Natalja Fjodorovna Bode

Narodila se 30. prosince 1914 v Kyjevě v rodině učitele. V roce 1934 pracovala jako fotožurnalistka v novinách Kommunist. V roce 1938 přešla k agentuře TASS na Ukrajině. V roce 1941 začala jako dobrovolnice pracovat pro noviny frontové linie Rudé armády zvané Jihozápadní front, kde zůstala až do konce války. Zachycovala akce Jihozápadního, Středního i 1. běloruského frontu. Velmi hojně publikovala v ústředních novinách Pravda a Krasnaja zvezda, v časopise Ogoňok i v zahraničním tisku (prostřednictvím informační kanceláře Sovinformburo). Válku skončila v hodnosti nadporučíka.

Po válce byla v roce 1945 v Detizdatu vydána kniha fotografií Cestami války (Dorogami vojny - Дорогами войны), která získala cenu. Bode se zúčastnila mnoha sovětských a mezinárodních výstav fotografií. Od roku 1945 žila v Moskvě. Pracovala jako moskevská korespondentka ukrajinských novin Radjanskaja Kultura.

Před válkou se Natalja vdala za fotožurnalistu Borise Kazjuka a měli spolu syna. Když se po vypuknutí války Boris vydal na frontu a brzy zemřel, Natalia opustila malého syna Sašu, kterého nechala v péči svých rodičů, a šla na frontu jako fotožurnalistka. Na frontě se setkala se svým druhým manželem, básníkem Jevgenijem Dolmatovským[1], se kterým žila 15 let. Z tohoto manželství se narodila dcera Natalja.[2]

• Řád Rudé hvězdy (8. srpna 1943)
• Řád vlastenecké války (6. dubna 1985)
• Medaile za odvahu (29. ledna 1943)
• Medaile „Za obranu Stalingradu“

• 
  Dobrovolníci se hlásí k lidovým milicím, září 1941
• 
  Protitankový střelec, Kursk, Rusko, 20. července 1943
• 
  Jevgenij Aronovič Dolmatovskij