Karel Poborský

Karel Poborský začínal s fotbalem v jihočeském městě Třeboň (v klubu TJ Jiskra Třeboň), odtud v roce 1984 odešel do Dynama České Budějovice. Sice se ještě na rok vrátil do Třeboně, nicméně od roku 1988 se stal kmenovým hráčem Dynama České Budějovice.

V dresu Dynama zahájil svou profesionální fotbalovou kariéru. Svůj debut v první lize absolvoval 13. srpna 1991 v domácím zápase proti Bohemians 1905, který však jihočeský klub prohrál 0:2. První ligový gól vstřelil 15. března 1992 v utkání proti slovenskému mužstvu FK Dukla Banská Bystrica, České Budějovice doma zvítězily 2:0.[2] V černobílém dresu Dynama podával Karel Poborský výborné výkony a získal si mnoho fanoušků. Jeho forma jej dovedla až do reprezentačního A-týmu, kde debutoval v roce 1994.

V témže roce přestoupil poněkud překvapivě do FK Viktorie Žižkov, ačkoli o něj usilovaly oba slavnější pražské kluby AC Sparta Praha a SK Slavia Praha. V srpnu 1994 se nádherně trefil proti Hradci Králové. Ve 29. minutě převzal míč a sprintoval po pravé straně dopředu. Před pokutovým územím přeloboval hradeckého brankáře Karla, míč zaplachtil přesně do rohu brány. Žižkov porazil svého soupeře 3:0. Tato branka se dostala v roce 2013 do nominace o nejkrásnější gól české ligy.[3] O několik dní později 11. srpna se trefil i v předkole Poháru vítězů pohárů 1994/95 proti švédskému klubu IFK Norrköping, v 73. minutě zařídil střelou pod břevno domácí výhru 1:0.[3] Odveta ve Švédsku skončila remízou 3:3, Viktoria postoupila do 1. kola, kde vypadla s londýnskou Chelsea FC po výsledcích 2:4 venku a 0:0 doma.

Za Viktorii odehrál pouze jednu sezónu 1994/1995, ve 27 ligových zápasech vstřelil 10 gólů. Jeden zápas přidal v sezóně 1995/1996 a poté přestoupil do Slavie Praha.

V sezóně 1995/1996 oblékal Karel Poborský dres Slavie Praha. Odehrál zde pod trenérem Františkem Ciprem 27 zápasů a vsítil 11 gólů. Na konci sezóny oslavil se Slavií titul, první po 49 letech. Poborský se podílel i na úspěšném tažení Slavie pohárovou Evropou.

3. prosince 1995 rozhodl Poborský ve druhém zápase třetího předkola Poháru UEFA utkání proti francouzskému týmu RC Lens, když v prodloužení (96. minuta) vstřelil jedinou branku dvojutkání a zařídil tak postup svého týmu do čtvrtfinále. V něm narazila Slavia na AS Řím, v prvním zápase 5. března 1995 otevíral v 10. minutě Karel Poborský skóre, Slavia domácí zápas vyhrála 2:0. V odvetě uhrál pražský klub prohru 1:3, která mu zajistila postup do semifinále.

V semifinále Poháru UEFA 1995/1996 Slavii vyřadilo francouzské mužstvo FC Girondins de Bordeaux, když vyhrálo oba zápasy shodně 1:0.

V létě 1996 se uskutečnilo Mistrovství Evropy, na němž český tým dokráčel až do finále proti Německu, kterému podlehl 1:2 po prodloužení. Karel Poborský na evropském fotbalovém šampionátu zazářil a dostal se do hledáčku předních evropských klubů. Nakonec jej získal anglický Manchester United za 143,5 milionu korun.[4]

Přestup do jednoho z největších světových klubů nebyl bez problémů. Pro mladého hráče to bylo první zahraniční angažmá, navíc neuměl anglicky a musel zrychlit práci s míčem a pozměnit fotbalový styl.[5] Fotbalově vyrostl, nicméně v prvním týmu neměl nadějný záložník jisté místo v sestavě, neboť měl na svém postu silnou konkurenci v osobě Davida Beckhama.[5] Za anglický velkoklub odehrál během jedné a půl sezóny 37 utkání a dal 6 gólů.

V červenci 1998 následoval přestup do Portugalska - do lisabonského klubu SL Benfica. Benfica za něj zaplatila 5 milionů dolarů (167,56 milionu korun dle tehdejšího kurzu).[6][4] Technická úroveň portugalského fotbalu Poborskému vyhovovala, velmi záhy se stal oblíbeným hráčem fanoušků, které bavily jeho parádičky, nasazení a fotbalová chytrost. Ještě v první sezóně v roce 1998 v utkání proti Braze předvedl sólo přes téměř celé hřiště, obešel několik protihráčů a překonal i brankáře, příznivcům se při této akci vybavila vzpomínka na Diega Maradonu. V téže sezóně (1998) vstřelil druhý gól Benfiky v zápase s rivalem FC Porto a podílel se tak na vítězství svého týmu 3:0.

Společně s portugalským reprezentantem João Pintem vytvořil páteř týmu z hlavního města Portugalska. V Benfice prožil Karel Poborský 4 sezóny, v nichž se mu herně dařilo. Po půl roce byl vyhlášen nejlepším cizincem mužstva a dostal se i do nejlepší jedenáctky portugalské ligy.[7] Ačkoli po fotbalové stránce zažíval skvělé období kariéry, klubu se nepodařilo vyhrát žádnou trofej.

Na podzim roku 2000 se změnilo klubové vedení, přišel nový trenér Oliveira a Karel Poborský už nedostával tolik příležitostí.[4] Český hráč se rozhodl změnit prostředí.[5] Na začátku roku 2001 jej za v přepočtu 92,5 milionu korun vykoupilo ze smlouvy Lazio Řím.[4]

Lazio Řím shánělo pravého záložníka a Pavel Nedvěd klubu doporučil Karla Poborského.[5][8] Po jeho angažování z Benfiky Lisabon v lednu 2001 mu kolega z české reprezentace Nedvěd pomohl s mnoha věcmi, zejména s adaptací na nové prostředí. Karel Poborský podepsal v Laziu smlouvu na rok a půl. Oba čeští reprezentanti spolu odehráli za Lazio několik zápasů, dokud Pavel Nedvěd nepřestoupil po půlroce do Juventusu Turín. V mužstvu pak Poborský nastupoval vedle hráčů jako Alessandro Nesta, Dino Baggio, Hernán Crespo a Marcelo Salas.

Trenér Dino Zoff nasadil Karla Poborského do základní sestavy již v prvním utkání po přestupu proti Udinese Calcio 13. ledna 2001, které Lazio v Udine vyhrálo. Český záložník se uvedl výborným výkonem, po jeho rohovém kopu si v úvodu utkání srazil domácí Zamboni míč do vlastní sítě. Pět minut po poločasové přestávce našel Poborský nadýchaným centrem z pravé strany chilského útočníka Marcela Salase, jenž z voleje skóroval.[9] Lazio zápas vyhrálo 4:3.

28. ledna 2001 porazil římský klub Fiorentinu hladce 4:1, Karel Poborský odehrál opět velmi dobře celý zápas. 18. února 2001 Poborský strávil na hřišti úvodních 72 minut zápasu s Perugií, poté jej vystřídal argentinský záložník Lucas Castromán. Lazio vyhrálo v Perugii gólem Diega Simeoneho 1:0.

25. února 2001 vstřelil Karel Poborský svůj první gól v italské lize během zápasu s Veronou, ta podlehla doma Laziu 3:5, když se vedle Poborského trefil jednou i Pavel Nedvěd a třikrát argentinský ostrostřelec Hernán Crespo.

22. dubna 2001 porazilo Lazio doma Vicenzu 2:1 a Karel Poborský měl zásluhu na prvním gólu, po jeho střele do břevna se míč odrazil k Simeonemu a ten pohodlně skóroval do prázdné branky. Sezónu 2000/2001 zakončuje Lazio na třetí příčce, což klubu zaručuje 3. předkolo Ligy mistrů. Karel Poborský nastoupil v 19 zápasech a připsal si na konto jednu vstřelenou branku.

V úvodu následující sezóny 2001/2002 ztratil Karel Poborský jisté místo v základní sestavě, v prvních 6 kolech zasáhl do hry jen třikrát, přičemž nastřádal dohromady jen 78 minut.[10] Nový trenér Alberto Zaccheroni jej moc nestavěl, preferoval jiný systém hry. Pak nastal obrat, český křídelník začal nastupovat opět v základu a Lazio Řím se dostalo do formy. V tisku se objevily zprávy, kam Karel Poborský po skončení smlouvy přestoupí, zájem měly mj. italské kluby AC Milán, Juventus Turín, Verona a Parma FC.[11][12] Vzhledem k tomu, že český záložník uvažoval i o návratu do své vlasti, přišla také solidní nabídka pražské Sparty.[13] Tři nabídky byly i z Německa, jedna z nich byla z Norimberku, ozvala se i Austria Vídeň.[14][12]

Po prohraném derby s AS Řím 1:5 pocítili hráči hněv fanoušků. Automobil Karla Poborského byl mezi těmi, které rozzuření fanoušci zničili.[14]

Závěr italské fotbalové sezóny byl dramatický, Lazio hrálo v posledním kole doma proti Interu Milán, jenž vedl tabulku o bod před druhým Juventusem a o dva body před AS Řím. Lazio však milánskému Interu Scudetto (italský titul) překazilo, vyhrálo 4:2 a mistrem se stal Juventus Turín s Pavlem Nedvědem. Karel Poborský se podílel na výhře Lazia 2 góly, když v prvním poločase dvakrát srovnával skóre. Ke druhému gólu mu dopomohla chyba slovenského obránce Interu Vratislava Greška.[15] Lazio Řím ukončilo sezónu na šestém místě za Juventusem, římským AS, Interem Milán, AC Milánem a AC Chievo. Poborský odehrál 27 zápasů a vstřelil v této sezóně 4 branky.

Z rodinných důvodů své zahraniční angažmá ukončil a neakceptoval nabídku na prodloužení smlouvy v Laziu ani nepřijal další angažmá v cizině.[7] Vrátil se do České republiky, kde se v květnu 2002 upsal klubu AC Sparta Praha, s 12 miliony korun ročně se stal nejlépe placeným fotbalistou české ligy.[4] Dostal dres s číslem 6, se stejným číslem začínal i v Laziu.

Hned v první sezóně 2002/2003 získal se Spartou mistrovský titul. V následující sezóně 2003/2004 skončil pražský klub na 2. místě za Baníkem Ostrava. V obou sezonách odehrál Poborský shodně 28 zápasů.

Po úspěšném vystoupení na ME 2004, kde český tým získal společně s Nizozemskem bronzové medaile a Karel Poborský se stal nejlepším nahrávačem turnaje [16] se objevily lukrativní nabídky na přestup do zahraničí. Mimo jiné přišla nabídka z Kataru, kde by si český záložník přišel údajně až na 60 milionů korun ročně.[4] Karel Poborský se rozhodl zůstat v České republice a pokračovat ve Spartě.

V sezóně 2004/2005 dovedl Karel Poborský jako kapitán Spartu k dalšímu mistrovskému titulu v české lize. V sezóně byl z týmu odvolán trenér František Straka, přestože klub vedl s náskokem 9 bodů ligovou tabulku [17] a jeho pozici zaujal Jaroslav Hřebík. Ten se stal u fanoušků neoblíbeným, byl kritizován za špatný herní projev mužstva. Tato trenérská rošáda byla velmi medializována a vyvolala spoustu zlé krve. Karel Poborský byl rovněž propírán tiskem.[18]

Svou čtvrtou sezónu v barvách Sparty Karel Poborský nedokončil. Mezi hráčem a trenérem Hřebíkem byly napjaté vztahy, Poborský se v 5. kole proti Jihlavě nedostal do základní sestavy. Ve druhém poločase nastoupil a přihrál na druhý gól Sparty (utkání skončilo vítězstvím pražského týmu 2:0). V zápase se Slováckem (televizní utkání) stáhl Hřebík Poborského v 68. minutě ze hřiště, což někteří fotbaloví odborníci vnímali jako špatný psychologický tah.[19] Karel Poborský zareagoval tím, že složil kapitánskou funkci. Uvedl, že nesdílí některé trenérovy metody.[20] V září 2005 byl šéfem klubu Danielem Křetínským odvolán ze sparťanského A-týmu.[21]

Karel Poborský odehrál za Spartu Praha 86 zápasů a dal 25 gólů.[21]

V sezóně Ligy mistrů UEFA 2002/2003 se nepodařilo Spartě s Poborským v sestavě postoupit do hlavní části, ve třetím předkole ji vyřadil belgický klub KRC Genk po výsledcích 2:0 (výhra Genku doma) a 4:2 (výhra Sparty doma), Genk postoupil díky většímu počtu vstřelených branek na hřišti soupeře.

AC Sparta se do skupinové fáze Ligy mistrů dostala v následující sezóně Ligy mistrů 2003/2004, kdy v třetím předkole vyřadila makedonský celek FK Vardar Skopje (2:3 výhra Sparty ve Skopje a domácí remíza 2:2). Kapitán Karel Poborský dal v prvním utkání dva góly a ve druhém jeden vstřelil a na druhý nahrával Liboru Sionkovi.[22]

V základní skupině G se Sparta dvakrát střetla s anglickou Chelsea FC, tureckým klubem z Istanbulu Beşiktaş JK a italským Laziem Řím, tedy klubem, kde Poborský hrál před svým příchodem do Sparty. Právě proti Laziu se Poborský jednou trefil (1. října 2003), zvyšoval na 2:0 pro hosty, nicméně domácí Lazio stihlo srovnat na konečných 2:2. 22. října 2003 hrála Sparta Praha doma proti Beşiktaşi, Karel Poborský vstřelil v 84. minutě vítězný gól na 2:1. Pražský tým postoupil ze skupiny ze druhého místa (první skončila Chelsea, 13 bodů) se ziskem 8 bodů do osmifinále, kde se střetla s AC Milánem. První zápas na Letné skončil bezbrankovou remízou 0:0, ve druhém utkání zvítězil italský celek na stadionu San Siro 4:1 a postoupil dál, Sparta byla vyřazena.

Po vyřazení ze sparťanského A-týmu hostoval v druholigových Českých Budějovicích, v klubu, jehož byl spolumajitelem a v němž začínal svou profesionální kariéru. Tady se sešel s trenérem Františkem Ciprem, s nímž spolupracoval již v roce 1996 během úspěšné sezóny ve Slavii Praha.[23] Od začátku hrál s obrovským elánem a protihráči z něj měli mnohdy přílišný respekt.

V prosinci 2005 se Sparta s Poborským dohodla na předčasném rozvázání kontraktu a přestupu do jihočeského klubu, kde se stal hráčem a zároveň nejvyšším mužem představenstva v jedné osobě. V jarní části sezóny jeho forma poklesla a přišlo svalové zranění, které jej v závěrečných kolech vyřadilo ze hry. Dynamu se na konci sezóny podařilo postoupit zpátky do 1. ligy, Poborský ve 14 druholigových zápasech nastřádal 8 branek.

V ročníku 2006/2007 Gambrinus ligy odehrál Karel Poborský jen 9 zápasů a vstřelil 2 góly. Svou hráčskou kariéru ukončil v posledním 30. kole Gambrinus ligy (28. května 2007) v domácím zápase se Slavií (České Budějovice prohrály 1:2).[24]

Statistiky Karla Poborského v jednotlivých klubech, v nichž působil:[2]

Sezona	Klub	Soutěž	Zápasy	Góly
1991/1992	SK Dynamo České Budějovice	1. česká liga	26	1
1992/1993	SK Dynamo České Budějovice	1. česká liga	29	7
1993/1994	SK Dynamo České Budějovice	1. česká liga	27	8
1994/1995	Viktoria Žižkov	1. česká liga	27	10
1995/1996	Viktoria Žižkov Slavia Praha	1. česká liga	1 27	0 11
1996/1997	Manchester United	Premier League	28	3
1997/1998	Manchester United Benfica Lisabon	Premier League Liga Zon Sagres	9 21	2 5
1998/1999	Benfica Lisabon	Liga Zon Sagres	32	5
1999/2000	Benfica Lisabon	Liga Zon Sagres	29	5
2000/2001	Benfica Lisabon Lazio Řím	Liga Zon Sagres Serie A	17 19	1 1
2001/2002	Lazio Řím	Serie A	27	4
2002/2003	Sparta Praha	1. česká liga	28	7
2003/2004	Sparta Praha	1. česká liga	28	11
2004/2005	Sparta Praha	1. česká liga	24	6
2005/2006	Sparta Praha SK Dynamo České Budějovice	1. česká liga 2. česká liga	6 14	1 8
2006/2007	SK Dynamo České Budějovice	1. česká liga	9	2

V roce 1996 byl členem českého reprezentačního výběru na Mistrovství Evropy v Anglii, kde mužstvo vybojovalo stříbrné medaile. V základní skupině nastoupil ve všech 3 zápasech: s Německem (prohra 0:2), s Itálií (výhra 2:1) a s Ruskem (remíza 3:3).

Do povědomí fotbalového publika se dostal především svým gólovým "dloubákem" ve čtvrtfinále proti týmu Portugalska. Tento gól zvolili fanoušci internetovým hlasováním na stránkách UEFA za nejpohlednější gólovou akci v dějinách Mistrovství Evropy.[26] V 53. minutě přebral přihrávku a vydal se směrem k portugalské brance přes několik protihráčů. Míč mu sice utekl, ale vzápětí se k němu odrazil zpátky a Poborský měl před sebou volný prostor. Před pokutovým územím se rozhodl přelobovat brankáře Vítora Baíu. Český tým pak hubený náskok ubránil.

V semifinále proti Francii (zápas skončil 0:0 po prodloužení) přispěl v penaltovém rozstřelu proměněným pokutovým kopem k postupu do finále turnaje. 30. června 1996 nastoupil v základní sestavě českého týmu ve finále proti Německu a odehrál 86 minut, poté jej trenér Dušan Uhrin nahradil Vladimírem Šmicrem. České reprezentaci se nepodařilo navázat na titul Československa z roku 1976 a souboj s Německem prohrála 1:2 po prodloužení zlatým gólem Olivera Bierhoffa.[27]

Česká republika se zúčastnila Konfederačního poháru FIFA v roce 1997 v saúdskoarabském Rijádu, kam se kvalifikovala jako finalista Mistrovství Evropy z roku 1996, neboť vítězné Německo se odmítlo zúčastnit. V základní skupině B se český tým postupně střetl s Jihoafrickou republikou, Uruguayí a Spojenými arabskými emiráty.

V prvním utkání 13. prosince 1997 proti Jihoafrické republice střídal v 83. minutě Karel Poborský Vladimíra Šmicera za stavu 2:1 pro ČR, utkání skončilo remízou 2:2.[28] V dalším zápase 15. prosince 1997 proti Uruguayi nastoupil Poborský v základní sestavě a ve 40. minutě uviděl červenou kartu, český tým neudržel v oslabení remízu 1:1, vítězství Uruguaye zařídil v 88. minutě Marcelo Zalayeta.[29] V posledním utkání základní skupiny českého týmu proti Spojeným arabským emirátům 17. prosince 1997 se Poborský nepředstavil, ČR vyhrála vysoko 6:1.[30] Česká reprezentace obsadila se 4 body druhé místo ve skupině za 9-bodovou Uruguayí a v semifinále se střetla 19. prosince 1997 s Brazílií. Karel Poborský vystřídal v 82. minutě Michala Horňáka, ČR podlehla Brazílii 0:2.[31]

V zápase o třetí místo 21. prosince 1997 se ČR utkala se svým sokem ze základní skupiny Uruguayí, kterého tentokrát porazila 1:0 gólem Edvarda Lasoty. Karel Poborský vystřídal v 78. minutě Vladimíra Šmicera a mohl se radovat ze zisku bronzových medailí.[32]

Český tým se na Euro 2000 kvalifikoval deseti výhrami a v žebříčku FIFA se nacházel na druhém místě za Brazílií, přesto nepatřil k favoritům turnaje, octl se totiž v tzv. skupině smrti, kde se utkal s favorizovanými mužstvy Francie a Nizozemí a nevyzpytatelným Dánskem. V prvním zápase 11. června 2000 proti Nizozemí odehrál Karel Poborský celé utkání, v jehož závěru Frank de Boer proměnil pokutový kop nařízený italským rozhodčím Pierluigim Collinou a ČR prohrála 0:1.[33]

V dalším utkání 16. června s Francií se Karel Poborský prosadil gólově, ve 35. minutě proměnil pokutový kop a srovnal na průběžných 1:1. Tento gól však nevedl k bodovému zisku, neboť v 60. minutě vstřelil vítězný gól Francie Youri Djorkaeff a rozhodl tak o tom, že český tým nepostoupí do čtvrtfinále.[34] Poslední utkání 21. června 2011 s Dánskem bylo střetnutím dvou týmů, které již neměly šanci postoupit, lépe je zvládl český celek s Karlem Poborským v základní sestavě, když vyhrál 2:0.[35]

Na tomto evropském šampionátu byl český tým nalosován opět do poměrně těžké skupiny s Německem, Nizozemskem a Lotyšskem. V prvním utkání 15. června 2004 proti Lotyšsku prohrávalo Česko po gólu Mārise Verpakovskise 0:1, když v 73. minutě Karel Poborský předvedl u postranní čáry takřka baletní kreaci, ošálil dva lotyšské hráče a nacentroval do pokutového území, kde lotyšský brankář Aleksandrs Koļinko míč vyboxoval pouze k Milanu Barošovi, jenž ho po zpracování napálil do sítě. Marek Heinz zajistil pro české barvy v 85. minutě vítězství 2:1.[36]

Druhý zápas nastoupila česká reprezentace 19. června 2004 na stadionu v Aveiru proti Nizozemsku. V památném utkání prohrávala záhy 0:2, ale dokázala otočit na 3:2 a jako jediná si zajistit postup do čtvrtfinále již ve druhém kole (napomohly tomu remízové zápasy ostatních soupeřů ve skupině), navíc z prvního místa. Když trenér Karel Brückner stáhl ze hřiště chybujícího Zdeňka Grygeru a nahradil ho Vladimírem Šmicrem, na místo pravého obránce se posunul Karel Poborský. V 88. minutě přišla jeho chvíle, brankář Edwin van der Sar k němu vyrazil Heinzovu střelu, český záložník s defenzivními úkoly se však neukvapil, místo střely volil přihrávku lépe postavenému Vladimíru Šmicerovi, jenž dával vítězný gól na 3:2 do prázdné brány.[37]

V posledním vystoupení českého celku v základní skupině si trenér mohl dovolit 9 změn v sestavě, Karel Poborský se dostal na hřiště až v 70. minutě. Česko porazilo Němce 2:1 a vyhrálo skupinu s plným počtem bodů (9).[38]

Ve čtvrtfinále 27. června 2004 narazilo národní mužstvo na Dánsko, tým vyznávající taktéž ofenzivní hru. Ve 49. minutě otevřel skóre hlavičkující Jan Koller po centru Karla Poborského. V 63. minutě našel Poborský přihrávkou za obranu tentokrát Milana Baroše, jenž obloučkem přelstil dánského brankáře Thomase Sørensena. Baroš poté přidal ještě jednu branku a české mužstvo zvítězilo nad skandinávským soupeřem přesvědčivě 3:0.[39]

V semifinále se favorizovaný český tým utkal s překvapením turnaje Řeckem a podlehl mu 0:1 po prodloužení, rozhodl stříbrný gól Traianose Dellase. Karel Poborský odehrál celý zápas.[40]

Karel Poborský se stal se 4 asistencemi nejlepším nahrávačem turnaje.

Na MS 2006 se střetla česká reprezentace v základní skupině E postupně s USA, Ghanou a Itálií. První zápas 12. června 2006 proti USA vyhrál český tým jednoznačně 3:0, Poborský se podílel na druhé brance v síti Američanů. 17. června 2006 přichází prohra 0:2 s týmem Ghany, Poborský byl střídán v 55. minutě Jiřím Štajnerem.[41] 22. června prohrává česká reprezentace stejným poměrem i poslední zápas základní skupiny s Itálií a s turnajem se loučí na nepostupovém třetím místě se ziskem 3 bodů za Itálií a Ghanou. Karel Poborský odehrál první poločas a poté byl opět vystřídán Jiřím Štajnerem.[42]

Seznam gólů Karla Poborského v A-mužstvu České republiky [43]

	Datum	Stadion	Soupeř	Skóre (min.)[p. 1]	Výsledek	Soutěž	Gól[p. 2]
010	023. 6. 1996	Villa Park, Birmingham, Anglie	Portugalsko	01:000 (53.)	1:0	EURO 1996	padl ze hry [44]
02	008. 9. 1999	Na Stínadlech, Teplice	Bosna a Hercegovina	03:000 (67.)	3:0	Kvalifikace na EURO 2000	padl ze hry [45]
03	016. 6. 2000	Jan Breydel Stadion, Brusel, Belgie	Francie	01:100 (35.)	1:2	EURO 2000	pokutový kop [46]
04	002. 9. 2000	Sofie, Bulharsko	Bulharsko	00:100 (73.)	0:1	Kvalifikace na MS 2002	pokutový kop [47]
05	16. 10. 2002	Na Stínadlech, Teplice	Bělorusko	01:0000 (7.)	2:0	Kvalifikace na EURO 2004	padl ze hry [48]
06	010. 9. 2003	Letná, Praha	Nizozemí	02:000 (38.)	3:1	Kvalifikace na EURO 2004	padl ze hry [49]
07	12. 11. 2003	Na Stínadlech, Teplice	Kanada	03:000 (56.)	5:1	přátelské utkání	padl ze hry [50]
08	001. 3. 2006	Atatürkův olympijský stadion, Istanbul	Turecko	00:100 (20.)	2:2	přátelské utkání	pokutový kop [51]

Zápasy Karla Poborského v A-mužstvu České republiky [43]

SK Slavia Praha

• 1× vítěz 1. české fotbalové ligy (1995/1996)

Manchester United FC

• 1× vítěz Premier League (1996/1997)

AC Sparta Praha

• 2× vítěz 1. české fotbalové ligy (2002/2003, 2004/2005)
• 1× vítěz Poháru ČMFS (2003/2004)

• 1× účast na MS (2006 - základní skupina)
• 3× účast na ME (1996 - 2. místo, 2000 - základní skupina, 2004 - 3. místo)
• 1× účast na Konfederačním poháru FIFA (1997 - 3. místo)

• 1× vítěz ankety Fotbalista roku v ČR (1996 - společně s Patrikem Bergrem) [58]
• ME 1996 All-Star Team
• 3× Osobnost ligy v ČR (2003, 2004, 2005)[58]

• 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 285.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Poborský na Wikimedia Commons
• Profil Karla Poborského na webu Fotbal.cz