Taková ztráta krve

Do malého města Chlebodary přichází nový knihkupec František. Seznamuje se zde s místním chuligánem Harrym Bedrnou, učitelem, školníkem a redaktorem Chlebodarských obzorů. Redaktor zrovna v tu dobu chce napsat oslavný článek o holiči Vlastimilu Drábkovi, slušném mladém muži, ze kterého by mohl být dobrý vzor pro mládež. Kontaktuje proto jeho bývalého učitele, který dojatě vzpomíná na to, jak čistě Drábek myl tabuli, nedal nikomu opsat, hlásil darebáky či vylovil s nasazením života třídní knihu z řeky, do které ji hodil ničema Kilián. Přijde ale školník a oznámí jim, že Drábek zmizel. Učitel se po něm rozhodne pátrat, pátrají také ale František s Harrym, napřed v Drábkově kadeřnictví, kde objeví podezřelou hromádku slámy. Zatímco se ale učitel a redaktor opíjejí v podniku Šumavan (přestože oba dbají o svoji pověst spořádaných mužů a abstinentů), o kterém si učitel kvůli řadě nedorozumění myslí, že jde o vykřičený dům, školník a po něm i Harry s Františkem najdou Drábka ve školním kabinetu (od kterého učitel ztratil klíč). Nakonec se vysvětlí, že Drábek se řízl břitvou a zděsil se, když z něj nezačala téct krev, ale z rány padala sláma. Vzor šlechetnosti tak je jen vycpaným panákem. Navíc od tohoto zjištění pořád vidí kolem sebe koně. Zašel tedy za učitelem a ten ho zamknul v kabinetu, dokud se mu nepodaří ho vyléčit. Na samém konci hry se ale Drábek přece jen přes svoji pověst slušňáka mírně vzbouří proti učiteli a z rány, kterou mu zkusmo zasadí František, začne prýštit krev.

V původním konci hry, po několika reprízách upraveném kvůli připomínkám cenzury a recenzentů, Drábek po osobní vzpouře učiteli, kterému napíše vyčítavý dopis, jak do něj od mládí vštěpoval nejušlechtijelší ideály (a chtěl na něm ukázat, jak krásná generace může vyrůst), podřízne břitvou školníka a zmizí. Pak se koná soud a prokurátorem je mrtvý školník. Hra poté končí, protože „komedie vždycky končí tam, kde přestává legrace“.

• Pondělní blues
• Sluníčko
• Mám rád všechno co se červená
• Byl jeden dudák
• Třešně
• Píseň o koni
• Klokočí
• Jsem děvče nevzhledné
• Píseň kariéristy
• Melancholické blues
• Jazz, jazz, jazz
• Zlodějská
• Marnivá sestřenice
• Nalijte mi za korunu rumu
• Žít život bez problémů
• Krev patří nám
• Sup a žluva (v původní verzi)

Pro představení Suchý se Šlitrem také složili píseň Prvotřídní sonety, nakonec se tam ale neobjevila.[3]

• nahrávka patrně z konce sezony 1960/1961
  • Divadlo Semafor 1959 - 1969, Supraphon, 1978 (výběr 6 tracků, z toho 4 písniček)
  • Taková ztráta krve, Zuzana je zase sama doma, Bonton, 2000 – 15 tracků (16 písniček)

• Semafor, Československý spisovatel, 1964, 2. vydání 1965
• Encyklopedie Jiřího Suchého, svazek 9, divadlo 1959–1962, Karolinum a Pražská imaginace, Praha 2002: s. 79–133.