Recital 64

Recital 64 (1964) je pásmo písniček Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Jako nová zpěvačka Semaforu se zde představila Vlasta Kahovcová. Všechny tři zpěváky doprovázela Rytmická skupina divadla Semafor ve složení Jiří Bažant (klavír), Karel Turnovský (bicí), Ladislav Štaidl (kytara) a Stanislav Zeman (kontrabas).

Pořad obsahoval jednak nové písně Suchého a Šlitra, jednak písně jiných autorů (např. Voskovce a Wericha), dále několik již známých semaforských písní napsaných původně pro jiné zpěváky divadla, které v novém podání jejich autoři (převážně Šlitr) parodovali (např. píseň Študent s rudýma ušima z repertoáru Hany Hegerové zpíval Šlitr s žárovkami za ušima „za mohutného chechtání publika včetně Hegerové“[1] či píseň Klokočí ze hry Taková ztráta krve (1960), kterou Šlitr zpíval se zpožděním oproti doprovodu). V pořadu také Jiří Šlitr zpíval dvě písně známé ze hry Jonáš a tingltangl (1962) v „ruském“ překladu Jiřího Krampola (Tulipán a Klementajn).

V průvodním slově mezi písněmi dělal Jiří Šlitr stále narážky na výsledky ankety Zlatý slavík 1963, ve které skončil na dvacátém místě, zatímco Jiří Suchý obsadil čtvrtou příčku.

Jednoduchou stavbu pořadu vysvětlil Jiří Suchý v programu k představení, kde píše, že uprostřed práce na filmu Kdyby tisíc klarinetů (1964) a příprav jazzové opery Dobře placená procházka (1965) by si Semafor nemohl dovolit další náročný program. K formátu recitalu inspirovala Suchého návštěva Paříže.

Po menší roli klavíristy ve hře Jonáš a tingltangl dospěl Jiří Šlitr v komika právě v Recitalu 64.[2] Jiří Suchý se evidentně stáhl trochu do pozadí, naopak Šlitrovi napsal do libreta mnohem více vtipů.[3]