Polyxena Czerninová

Jako desetiletá musela s rodinou nuceně opustit rodové sídlo, zámek v Křimicích. Její otec kníže Jaroslav Claude Lobkowicz mohl do roku 1951 vykonávat v zámku kastelána, poté se stal cestářem. Veškerý majetek byl rodině zabaven, jejím rodičům zůstalo pouze vybavení bytu. Rodina poté mohla přebývat v Křimicích, v kancelářích místního pivovaru. Díky mimořádné odvaze učitelů mohla vystudovat jedenáctiletou školu. Nadchla se poté pro medicínu. Přestože školu vystudovala s vyznamenáním,[9] vysokoškolské studium jí vzhledem k jejímu původu nebylo umožněno. Stala se tedy zdravotní sestrou. Její první zaměstnání po škole bylo ve fakultní nemocnici v Plzni na Borech. Pracovala zde až do svatby s Theobaldem Czerninem,[10] příslušníkem jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů – Czerninů. Se svým manželem se seznámila na plese v Praze. Svatba se uskutečnila 22. dubna 1961 ve Vejprnicích.[1] S ohledem na zaměstnání manžela u Staveb silnic jim byl přidělen byt v Bílině u Teplic, kde pracovala jako zdravotní sestra v tamních lázních. Roku 1962 se rodině narodil syn Tomáš, v prosinci 1964 dcera Terezie. V roce 1964 se přestěhovala s rodinou do podnikového panelákového bytu v Chodově u Karlových Varů. Uvolněná atmosféra roku 1968 přispěla k tomu, že rodina získala výjezdní doložku do zahraničí. Odjeli do Rakouska za Děpoldovými rodiči. Mezitím sovětská armáda obsadila Československo.[5]

Cestovali poté přes Německo do Švýcarska. V Bernu zde vymohla prodloužení výjezdní doložky až do konce roku 1969. V dubnu 1969 se však navrátili do Československa.[11][5]

V listopadu 1969 se narodil syn Děpold. Od roku 1971 do roku 1993 žila s rodinou v Rudném u Nejdku. V této době se narodily další dvě děti, Jan (* 1972) a Gabriela (* 1975). S dětmi byla doma až do nástupu nejmladší dcery do školy. Poté pracovala jako rehabilitační sestra v léčebně pro dlouhodobě nemocné, manžel Děpold pracoval v té době již delší dobu jako řidič sanitky. Po sametové revoluci manžel restituoval rodové majetky Czerninů v Dymokurech. Všemi silami se pustili do postupné obnovy hospodářství, včetně zámku v Dymokurech, kde žije od roku 2000.[5][7][12]

K roku 2013 byli s manželem aktivními členy Suverénního řádu Maltézských rytířů,[7] kde je členkou III. stavu.[1]

Je hluboce nábožensky založena.[5] V roce 1995 absolvovala v Hradci Králové katechetický kurs a začala vyučovat ve škole v Dymokurech náboženství.[12]