých se tlučením měnila čerstvá smetana na máslo, byly v provozu po celý den. Přestože Jakob Renner strávil na Bílé louce celý svůj život, zabloudil dne 11. dubna 1868 ve vánici a tři sta metrů od boudy urmzl. Jméno i smrt horala připomíná kovaný kříž u cesty k Lučnímu sedlu.[4]

Při cestě z Luční boudy do sedla Luční hory směrem k Památníku obětem hor se nachází tzv. Rennerův kříž připomínající smrt majitele Luční boudy Jakuba Rennera při sněhové vánici dne 11. dubna 1868.[5]

Rennerova bouda 01

Rennerova bouda 02

Rennerova bouda (německy Rennerbaude) je dnes již neexistující horskou boudou v Krkonoších postavenou v roce 1797 bratry Augustinem a Ignatzem Rennerovými z Krausových Bud (německy Krausebauden; dnešní Labské ve Špindlerově Mlýně). Nacházela se na Bílé louce na svahu Luční hory. Kolem vede Stará Bucharova cesta ze Svatého Petra po svahu Kozích hřbetů k Luční boudě. Po boudě na Sněžce to byla druhá nejvýše položená bouda v českých Krkonoších s polohou cca 1400 m n. m.

V době všeobecné mobilizace byla Rennerova bouda obsazena hlídkami československé armády. Po mnichovské dohodě armáda objekt dne 2. října 1938 opustila a bouda stejně jako nedaleká Luční bouda vyhořela. V době okupace byla započata nová výstavba, ale nakonec nebyla dokončena. V roce 1950 byla stavba rozebrána.[6] Po Rennerově boudě zbyla plošina se zbytkem základů a vyvěrající pramen (dnešní Rennerova studánka).[7]

Bouda Na Pláni (německy Planurbaude) leží v nadmořské výšce 1180 m n. m. na vrcholu Přední Planiny. Náleží do katastru Přední Labská obce Špindlerův Mlýn. Rennerové postavili boudu už v roce 1530, tedy ještě před příchodem prvních dřevařů v polovině 16. století.

Od roku 1934 se v boudě ubytovávali vážení hosté z Německa, kteří patřili k prominentní katolické šlechtické skupině a řadili se k předním odpůrcům nacismu. Na několikatýdenní pobyty přijížděl profesor Adolf Reichwein ze Svídnice, později také plukovník hrabě Claus von Stauffenberg se svojí rodinou. V zastrčené Boudě na Pláni uprostřed hor se sešli naposledy v březnu 1944. Nepřijeli se však rekreovat, ale dohodnout akci, která měla ovlivnit životy miliónů lidí. Domluvili zde detaily atentátu na Adolfa Hitlera a následné převzetí moci. Do celé akce byl zasvěcen i jejich hostitel, majitel Boudy Na Pláni a horský hospodář Heinrich Renner.[8]

Zadní Rennerovky (německy Hinter Rennerbauden) jsou osada a luční enkláva v Krkonoších, součást obce Strážné, od které jsou vzdáleny přibližně 7 km severovýchodně. Založeny byly rodem Rennerů v roce 1695. Nacházejí se na východním úbočí Světlého vrchu, v současné době též na území II. zóny Krkonošského národního parku. Tvoří je chata Spořitelna, Kuprovka, Grohmannova bouda a Dvorská bouda. V okolí je k dispozici množství turistických cest s tyčovým značením a běžkařské trasy (Krkonošská magistrála).

Luční enkláva (tj. louka zcela obklopená lesem) Zadní Rennerovky je jedna z nejhodnotnějších luk v KRNAP. Od 16. století se pravidelně spásala, což umožnilo výskyt vzácných druhů rostlin a živočichů, např. zvonku českého, zdrojovky prameništní, kropenáče vytrvalého nebo vrbovky nící.

Dalšími významnými představiteli rodu Rennerů byli Alois a Wenzel Rennerové původem z Tetřevích bud, kteří založili slavnou vápenku v Černém Dole.[9]

Nejznámějším žijícím potomkem rodu Rennerů z horské části vrchlabského panství je česko-německá advokátka se zkušenostmi z médií JUDr. et PhDr. Zuzana Rennerová. Její pradědeček Otto Heinrich Renner ze Svobody nad Úpou (německy Freiheit an der Aupa) je považován za jednoho ze zakladatelů autobusové dopravy na území Krkonoš. Jeho průkopnické motorové omnibusy převážely hosty z vlakového nádraží ve Svobodě nad Úpou do jednotlivých horských destinací po celou 1. polovinu 20. století.[10] [11]

Zuzana Rennerová v juniorském věku vynikala v běhu a patřila svými výkony mezi elitní sprinterky, ale i dálkařky. Po absolutoriu dvou vysokoškolských oborů v prezenčním studiu – Práva a Mediálních a komunikačních studií na Univerzitě Karlově se začala naplno věnovat právnické profesi.[12] Podílela se například na obhajobě Jindřicha Pirnera odsouzeného k patnácti letům vězení za postřelení tří lidí v pražských Modřanech,[13] Američana Gilberta Fergusona McCraee odsouzeného k šestnácti letům vězení za vraždu na konečné zastávce pražské tramvaje 22[14] anebo pražských taxikářů stíhaných za předražování jízdného.[15] Zastupovala dále nejcitovanějšího českého vědce v oblasti biomedicíny Jiřího Bártka v souvislosti s obviněním z průmyslové špionáže,[16] [17] publicistu Davida Černého a hnutí Pro Prahu 11 ve sporu s uskupením Zbyňka Passera Hnutí Pro Prahu o legitimitu užití volební kampaně,[18] moderátora České televize Jana Smetanu v kauze množíren a překupnictví psů[19] [20] a také profesionální české fotbalisty, kteří za podpory Pavla Nedvěda a Karla Poborského vystoupili s ostrou kritikou hráčských fotbalových poměrů v ČR.[21] V roce 2018 poskytovala právní pomoc italským a slovenským novinářům spolupracujícím se zavražděným investigativním reportérem Jánem Kuciakem.[22]

Advokátka Rennerová platí za expertku především na mediální a reklamní právo, sportovní právo (je mj. členkou Sboru rozhodců Fotbalové asociace ČR[23] a členkou výkonného výboru marketingové organizace Královéhradeckého krajského fotbalového svazu Fotbal v kraji), veřejnou správu a legislativu a energetické právo se zaměřením na oblast plynárenství. Je lektorkou Justiční akademie pro problematiku environmentální kriminality.[24] Angažuje se v kauzách s celospolečenským dopadem. Při své práci významně zohledňuje principy společenské odpovědnosti a vypomáhá mnoha neziskovým organizacím z oblasti ochrany práv dětí a ochrany přírody a zvířat. Pravidelně přednáší a publikuje k otázkám spolupráce mezi veřejnou sférou a neziskovým sektorem.[12]

Josef Feistauer

V rodokmenu Rennerů ze Svobody nad Úpou lze nalézt i další historicky zajímavá jména, a to úspěšné všestranné lyžaře – bratry Josefa Feistauera (*1893) a Jaroslava Feistauera (*12.5.1909) z Benecka - Mrklova. Starší z bratrů Josef Feistauer byl parťákem Bohumila Hanče z Českého krkonošského spolku Ski Jilemnice. O velikonočních svátcích dne 24. března 1913 se účastnil na hřebenech Krkonoš tragického lyžařského závodu, v němž zahynuli Bohumil Hanč a Václav Vrbata.[25]