Povodeň

Povodeň

výrazné přechodné zvýšení hladiny vodního toku, ať již v důsledku náhlého zvětšení průtoku (např. v důsledku dešťových srážek a/nebo tání sněhu), nebo zmenšením průtočnosti koryta (ledovou zácpou, ucpáním mostních otvorů apod.).

Záplava

vylití vody z koryta v důsledku povodně.

Záplavová čára

křivka odpovídající průsečnici hladiny vody se zemským povrchem při zaplavení území povodní[1]

Záplavové území

území vymezené záplavovou čárou[1]

V některých oblastech (Egypt a Mezopotámie) byly nebo jsou pravidelné povodně očekávanou podmínkou zemědělství. Na ochranu farem a měst některé řeky – náchylné k povodním – mají rozšířené a propracované systémy hrází postavených kolem jejich břehů a měst. Ale zadržováním povodňových vod tyto hráze mohou způsobit mnohem větší proud v místech, kde se protrhnou. Kontrola každoročních povodní hrázemi a přehradami též předchází nanášení sedimentů na úrodnou půdu. Každoroční cyklus povodní měl velký význam v mnoha raných zemědělských kulturách, nejznámější jsou Starověký Egypt na řece Nil a Mezopotámie na řekách Eufrat a Tigris, velkou roli hrály povodně i ve staré Číně.

Monzunové deště mohou způsobit ničivé povodně v některých rovníkových zemích, např. v Bangladéši, kvůli jejich rozšířeným periodám.

Hurikány mají množství různých vlastností, které spolu mohou způsobit devastující povodně. Jednou vlastností jsou vlny vysoké do 8 metrů, způsobené předním okrajem hurikánu, když se hýbe z moře na pevninu. Další je velké množství dešťových srážek spojených s hurikány. Oko hurikánu má extrémně nízký tlak, proto hladina moře může vystoupit o několik metrů v oku bouřky. Tento typ pobřežní povodně se vyskytuje v Bangladéši pravidelně.

Sekundární příčinou povodní podle Štefana Vaľo je nadměrné zhutnění povrchu lesních cest, vytvořených a určených pro svoz dřeva. Těžká lesní technika odkryje půdní profil a uježděním jej zpevní. Většinou jsou cesty v topologii sbíhajících se svážnic a při dešti tak fungují jako silné odvodňovací kanály. Les ztrácí přirozenou vlastnost zadržování a vsakování povrchové vody. Výsledek sucha v zemi jsou tzv. bleskové povodně bezprostředně po srážkách, dále snižování hladiny spodní vody v postižené oblasti, následné zvýšení sucha v obdobích bez srážek. Při dešti se lesní cesty stávají ještě větším rizikem, protože voda rychle odnáší povrchovou lesní půdu, narušuje do té doby stabilní lesní ekosystém.

V zemích západní Evropy jsou řeky, náchylné na povodně, často pozorně řízené. Ochrana jako protipovodňová hráz, břehová hráz, nádrže a splavy se používají na prevenci vylití řek z břehů. Přímořské povodně byly řešené v Evropě pomocí pobřežní ochrany, jako je např. mořské zdi a obnova pobřeží. Například Londýn je chráněn od povodní velkou mechanickou bariérou přes řeku Temže, která je aktivována, když hladina moře dosáhne určitého bodu, bariéry jsou plně v provozu přibližně za půl hodiny. Benátky budou jako i celá laguna nyní také chráněny podobným systémem, zde je ale ohrožuje spíše příliv, než rozvodněné řeky. Největší a nejpropracovanější povodňové ochrany má ovšem Nizozemí, kde jsou označované jako vodní díla v říční deltě. Staletí boje s vodou naučila Nizozemce, jak získávat půdu a bránit se záplavám. Největší rozsah mívají povodně ovšem v Asii, např. v Bangladéši: když dojde k rozvodnění Gangy a Brahmaputry, je pod vodou většina území státu.

V Evropě od roku 1500 bylo na různých částech identifikováno 9 povodňových období.[4] Jsou to období 1500-1516, 1564-1576, 1592-1636, 1636-1660, 1756-1792, 1840-1872, 1864-1892, 1916-1940 a 1992-2016.[5][6]

• letní povodně způsobené déletrvajícími regionálními srážkami o velké intenzitě s vysokými úhrny, projevující se výraznými důsledky na středních a větších vodních tocích,
• přívalové povodně způsobené krátkodobými srážkami s velkou intenzitou představují lokální ohrožení, jehož výskyt je možný na celém území státu s možnými katastrofálními důsledky na menších vodních tocích odvodňujících zejména sklonitá území; závažnost ohrožení zvětšuje obtížnost přesnějších předpovědí těchto událostí,
• zimní a jarní povodně způsobené rychlým táním sněhové pokrývky, často v kombinaci s dešťovými srážkami; tyto povodně zasahují nejčastěji podhorské vodní toky a při rozsáhlejším oteplení v kombinaci s dešti zasahují i velké nížinné vodní toky,
• povodně způsobené ledovými jevy na vodních tocích v zimním období způsobené ledovými nápěchy nebo zácpami, které mohou vzniknout na vodních tocích všech kategorií; intenzitu povodně určují kombinace místních podmínek v korytech vodních toků a výskytu příčinných meteorologických jevů (dlouhá mrazová období střídaná teplotními inverzemi nebo prudkým oteplením),
• zvláštní povodně jsou povodně způsobené umělými vlivy, tj. situacemi, které mohou nastat při stavbě nebo provozu vodních děl, při narušení vzdouvacího tělesa, při poruše hradících konstrukcí výpustných zařízení, nebo při řešení kritických situací z hlediska bezpečnosti vodních děl.

Na území Česka dochází k rozlivu vody mimo koryta vodních toků při povodňových situacích s 1% pravděpodobností výskytu (tzv. stoletá voda) na celkové ploše 2 481,9 km² území v okolí vodních toků, z toho plocha 1 303,4 km² je nějakým způsobem chráněna na častěji se vyskytující povodně. Pro vznik povodní v podmínkách Česka jsou v naprosté většině případů rozhodující meteorologické příčinné jevy, jejichž důsledky se projeví přímo na území státu. Povodně přicházející ze sousedních států se mohou vyskytovat ve významnějším rozsahu pouze na Dyji a částečně na horní Lužnici. Významné je i ohrožení území Česka v důsledku povodňových situací na Ohři přítoky z území Německa a na Olši a Stěnavě přítoky z Polska.

Povodně jsou přirozenou součástí koloběhu vody v krajině. Vedle meteorologických jevů je pro povodňové situace druhým hlavním určujícím faktorem i způsob využití a nakládání s pozemky v jednotlivých povodích.[7]

V Česku je zároveň možné dlouhodobě pozorovat vysokou míru dobročinnosti v době povodní.

„Bereme-li v úvahu srovnatelné země, jako je Slovensko, Maďarsko či Polsko, dávají Češi mnohem více,“ říká ředitel nadace Člověk v tísni Šimon Pánek.[8]

Pomoc Češi nabízejí jak individuálně, tak prostřednictvím neziskových organizací – velmi aktivními jsou např. Charita ČR, Člověk v tísni nebo ADRA. Tyto organizace nejen dbají na distribuci akutní pomoci, ale soustředí se i na měsíce poté, co voda opadne. Nabízejí např. psychologickou pomoc, pomáhají s bydlením, odklízejí škody. Člověk v tísni také do oblasti vysílá tzv. mobilní tým, který se zaměřuje také na dluhové a právní poradenství, které je pro lidi postižené povodní velmi důležité.[9]

• FANTA, Josef; PETŘÍK, Petr. Povodně a sucho: krajina jako základ řešení. Průhonice: Botanický ústav AV ČR, 2014. ISBN 978-80-86188-44-7
• KOZÁK, Jan T.; a kolektiv: Povodně v českých zemích. Praha: Professional Publishing, 2007. ISBN 978-80-86946-39-9
• LANGHAMMER, Jakub; a kolektiv: Povodně a změny v krajině. Praha: Katedra fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2007. ISBN 978-80-86561-86-8
• SLAVÍKOVÁ, Lenka; a kolektiv: Ochrana před povodněmi v urbanizovaných územích. Praha: IREAS, 2007. ISBN 978-80-86684-48-2

• Protipovodňová ochrana
• Přívalová povodeň
• Záplavová oblast
• Stupeň povodňové aktivity
• Operace Chastice – protržení německých přehradních hrází britským letectvem za druhé světové války (1943)
• Hydrometrie
• Hydrologie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu povodeň na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Povodeň v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Slovníkové heslo povodeň ve Wikislovníku
• Povodně aktuálně
• Hlásná a předpovědní povodňová služba ČHMÚ
• Česká protipovodňové asociace
• Povodňový plán České republiky
• Informační systém VODA České republiky
• Povodňové mapy Česka
• Povodně 2010, likvidace škody