Radenov

Název vesnice je odvozen ze jména Raden ve významu Radenův dvůr. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: w Rodnau (1552), na vsi Rodenowu (1561), Rodenow (1564), Rodenau (1606), Rodenau nebo Radenau (1787) a Rodenau (1846).[3] Alternativní hypotéza název odvozuje z německého slovesa roden (česky klučit).[4]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1359, kdy zde jeden lán patřil pánům z Alamsdorfu. Ve stejném roce patřila zdejší rychta chomutovskému měšťanovi Hynku Plaubnerovi. V záznamech řádu německých rytířů z chomutovské komendy se vesnice objevuje v letech 1382–1393. Podle rozboru katastrálních map je však možné, že Radenov patří k nejstarším sídlům tzv. chomutovského újezdu a byl součástí majetku, který věnoval Bedřich Načeratec řádu v roce 1252.[5]

Bývalý hostinec Zindelova bouda

Památkově chráněný dům čp. 9

Radenov zůstal součástí chomutovského panství až do roku 1605, kdy část zabaveného majetku Jiřího Popela z Lobkovic koupil Adam Hrzán z Harasova a vesnici připojil k červenohrádeckému panství.[4] Z patnáctého a šestnáctého století se o vsi dochovalo jen několik stručných zmínek, které připomínají osoby pocházející z Radenova. Konkrétně v roce 1588 to byli například dva členové chomutovského cechu pláteníků.[6]

Podle Berní ruly z roku 1654 stálo v Radenově šest selských usedlostí a pět chalup. Další usedlost a chalupa byly pusté. Sedlákům patřilo šestnáct potahů, 22 krav, 21 jalovic a dvanáct koz. Chalupníci měli dohromady devět potahů, šestnáct krav, čtrnáct jalovic, tři prasata a sedm koz. Ve vsi žilo také několik nádeníků závislých na obci, kteří chovali tři krávy, dvě jalovice a jedno prase. Obyvatelé se živili zejména chovem dobytka, ale také prodejem dřeva v Chomutově a jeden sedlák formanil. V okolí vesnice se ve druhé polovině osmnáctého století těžila drobná žilná[7] ložiska železné rudy dodávané do Vysoké Pece.[6]

V roce 1846 k Radenovu patřilo 827 hektarů půdy, z nichž 75 hektarů tvořila pole, 83 hektarů louky, osm hektarů pastviny a většina zbytku připadla na převážně smrkové lesy. Zemědělské plodiny, ke kterým patřil oves, žito, zelí a brambory, se pěstovaly zejména pro vlastní potřebu, ale malá část se také vyvážela. Do Chomutova se vozilo i mléko.[6] Západně od vesnice býval lom na křemen a jeden kilometr severně v údolí Bíliny také mlýn Rabenmühle se stoupou na tříslo. Živnost zde provozovali pouze krejčí, švec a truhlář.[8]

Radenov stojí v jihovýchodním cípu stejnojmenného katastrálního území o rozloze 8,35 km²[9] v Ústeckém kraji asi 1,6 kilometru severně od Blatna a osm kilometrů severozápadně od Chomutova.[10] Východní a severovýchodní hranici území přibližně vymezuje silnice z Blatna do Kalku.[11]

V geologickém podloží převládají předvariské intruzivní horniny a horniny neznámého stáří, které jsou často deformované a metamorfované. Zastupují je různé druhy metagranitů až metagranodioritů a ortoruly. Severní část území protíná ve směru západ–východ asi 500 metrů široký pás prekambrických dvojslídných a biotitických rul.[11]

V geomorfologickém členění Česka oblast leží v geomorfologickém celku Krušné hory, podcelku Loučenská hornatina. Z geomorfologických okrsků nejmenší část zabírá Bolebořská vrchovina podél východní hranice území. Na sever od koryta Bíliny se nachází Rudolická hornatina, ale většina území patří do okrajové části Přísečnické hornatiny.[11] Nejnižší bod území se nachází v údolí Bíliny ve výšce asi 630 metrů, zatímco nejvyšším bodem je Kamenná hůrka s nadmořskou výškou 878 metrů. Samotná vesnice stojí ve výšce okolo 680 metrů.[10]

Z půdních typů převažuje podzol kambický, ale v cípu území jižně od vesnice a pod Starým rybníkem se vyskytuje také glej histický.[11]

Významným vodním tokem je především řeka Bílina, která pramení v severní části katastrálního území pod Starým rybníkem a její přítok Malá voda s pramenem asi 500 metrů západně od vesnice. Kromě nich je oblast rozčleněna jejich drobnými bezejmennými přítoky. Největší vodní plochou je Černý rybník na Bílině.[11]

Do západní části katastrálního území zasahuje přírodní park Bezručovo údolí.[10]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 124 obyvatel (z toho 62 mužů), kteří byli s výjimkou jednoho cizince německé národnosti. Kromě čtyř evangelíků patřili k římskokatolické církvi.[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 109 obyvatel: jednoho Čechoslováka, 106 Němců a dva cizince. Mimo čtyř evangelíků a dvou lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické cíkvi.[13]

Radenov je částí obce Blatno. Po patrimoniální správy se stal v roce 1850 samostatnou obcí, ale v roce 1869 je uváděn jako osada Blatna. V letech 1880–1930 byl opět obcí, ale později byl znovu připojen k Blatnu.[15] V katastrálním území vesnice stojí u silnice do Kalku také bývalá myslivna Hühnerheide známá jako Slepičí Step.[16]

Při volbách do obecních zastupitelstev konaných 22. května 1938 v Radenově žilo 73 voličů. Volby však neproběhly, protože kandidátní listinu podala pouze Sudetoněmecká strana, která se tak automaticky stala vítězem voleb.[17]

Silnice do Mezihoří

Radenovem vede jediná silnice č. III/2521 z Chomutova přes Blatno do Mezihoří.[18] Ve vesnici u ní stojí zastávka autobusové linkové dopravy. Mezi Blatnem a Mezihořím po silnici vede zeleně značená turistická trasa z Bezručova údolí do Hory Svaté Kateřiny a cyklotrasa č. 3077 z Chomutova do Kalku. Nejbližší pravidelně obsluhovaná železniční stanice je v Chomutově.[10]

Socha svatého Jana Nepomuckého domu čp. 4

• Dva z radenovských domů s hrázděným patrem jsou chráněné jako kulturní památka. Jednopatrový dům čp. 4 má valbovou střechu a některá okna zdobená vyřezávanými šambránami.[19] Obytný dům usedlosti čp. 9 pochází ze druhé poloviny devatenáctého století. Na jeho střeše se dochovaly dva ozdobné hromosvody.[20]
• Ve vesnici stávala kaple Zvěstování Panně Marii postavená v roce 1892. Měla obdélný půdorys s trojbokým závěrem a sedlovou střechu. Nad průčelním štítem s kruhovým oknem byla sanktusová vížka. Zbořena byla ve druhé polovině 20. století.[21] Uvnitř býval zlidovělý oltář, na kterém stála socha Madony se dvěma anděly ze druhé poloviny 18. století.[22]

V Radenově se narodil Janka Gabriel (24. března 1864, Radenov – 15. května 1932, Vídeň), profesor a dřevařský technolog zabývající se především vlastnostmi a pružností dřeva. Vyvinul metodu zkoušky tvrdosti dřeva převzatou do standardních předpisů USA, Kanady a Spojeného království (Janka hardness test).[23] Dále se ve vsi roku 1883[8] narodil a do roku 1945 žil krušnohorský malíř Gustav Zindel. V domě čp. 18 měl ateliér a přízemní prostory pronajímal hostinec známý jako Zindelova bouda. Posledních deset let strávil v Loučné.[16]