Seznam prezidentů Československa
Seznam prezidentů Československa představuje chronologický přehled osob působících v nejvyšší ústavní funkci Československé republiky, kterou byl prezident republiky. V době existence Československa mezi lety 1918 a 1992 se v tomto úřadu vystřídalo celkem devět osob. V seznamu jsou uvedeni také prezidenti státních útvarů z válečného období let 1939–1945, kdy Československo fakticky neexistovalo.
Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 byla přijata Prozatímní ústava, která stanovila, že prezidenta zvolí Revoluční národní shromáždění do doby, než bude schválena definitivní ústava.[1] K tomu došlo v roce 1920. Dle Ústavní listiny Československé republiky, platné až do roku 1948, byl prezident volen parlamentem, délka funkčního období byla sedmiletá a nikdo nesměl být zvolen více než dvakrát za sebou (omezení dvou mandátů se nevztahovalo na Tomáše Garrigua Masaryka).[2] Ústava Československé republiky z roku 1948 měla obdobný obsah s tím, že omezení dvou po sobě jdoucích mandátů se nevztahuje na Edvarda Beneše.[3] V roce 1960 byl přijat nový ústavní zákon. Ústava Československé socialistické republiky zkrátila volební období na pět let, zároveň však už neomezovala počet po sobě jdoucích mandátů.[4] Roku 1968 bylo množství ustanovení v ústavě, včetně článků o prezidentovi republiky, nahrazeno novým Ústavním zákonem o československé federaci, který v případě prezidenta přijal obdobu ústavy z roku 1960.[5] Po sametové revoluci bylo v prosinci 1989 do zákona o federaci přidáno ustanovení, že v případě uvolnění úřadu prezidenta před skončením mandátu bude nově zvolený prezident ve funkci nejdéle do doby 40 dnů po ustavení parlamentu, který vzešel ze svobodných a demokratických voleb.[6][7] V květnu 1990 přibylo ustanovení, že délka funkčního období prezidenta zvoleného po parlamentních volbách 1990 bude 24 měsíců.[8][9]
V roce 1940 vznikla v Londýně za druhé světové války exilová československá vláda a Edvard Beneš byl až do roku 1945 uznáván mocnostmi jako československý prezident v exilu.
Volba československých prezidentů probíhala v letech 1920–1946, 1968–1985 a 1990–1992 tajným hlasováním, v letech 1918, 1948–1964 a 1989 pak veřejným hlasováním, která v roce 1918 byla značně živelná (aklamace).
V letech 1920–1992 bylo zvykem, že nově zvolený prezident složil slib ještě na volební schůzi parlamentu, bezprostředně po vyhlášení výsledků.[10]
Standarta z let
1918–1939 a 1945–1960Protektorátní standarta z let
1939–1945Slovenská standarta z let
1939–1945Standarta z let 1960–1990 Standarta z let 1990–1992
Chronologický přehled
Prezidenti Československa
Prezidenti státních útvarů v letech 1939–1945
Od poloviny března 1939 do dubna/května 1945, tedy převážně během druhé světové války, která začala v září 1939, Československo neexistovalo. Jeho zbytky, které zůstaly po mnichovské dohodě z roku 1938, byly rozděleny na Protektorát Čechy a Morava, jenž byl autonomní součástí Německa, a samostatnou Slovenskou republiku. Několik dní v březnu 1939 existovala i samostatná republika Karpatská Ukrajina, která byla ihned zabrána Maďarskem.
Emil Hácha se z pozice československého prezidenta stal v roce 1939 státním prezidentem Protektorátu Čechy a Morava automaticky po vydání Výnosu o zřízení Protektorátu Čechy a Morava; nebyl jím zvolen, ani pověřen, ale potřeboval „důvěru Vůdce a říšského kancléře“, tj. Adolfa Hitlera.[37][38] Jozef Tiso byl prezidentem Slovenské republiky zvolen v roce 1939 slovenským parlamentem na základě slovenské ústavy z téhož roku, která uváděla, že funkční období trvá sedm let a nikdo nemůže být zvolen víc než dvakrát po sobě.[39] Augustin Vološin byl v roce 1939 na zasedání karpatoukrajinského parlamentu zvolen prezidentem Karpatské Ukrajiny.[40]
Útvar | Titul | Portrét | Jméno (narození–úmrtí) |
Nástup do úřadu | Opuštění úřadu | Délka působení v úřadu | Podrobnosti | Strana | Předseda vlády |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Protektorát Čechy a Morava |
státní prezident | Emil Hácha (1872–1945) |
16. března 1939[41] | 8. května 1945[42] | 6 let a 53 dní | vrcholný představitel autonomní správy s minimem reálné moci, nikdy nebyl ani formálně pověřen do funkce[37] ke dni 8. května 1945 podepsalo Německo kapitulaci a došlo tak k zániku protektorátu[42] |
NS | Rudolf Beran (1939) Alois Eliáš (1939–1941) Jaroslav Krejčí (1942–1945) Richard Bienert (1945) | |
Slovenská republika |
prezident | Jozef Tiso (1887–1947) |
26. října 1939[43][44] | 8. května 1945[45] | 5 let a 194 dní | zvolen 26. října 1939 Sněmem Slovenské republiky[43] od 3. dubna 1945 v exilu; ke dni 8. května 1945 podepsalo Slovensko kapitulaci[45] |
HSĽS-SSNJ | Vojtech Tuka (1939–1944) Štefan Tiso (1944–1945) | |
Karpatská Ukrajina |
prezident | Augustin Vološin (1874–1945) |
15. března 1939[40] | 18. března 1939[46] | 3 dny | zvolen 15. března 1939 Sněmem Karpatské Ukrajiny[40] od 16./17. března 1939 v exilu,[47] dne 18. března 1939 bylo dokončeno obsazení Karpatské Ukrajiny Maďarskem[46] |
Kř.-lid. str. Podk. Rusi | Július Révay (1939) |
Časová osa
Odkazy
Reference
- Zákon č. 37/1918 Sb., o prozatímní ústavě, § 7Dostupné online.
- Zákon č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje Ústavní listina Československé republiky, Hlava třetíDostupné online.
- Ústavní zákon č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky, Kapitola třetíDostupné online.
- Ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky, Hlava čtvrtáDostupné online.
- Ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, Hlava čtvrtáDostupné online.
- POLAKOVIČ, Pavel. Vývoj českého a československého konstitucionalismu po roce 1989. Zlín, 2017. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta – Katedra dějin státu a práva. Vedoucí práce Jaromír Tauchen. s. 19–20. Dostupné online.
- Ústavní zákon č. 161/1989 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ČL. IDostupné online.
- JANUŠ, Jan. Prezidentské volby v historii československého státu. Praha, 2011. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta – Katedra ústavního práva. Vedoucí práce Ján Gronský. s. 80. Dostupné online.
- Ústavní zákon č. 158/1990 Sb., kterým se doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění ústavního zákona č. 161/1989 Sb., ČL. IDostupné online.
- ČERNÝ, Ondřej. 1920. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-02.
- NOLČ, Jiří. Čeští a slovenští prezidenti. Brno: CP Books, 2005. ISBN 80-251-0545-8. S. 6–8.
- LUSTIGOVÁ, Martina. „Masaryk bude prezidentem. Nazdar!“. ČT24 [online]. 2013-01-23 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online.
- ČERNÝ, Ondřej. 1927. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-02.
- ČERNÝ, Ondřej. 1934. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-02.
- mld. Před 80 lety rezignoval prezident Masaryk. Byl těžce nemocný, slábl a zapomínal slova. ČT24 [online]. 2015-12-14 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online.
- JANEČKOVÁ, Bronislava. Volba a prezidentský slib Edvarda Beneše roku 1935. Rozhlas.cz [online]. 2010-11-01 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online.
- ČERNÝ, Ondřej. 1938. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-24.
- kat. 15. března 1939 začalo nejtemnější období české historie. ČT24 [online]. 2016-03-15 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online.
- Československý národní výbor a prozatímní stání zřízení ČSR v emigraci [online]. Vlada.cz, 2006-05-31 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online.
- Doba poválečná 1945 - 1948 [online]. Vlada.cz, 2008-12-20 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online.
- HAMOUZOVÁ, Iveta. Edvard Beneš podepsal abdikační listinu. ČT24 [online]. 2008-06-02 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online.
- SKALICKÝ, Jaroslav. Edvard Beneš v prezidentském křesle zažil konec první republiky, exil i úsvit komunistické totality. iRozhlas.cz [online]. 2018-01-17 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online.
- ČERNÝ, Ondřej. 1948. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-04.
- RŮŽIČKA, Daniel. Komunistická strana Československa (KSČ): stranické orgány - generální tajemník [online]. Totalita.cz [cit. 2022-03-06]. Dostupné online.
- BRYNDA, Herbert. Nemoc a smrt Klementa Gottwalda. Radio.cz [online]. 2003-03-30 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online.
- ČERNÝ, Ondřej. 1953. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-15.
- JANÁČ, Marek. Naši prezidenti V. - Antonín Zápotocký. Rozhlas.cz [online]. 2003-01-20 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-24.
- ČERNÝ, Ondřej. 1957 a 1964. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-06.
- ŽELEZNÝ, Jakub. Jediná opravdová prezidentská volba v době komunismu: 1968. ČT24 [online]. 2018-01-09 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online.
- ČERNÝ, Ondřej. 1968 a 1973. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-05.
- ŽELEZNÝ, Jakub. Co nevíte o prezidentech a báli jste se zeptat. ČT24 [online]. 2013-01-25 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online.
- ČERNÝ, Ondřej. 1980 a 1985. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-05.
- ČERNÝ, Ondřej. 1975. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-05.
- Před svou abdikací jmenoval Husák první vládu s nekomunistickou většinou. ČT24 [online]. 2009-12-10 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-21.
- ČERNÝ, Ondřej. 1989 a 1990. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-14.
- ČERNÝ, Ondřej. 1992 a 1993. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-27.
- ŠAFR, Jakub. Emil Hácha tzv. státním prezidentem Protektorátu Böhmen und Mähren. Praha, 2012. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů – Katedra politologie. Vedoucí práce Jan Rataj. s. 8–9. Dostupné online.
- Výnos č. 75/1939 Sb., o Protektorátu Čechy a Morava, Čl. 4Dostupné online.
- Ústavný zákon č. 185/1939 Sl. z., o ústave Slovenskej republiky, Hlava tretiaDostupné online. (slovensky)
- POP, Ivan. Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - VOLOŠIN Augustin [online]. Rusyn.sk [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-11.
- Emil Hácha – pro většinu lidí zrádce a pronacistický aktivista. ČT24 [online]. 2010-06-27 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online.
- Kapitulace Německa byla podepsána hned dvakrát. ČT24 [online]. 2010-05-07 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online.
- KÁRPÁTY, Vojtech. Organizačno-bezpečnostné přípravy a opatrenia počas voľby prezidenta prvej Slovenskej republiky. Pamäť národa. 2014, čís. 4, s. 3–18. Dostupné online. (slovensky)
- Snem Slovenskej republiky 1939, 1. volebné obdobie. 2. zasedanie. Tesnopisecká zpráva o 12. zasadnutí snemu Slovenskej republiky v Bratislave vo štvrtok 26. októbra 1939. [online]. Psp.cz [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. (slovensky)
- JANCURA, Vladimír. Kto vlastne kapituloval v Kremsmünsteri. Pravda [online]. 2017-05-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. (slovensky)
- "Карпатская Украина" 1938-1939 гг. [online]. Hrono.info [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. (rusky)
- Vyhlášení nezávislosti Karpatské Ukrajiny 14. 3. 1939 - 79 let [online]. Fronta.cz [cit. 2018-10-27]. Dostupné online.
Literatura
- NOLČ, Jiří. Čeští a slovenští prezidenti. Brno: CP Books, 2005. ISBN 80-251-0545-8. S. 116.
- PEČINKA, Bohumil (ed.). Všichni naši prezidenti. Reflex speciál. Jaro 2008, s. 87. ISSN 0862-6634.
- RYANTOVÁ, Marie, a kol. Českoslovenští prezidenti. Praha a Litomyšl: Paseka, 2016. 344 s. ISBN 978-80-7432-500-7.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Prezidenti Československa na Wikimedia Commons
- Prezidenti v minulosti, hrad.cz