Porážky

Rezervace se rozkládá na lokalitě zvané Přední louky.[4] Jedná se o bělokarpatské louky se solitérními stromy,[5] převážně duby.[1] V jižní části a na severu v okolí pramenů se rozprostírají rozsáhlejší křoviny.[5] V ochranném pásmu o velikosti 370,8 ha[5] se nacházejí menší lesní porosty o velikosti 1,79 ha,[1] v jeho okolí se rozprostírá les složením smrkový a bukový.[1]

Chráněná oblast se nachází na zaobleném hřebenu a svahu kopce, jehož kóta 651 m n. m. se nachází východně od Porážek.[1]

V minulosti byly chráněné louky a jejich okolí sečeny jednou do roka.[1] V období kolektivizace se začalo s občasným přihnojováním minerálními hnojivy.[1]

Kosení v různých časových intervalech

V roce 1978 došlo na svahu v severní části k rozsáhlému sesuvu půdy, který zničil původní vegetaci a místo ní byla zaseta kulturní tráva a jetelovina. Tato plocha však byla dále kosena ručně[5] a díky záchrannému programu, který obsahoval množení všivce, se podařilo jeho populaci zpět rozšířit.[1]

Na území najdeme vápnité jílovce, slínovce a vápnité pískovce, jejichž podklad tvoří magurský flyš.[1][5][6] Půda je typu kambizemě střední zrnitosti,[1] na části území i kambizemě pseudoglejové.[5]

Průměrný úhrn ročních srážek je spíše nízký v rozmezí 500 – 700 mm.[6] Oblast leží v teplotně kontinentální části ČR.[6]

Uschlý solitérní dub

Na území bylo nalezeno 69 druhů lišejníků.[6] Nejvíce se jich vyskytuje na solitérních dubech letních a dále pak na topolech osika, vrbě jívě a bezu černém. Ze vzácných druhů se ty vyskytuje Buellia disciformis, Parmelia submontana, Parmelina quercina a Caloplaca cerina.[6]

Na území bylo zaznamenán výskyt téměř 300 druhů vyšších rostlin.[1][5]

Travino-bylinnou část tvoří teplomilné[5] porosty suchých trávníků svazu Cirsio-Brachypodion pinnati se sveřepem vzpřímeným a kostřavou žlábkatou, v severní části se vyskytují lokality s mokřadní vegetací asociace Angelico-Cirsietum oleracei s pcháčem zelinným a dále i společenstva teplomilných lesních lemů (svaz Geranion sanguinei) s kakostem krvavým.[1]

Na území národní přírodní rezervaci roste všivec statný,[1][4] kosatec různobarvý,[1][4] kosatec trávovitý,[1][4] lilie zlatohlávek,[1][4] mečík střechovitý,[4] hořec hořepník,[1][4] hořec brvitý,[1] hlístník hnízdák,[4] bradáček vejčitý,[4] prstnatec bezový,[1][4] hlavinka horská,[1][4] vemeník dvoulistý,[1][4], vemeník zelenavý,[1] vstavač mužský,[1][4] vstavač vojenský,[1][4] vstavač osmahlý,[1] vstavač kukačka,[1] střevíčník pantoflíček,[1][4] tořič čmelákovitý Holubyho,[1] srpice karbincolistá,[1] kozinec dánský,[1] hvozdík pyšný pravý,[1] len žlutý,[1] plamének přímý,[1] hladýš pruský,[1] pětiprstka žežulník[1] a mnohé další druhy.[4]

V mokřadní části se vyskytují prstnatec májový, kruštík bahenní, mečík střechovitý, kozlík dvoudomý, vítod nahořklý, hadí jazyk obecný či pětiprstka hustokvětá.[1]

V ochranném pásmu se navíc vyskytují srpice karbincolistá, zvonek hadincovitý, rozrazil dlouholistý, česnek kýlnatý nebo hvozdík pyšný pravý.[1]

Soumračník jitrocelový na území NPR

Na loukách lze spatřit velkou populaci motýlů, mezi nimiž se vyskytuje jasoň dymnivkový, ohniváček modrolesklý, modrásek očkovaný, perleťovec dvouřadý, perleťovec kopřivový, bělopásek topolový a píďalka malebná. Z můr například osenice jetelová, rákosnice velká a Episema scoriacea.[1]

Mezi brouky, kteří tu byli nalezeni, patří Meloe rugosus, štítonoš černoskvrnný, Donus intermedius, Mogulones curvistriatus a dřepčíci Argopus ahrensi, Dibolia foersteri a Longitarsus tristis.[1]

Z plazů a obojživelníků se ty objevuje slepýš křehký, skokan hnědý a kuňka žlutobřichá.[1]

Mezi ptáky, kteří v lokalitě sídlí nebo tu bývají pozorovaní, patří bramborníček hnědý, strnad luční, pěnice vlašská, ťuhýk šedý, křepelka polní, chřástal polní, ostříž lesní, kulíšek nejmenší, orel královský a orel křiklavý.[1]

Voda z jižní části je odváděna bezejmennými potůčky do Veličky, severní část odvodňuje potok Kazivec.[1]

Na území se střídají vlhká a suchá území.[1]

Územím národní přírodní rezervace ani jejím nejbližším okolím nevede žádná značená turistická či cyklistická trasa, na západní straně u cesty se však nachází informační tabule s údaji o lokalitě. I přes absenci turistického značení bývá lokalita, obzvláště v jarních měsících, hojně navštěvována.[1]