Antonín Švehla

Antonín Švehla (15. dubna 1873 Hostivař[1] – 12. prosince 1933 Praha[2]) byl československý politik, který se stal předsedou tří československých vlád, předsedou agrární strany a hostivařským statkářem.

Antonín Švehla, dr. h. c.
5. a 7. předseda vlády Československa
Ve funkci:
7. října 1922 – 18. března 1926
PrezidentTomáš Garrigue Masaryk
PředchůdceEdvard Beneš
NástupceJan Černý
Ve funkci:
12. října 1926 – 1. února 1929
PrezidentTomáš Garrigue Masaryk
PředchůdceJan Černý
NástupceFrantišek Udržal
1. ministr vnitra Československa
Ve funkci:
14. listopadu 1918 – 15. září 1920
Předseda vládyKarel Kramář
Předchůdcenikdo (funkce vznikla)
NástupceJan Černý
3. předseda Agrární strany
Ve funkci:
21. října 1909 – 12. prosince 1933
PředchůdceJosef Žďárský
NástupceRudolf Beran (od 1935)
Stranická příslušnost
ČlenstvíRepublikánská strana zemědělského a malorolnického lidu
Narození15. dubna 1873
Hostivař, Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. prosince 1933 (ve věku 60 let)
Praha, Československo
Místo pohřbeníHostivařský hřbitov
Národnostčeská
ChoťBohumila Švehlová
RodičeMarie Bohuslavová
DětiHelena Černá, Antonín Švehla
Ocenění Řád Bílého lva I. tř. (in memoriam) 2018
CommonsAntonín Švehla
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se ve vsi Hostivař (dnes součást hlavního města Prahy) v selské rodině. Vyučil se pekařem.[3] V roce 1900 převzal po smrti svého otce rodinné hospodářství.[3] Politicky se začal angažovat v devadesátých letech 19. století. Od roku 1902 byl místopředsedou Sdružení českých zemědělců a v roce 1906 spoluzakládal časopis Venkov. V letech 1908 až 1913 působil jako poslanec českého zemského sněmu. Od roku 1909 byl v Agrární straně předsedou výkonného výboru. Za 1. světové války byl jedním z vůdčích představitelů domácího odboje. Účastnil se činnosti Českého svazu, od roku 1917 byl v popředí Maffie a od července 1918 stál v čele Národního výboru.

Dne 28. října 1918 se podílel na vyhlášení samostatného státu a stal se tak jedním z pěti mužů 28. října.[3] Od 1918 byl poslancem Národního shromáždění, v letech 1918 až 1920 byl ministrem vnitra a podílel se výrazně na vzniku a podobě československé ústavy schválené roku 1920[3]. V roce 1919 se stal předsedou Agrární strany a snažil se, aby její politika byla přijatelnou jak pro velkostatkáře, tak pro drobné zemědělce. Švehla se také podílel na vytvoření a následném fungování tzv. Pětky, mimoústavního orgánu koordinujícího činnost hlavních českých tzv. státotvorných politických stran. Od roku 1922 byl předsedou celkem tří československých vlád, a to v obdobích 7. října 1922 – 9. prosince 1925 (1. Švehlova vláda), 9. prosince 1925 – 18. března 1926 (2. Švehlova vláda) a 12. října 1926 – 1. února 1929 (tzv. Panská koalice). Roku 1927 odmítl kandidovat na funkci prezidenta a podpořil kandidaturu Tomáše Garrigue Masaryka. V roce 1929 se z důvodu svého zdravotního stavu, s nímž měl dlouhodobé komplikace, stáhl z aktivního politického života. Přesto však nadále zůstal předsedou Agrární strany až do své smrti v roce 1933. Poté byla předsednická funkce obnovena až v roce 1935, kdy byl do čela republikánů postaven Rudolf Beran. Pohřben je na Hostivařském hřbitově.

Švehla byl znám jako schopný politik a mistr kompromisu. Na rozdíl od většiny významných politiků své doby neměl akademické vzdělání, své znalosti získal samostudiem a vynikal v řešení praktických politických otázek. Podle vzpomínek Josefa Charváta se po jeho smrti našly v jeho psacím stole peníze za celou dobu jeho úřadování ve funkci předsedy vlády, neboť Švehla, kterého peníze nikdy nezajímaly (živil ho statek, obhospodařovaný jeho manželkou a dcerou), vždy strčil výplatu do šuplíku a hned nato na ni zapomněl.

Byl ženat s Bohumilou, roz. Čečelskou.

Připomínky a ocenění

První pomník Antonínu Švehlovi v Československé republice byl odhalen 14. července 1929 v Dlouhé Loučce u Uničova na Olomoucku.

Zahrada dijonského kampusu francouzské vysoké školy Sciences Po nese od roku 2005 název „Zahrada agrárníků Antonína Švehly (1873-1933).“

K příležitosti 100 let od založení Československé republiky mu byl dne 28. října 2018 propůjčen in memoriam Řád bílého lva.

  • Pamětní deska a pomník Antonína Švehly v Havlíčkově Brodě[4]
  • Pomník Antonína Švehly v Praze
  • Pomník Antonína Švehly v Říčanech
  • Před urnou vzpomínáme

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Národní listy (Národ), 13.12.1933, s.1
  3. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 128.
  4. Pamětní místa na komunistický režim [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. (česky)

Literatura
  • KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.
  • MILLER, Daniel E. Antonín Švehla : mistr politických kompromisů. Praha: Argo, 2001. 360 s. ISBN 80-7203-366-2.
  • PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str. 11, 85, 131
  • VONDRA, Roman. Antonín Švehla: (1873–1933). Historický obzor, 2009, 20(9/10), s. 229–233. ISSN 1210-6097.
  • Marie Zdeňková, Antonín Švehla a Hostivař, Praha 2003
  • Josef Hanzal, Antonín Švehla, Jinočany 1993
  • Vladimír V. Dostál, Antonín Švehla : Profil československého státníka, New York 1989; 2. (nezměněné) vydání Praha 1990
  • Otakar Frankenberger, Antonín Švehla v dějinách Českoslovanské strany agrární 9, Praha 1931
  • Hovory s Antonínem Švehlou (a o něm), Praha 2001
  • K úloze a významu agrárního hnutí v českých a československých dějinách, Praha 2001
  • Na památku Antonína Švehly, Říčany 1990
  • Z protokolů schůzí 9. československé vlády (3. Švehlovy) 12.10.1926 – 1.2.1929, Praha 1995
  • Selské listy, ročník 47, v Olomouci dne 17. července 1929, číslo 56

Biografická díla

Výkonný výbor republikánské strany v exilu, již roku 1989 vydal v New Yorku knihu Vladimíra Dostála Antonín Švehla (vydalo též Státní zemědělské nakladatelství Praha 1990), následovaly knihy Antonín Švehla. Stati a projevy z let 1919–1928 (Knihovna nadace Antonína Švehly, Praha, b. d.), stručná studie Josefa Hanzala Antonín Švehla. K 120. výročí narození a 60. výročí úmrtí (Panorama, Praha 1993), Hovory s Antonínem Švehlou (a o něm) (Votobia, Praha 2001) a pohled zpoza oceánu Daniela E. Millera Antonín Švehla – mistr politických kompromisů (Argo, Praha 2001). Za připomenutí stojí i časopisecká studie Pavla Kosatíka Budovatel státu Antonín Švehla (1873–1933) (Týden, 2004, č. 25) a monografie, které o Švehlovi pojednávají a přinášejí nové pohledy: Vladimír V. Dostál Agrární strana. Její rozmach a zánik (Atlantis, Brno 1998), David Hanák České konzervativní myšlení (1789–1989) (ARX, Brno 2007), Marie Zdeňková Antonín Švehla a Hostivař (Milpo, Praha 2008) a Eva Broklová, Josef Tomeš, Michal Pehr Agrárníci, národní demokraté a lidovci ve druhém poločase první Československé republiky (Masarykův ústav, Praha 2008). Evě Broklové vyšla v roce 2017 kniha Antonín Švehla. Tvůrce politického systému (Academia, Praha 2017, ISBN 978-80-200-2711-5). Marie Zdeňková s Lukášem Berným publikovali encyklopedii Švehlových pomníků v roce 2018 pod titulem Ze srdce a kamene.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.