Alexandr Ivanovič Brodskij

Narodil se 25. října 1903 v Petrohradě v rodině poltavského obchodníka a hodináře[7] Izraela Jankeleviče (Jakovleviče) Brodského (1852–1908)[8] a Rachily Ioselevny (Iosifovny) Brodské (rozené Sverdlové, 1874–1936), rodačky z Kronštadtu[2][9]. Jeho dědeček Iosel Ševelevič Sverdlov (1841—?) byl zbrojíř v pluku Izmailovských záchranářů, poté mechanik v Kronštadtu. Rodina žila na Peterhof Avenue, č. 22[10]. Rodiče se vzali 15. listopadu 1898.

V roce 1924 absolvoval Geografickou fakultu Leningradské státní univerzity, poté školu rudých novinářů. Oženil se s Marií Moiseevnou Volpert (1905–1983), dcerou pobaltského agenta americké firmy šicích strojů Singer, v roce 1940 se jim narodil syn Josif[1][11].

Pracoval jako fotoreportér na frontách sovětsko-finské války[4][1][5][12].

Od prvních dnů Velké vlastenecké války byl mobilizován, pracoval jako korespondent fotokroniky pro leningradskou pobočku TASS, fotograficky dokumetoval kroniku života obléhaného Leningradu a průlomu blokády. Fotoeseje byly publikovány v časopise Leningrad a v dalších publikacích. V roce 1944 byl převelen k Černomořské flotile, pracoval jako vojenský fotoreportér pro noviny Izvestia. Po skončení Velké vlastenecké války se jako fotoreportér zúčastnil války s Japonskem. Válku v Číně ukončil v hodnosti kapitána námořnictva SSSR.[5][12][13]

Po návratu do Leningradu v roce 1948 pracoval v Ústředním námořním muzeu jako vedoucí fotografické laboratoře. V roce 1950 byl v rámci boje proti kosmopolitismu demobilizován a vydělával si na živobytí psaním poznámek a fotoreportáží pro resortní velkoplošné noviny. Od roku 1953 pracoval jako fotoreportér pro noviny „Sovjetskaja Baltika“, spolupracoval s Baltic Shipping Company, s novinami Morjak Baltiki, Severo-Zapadnyj vodnik a dalšími.[4][5][13][14]

Svého syna se snažil seznámit s povoláním fotoreportéra, učil ho fotografické umění, které podle výzkumníků a samotného básníka mělo určitý dopad na jeho práci[4][14].

V roce 1959 založil fakultu fotožurnalistiky v Leningradském domě novinářů, v letech 1960–1968 byl jejím děkanem. Vychoval několik generací leningradských fotografů.[5][6][12][13]

Jako námořní důstojník ve výslužbě nosil až do konce svého života námořní čepici a bundu[1].

Zemřel v roce 1984 v Leningradu[3]. Je pohřbený na Preobraženském židovském hřbitově.[13]

Alexander Brodskij zpravidla fotografoval zrcadlovou fotografickou kamerou, v okamžiku fotografování rámoval kompozici, zdůraznil hlavní objekt a zaměřil se na důležité detaily. Kandidát filologických věd A. F. Izmailov, který si všímá profesionality fotografa při práci s jakýmkoli redakčním úkolem, vyzdvihuje jako rysy jeho tvůrčího rukopisu „pozornost k hlavní myšlence a detailům, kompozici, schopnost vidět vnitřní svět svého hrdiny v té či oné povahové vlastnosti„.[4]

Fotografie A. I. Brodského byly publikovány v armádních, námořních, leningradských a celounijních novinách. Během obléhání Leningradu byly v leningradském časopise publikovány jeho fotografické eseje zachycující životní scény, každodenní život a atmosféru obklíčeného města. Mezi známé fotografie období blokády patří snímek skupiny dětí z leningradské mateřské školy na procházce (1942)[15]. Blokáda Brodského ilustrovala vydání dokumentárního románu A. V. Saparova Doroga žizni (Cesta života, 1. vydání – 1947, dotisky – 1949, 1957, 1959, 1961, 1967, 1968) a sbírku Podvig Leningrada (1960).[5][12][13]

Témata a zápletky mnoha Brodského děl jsou spojeny s námořním životem, mezi jeho objekty patřily námořní a říční plavidla a lidé z flotily – kapitáni, mechanici, radisté, námořníci nebo piloti[4].

Řada fotografií Alexandra Brodského se stala dokumentárním důkazem o životním příběhu jeho syna – Josifa Brodského, kterého zachytil jako jeho otec – fotograf při evakuaci v Čerepovci, na prvomájové demonstraci, na balkoně leningradského bytu v ulici Pestela, na pohřbu Anny Achmatové, na kufru na letišti Pulkovo před odjezdem ze SSSR a dalších.[4]

• 
  Budova katedrály svatého Izáka a výhled na náměstí svatého Izáka. Leningrad. 11. června 1942. Archiv RIA Novosti
• 
  Obrana Leningradu od moře. Mariňáci pobaltské flotily v záloze v ledových pahorcích Finského zálivu. Rusko, Leningrad, 10. prosince 1942. Archiv RIA Novosti
• 
  Velká vlastenecká válka 1941–1945, Tanková kolona. Průlom Leningradské fronty. Zima 1942. Archiv RIA Novosti

Podle svědectví fotografova syna, byla značná část fotografického archivu Brodského zničena během bombového útoku na Leningrad.[14] Zbytek fotoarchivu přenesli příbuzní do Petrohradského ústředního státního archivu filmových a fotografických dokumentů (CGAKFFD) na adresu Tavričeskaja 39.

Díla fotografa z obleženého Leningradu jsou uložena ve Státním pamětním muzeu obrany a obléhání Leningradu a v archivu RIA Novosti, jsou vystavena na výstavách věnovaných blokádě ruských i zahraničních měst a slouží k ilustraci knih a periodik.[15][16][17]

Fotografie autora z obléhání posmrtně publikoval a sestavil v dvojjazyčném albu historika V. Nikitina „Neznámá blokáda. Cesta k vítězství. Leningrad, 1941–1944 “, který prošel několika dotisky (2002, 2009, 2013)[18].

Fotografie zachycující život fotografova syna Josifa Brodského ilustrují vydání spisovatelových děl a sbírek věnovaných jeho tvorbě[4].

Brodského otec (beze jména) je jednou z hlavních postav celovečerního filmu Pokoj a půl aneb Sentimentální cesta do vlasti.

Knihy

• А. В. Сапаров. Дорога жизни: повесть / Ариф Сапаров; fotografie A. Brodského Л. : Лениздат, 1947. 224 s.
• Podvig Leningradа: dokument – umělecký sborník / [sestavil А. В. Сапаров; fotografie Д. Трахтенберга, A. Brodského, Г. Чертова, В. Логинова ; худож.: С. Юдовин, В. Серов, Н. Кочергин, В. Гальба, А. Харшак]. М.: Воениздат, 1960. 620 s.

Časopisy

• Baltijskije jungi: fotografická esej / fotografie A. Brodského / Leningrad: časopis. 1942. № 1.
• Ekipaž orděnonoscev: fotografická esej / fotografie A. Brodského / Leningrad: časopis. 1942. № 3.
• V bojach za gorod Lenina: fotoreportáž / fotografie A. Brodského / Leningrad: časopis. 1942. № 4—5.