Hlístník hnízdák

Hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) je vytrvalá nezelená rostlina z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae). Vystupuje též pod lidovými názvy hnízdovka a hnízdík[2], protože se její kořeny podobají ptačímu hnízdu.[3]

Hlístník hnízdák
Hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis)
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádchřestotvaré (Asparagales)
Čeleďvstavačovité (Orchidaceae)
Rodhlístník (Neottia)
Binomické jméno
Neottia nidus-avis
(L.) Rich., 1817
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Hlístník hnízdák dorůstá výšky asi 20–40 cm a kvete od května do června.[3] Lodyha je silná, voskově žlutá či hnědavá, obvykle lysá či nahoře pýřitá a porostlá několika šupinovitými listy. Pod zemí na ni navazuje oddenek, který je u hlístníku hnízdáku krátký a plazivý a odrůstá z něj množství kratších silných kořenů.

Květenství je dlouhý klas, v spodní části rozšířený a řidší. Skládá se z voskově žlutých květů bez ostruhy, jejich okvětní lístky vytvářejí přilbu. Pysk je rozeklaný vedví. Mají medovou vůni. Spodní semeník srůstá ze tří plodolistů, květ obsahuje jedinou tyčinku. Plodem je oválná tobolka pukající šesti chlopněmi.

Výživa

Tato rostlina není schopna fotosyntézy a je proto odkázána na mykorhizu, konkrétně soužití s určitým druhem houby, která se svými vlákny napojuje na kořeny listnáčů a vysává z nich živiny. Není však pravda, že je hlístník saprofyt, a to z toho důvodu, že se na rozdíl od např. saprofytických hub nevyživuje z organických látek v půdě.[3]

Není pravda, že neobsahuje fotosyntetická barviva. Naopak u ní byly nalezeny pigmenty chlorofyl A i xantofyly. Hnědá barva je způsobena pouze odlišným spektrem karotenoidů, které díky vazbě na zvláštní proteiny zasahují do zeleného spektra (podobně jako u hnědých řas). Plastidy hlístníku jsou vřetenovité a obsahují tylakoidy, jež nejsou ve vzájemném kontaktu. Přestože nefotosyntetizují (konkrétně např. netvoří ani na světle kyslík), světlo jim přesto pomáhá tvořit ATP díky procesu cyklické fotofosforylace.[4] S těmito skutečnostmi souvisí i to, že hlístník postrádá průduchy.[5]

Rozšíření a výskyt

Hlístník preferuje listnaté lesy, především dubohabřiny a bučiny, roste i na okrajích lesů a v křovinách, obvykle na živinami bohaté a vápenité půdě.[3] Rozšíření sahá od Evropy na východ přes Malou Asii až na Kavkaz, roste i na severu na Sibiři a v severní části Afriky.[2]

Fotogalerie

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. Archivovaná kopie. rostliny.prirodou.cz [online]. [cit. 2008-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-27.
  3. http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=56
  4. MENKE, Wilhelm, Georg H Schmid. Cyclic Photophosphorylation in the Mykotrophic Orhid Neottia nidus-avis. Plant Physiology. 1976-05, roč. 57, čís. 5, s. 716–719. Dostupné online [cit. 2008-09-20]. ISSN 0032-0889. DOI 16659557.
  5. VINTER, Vladimír. Rostliny pod mikroskopem; základy anatomie cévnatých rostlin. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. ISBN 978-80-244-1972-5.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.