Rakousko v nacistickém Německu

Hlasovací lístek k referendu z 10. dubna 1938, který později uspořádaly německé okupační síly. Text hlasovacího lístku čítá: "Souhlasíte se znovusjednocením Rakouska s Německou Říší, které bylo nastoleno 13. března 1938 a volíte stranu našeho vůdce, Adolfa Hitlera?"

Ráno dne 12. března 1938 překročila 8. armáda německého wehrmachtu německo-rakouské hranice, přičemž se nesetkala s jakýmkoliv odporem, naopak byla vítána s s květinami, hajlováním a německými vlajkami. Kolem poledne přejelo hranici auto s Hitlerem, který potom k podvečeru dorazil do Lince, kde byl přijat s bouřlivým nadšením na radnici. Další Hitlerova cesta po Rakousku se změnila v triumfální jízdu, která vyvrcholila ve Vídni 2. dubna 1938. Zde se na Heldenplatzu shromáždilo na 200 000 Rakušanů, aby si vyslechlo Hitlerův projev k rakouskému anšlusu.[1] Situaci v Rakousku komentoval Hitler později:

Davy vítají Němce ve Vídni

Anšlusu byl dán okamžitě právní efekt spolkovým ústavním zákonem „O znovusjednocení Rakouska s Německou říší“[3] z 13. března 1938. Rakousko se stalo zemí Třetí říše a Arthur Seyß-Inquart byl jmenován jejím říšským místodržitelem. Dne 10. dubna 1938 se pak konalo referendum o sjednocení Rakouska s Německem a podle oficiálních zpráv bylo pro připojení 99,73 % voličů.[4]

Již týdny před referendem byly v Rakousku zaváděny Hitlerovy brutální metody na okleštění jakékoli opozice. Již před vstupem prvního německého vojáka do Rakouska dorazil Heinrich Himmler a několik důstojníků SS do Vídně, aby dali uvěznit nejpřednější zástupce první republiky. V těch několika týdnech mezi anšlusem a referendem byli sociální demokraté, komunisté, další potenciální političní protivníci a stejně tak Židé zavřeni nebo odesláni do koncentračních táborů. Během jen několika málo dní okolo 12. března bylo zavřeno 70 000 lidí. Samotné referendum bylo záležitostí rozsáhlé propagandy, a proto bylo zrušeno volební právo 400 000 lidem (téměř 10 % ze způsobilých volitelů), většinou bývalým členům levicových stran a Židům.[4] Historikové se obvykle shodují na tom, že vlastní referendum nebylo zmanipulované, ale vlastní volební proces nebyl ani svobodný ani tajný.

Záhy po anšlusu byla vydána celá řada zákonů a vyhlášek, majících za cíl úplnou integraci Rakouska do rámce nacistického Německa. Současně s přijetím zákona „O znovusjednocení Rakouska s Německou říší“ došlo k přeměně dosavadních rakouských spolkových zemí v zemská hejtmanství.[5]

15. března 1938 byla vydána vyhláška říšského místodržitele, podle níž se dosavadní rakouská spolková vláda začala nazývat „Rakouská zemská vláda“ (německy Österreichische Landesregierung).[6] 17. března 1938 byla vydána další vyhláška, podle níž se v Rakousku vedle šilinku zaváděla jako měna i Říšská marka.[7] Téhož dne byla vydána i další vyhláška, podle níž byla Rakouská národní banka převzata Říšskou bankou a vstoupila do likvidace.[7]

Po anšlusu se na území Rakouska rozpoutal teror proti opozici, Židům, homosexuálům, intelektuálům a umělcům. Po 11. březnu se v celém Rakousku rozpoutala vlna divokých arizací židovského majetku. Spontánně vzniklá komanda, složená z civilistů se svastikami na rukách a členů SA, ničila obchody židovských občanů. Již v roce 1938 začaly v Rakousku vznikat koncentrační tábory.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rakousko v nacistickém Německu na Wikimedia Commons