Hlavinka horská

Roste ve středoevropských a jihoevropských pohořích, na východ zasahuje až na Krym, do Turecka a na Kavkaz. V Česku je poměrně vzácná a roste pouze na několika místech. V Čechách, kde se dříve vyskytovala v Českém středohoří a v Orlických horách, pravděpodobně vymizela. Na Moravě nyní roste v Hrubém Jeseníku a na okraji Karpat, v Beskydech, Javorníkách, Hostýnských vrších a v Bílých Karpatech.[1][3][4][5]

Tento geofyt je vázán na slunné, luční biotopy, vyskytuje se na loukách, pastvinách či otevřených prameništích, kde jsou vlhčí humózní či kamenitohlinité půdy. Její stanoviště, která mohou být zásaditá nebo i slabě kyselá, se nacházejí od podhůří do hor.[4][6][7]

Vytrvalá bylina s přímou, nevětvenou, chudě olistěnou lodyhou vysokou 30 až 70 cm. V době kvetení jsou v zemi dvě hlízy a z větší, loňské vyrůstá lodyha s květy. Lodyha bez listové růžice má u báze dva až tři objímavé, hnědé, zakrslé, šupinaté listy. Výše pak vyrůstají čtyři a více listů bylinných, šikmo odstávajících, které jsou podlouhle až obkopinaté, na bázi objímavé a na vrcholu mají kápovitou špičku. Spodní listy bývají dlouhé 5 až 13 cm a 1 až 3 cm široké, směrem vzhůru se však zmenšují, poslední úzký list nedosahuje ani k počátku květenství.

Květenství je hustý klas (někdy považovaný za hlávku), který má v době před rozkvětem kulovitě jehlancovitý tvar, v době květu je spíše kulovitý a po odkvětu se prodlužuje. Je v něm nahloučeno až 100 květů, které jsou světle růžové nebo světle purpurové s nachovými tečkami a mají drobné listeny. Okvětní lístky jsou vejčité, asi 7 mm dlouhé, vnější se ke konci zužují a na vrcholu mají kyjovitý přívěsek. Široce klínovitý pysk s nachovými tečkami je do poloviny třílaločný a prostřední lalok je delší než postranní, ostruha je svislá, válcovitá a prohnutá. Květy se otevírají jen ve dne, příjemně voní a bývají opylovány převážně motýly. Kvetou v závislosti na poloze od května do srpna. Brylky pylu jsou světle žluté. Ploidie druhu je 2n = 42.

Plodem je přisedlá, eliptická tobolka směřující šikmo vzhůru, obsahuje množství velmi drobných semen. Semena nemají zcela vyvinutá embrya a jsou v rané fázi vývoje závislá na mykorhizních houbách, patřících pravděpodobně do čeledí Tulasnellaceae nebo Ceratatobasidiaceae.[1][2][3][4][8]

Hlavinka horská je velmi citlivá na minerální i organické hnojení půdy, ve které roste, stejně jako na meliorační úpravy mající za cíl odvodnit lokalitu. Pro svůj estetický vzhled je též ohrožována trháním kvetoucích jedinců a sběrem hlíz. Ustupuje z obhospodařovaných pozemků, hlavně z lučních lokalit v nižších polohách, a vytratila se také z blízkosti turistických cest. Stejně nebezpečné je pro ni upuštění od obhospodařování luk a pastvin, které následně zarostou nepůvodními travinami a dřevinami.

Je v České republice chráněným druhem a byla zařazena k silně ohroženým druhům naší květeny, jak ve "Vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb" (§2), tak i v "Červeném seznam cévnatých rostlin České republiky z roku 2012" (C2b).[1][7][9][10]