Jaroslav Lobkowicz

Narodil se 16. srpna 1942 v Plzni do šlechtického rodu Lobkoviců jako Jaroslav František z Assisi Klemens Alois Gabriel Eleonnora Josef Antonín Jan Bosco Jáchym Felix Maria 14. kníže z Lobkovic. Jeho rodiči byli Jaroslav Claude z Lobkovic a jeho manželka Gabriela Marie z Korff-Schmising-Kerssenbrocku. Jeho bratr František byl biskupem ostravsko-opavské diecéze, bratr Filip Zdeněk je opatem kláštera v Teplé a sestra Marie Polyxena, provdaná hraběnka Czerninová je pedagožka. Jeho dědeček Jaroslav Lobkowicz (1877–1953) podporoval roku 1918 akci T. G. Masaryka a 20. prosince jej doprovázel v jeho vlaku při triumfálním návratu do vlasti. [2]

Jaroslav František nemohl z kádrových důvodů vystudovat vysokou školu, proto se vyučil opravářem televizorů. Maturitu složil v roce 1959. Po dvou letech na povinné základní vojenské služby pracoval v Televizní službě v Plzni.

V roce 1968 se odstěhoval do Mnichova. Vystudoval elektrotechniku na Technické univerzitě v Mnichově, studium ukončil v roce 1972 a následně pracoval u firmy Siemens.[3]

29. července 1971 se v Chevry-en-Sereine oženil s Elisabeth de Vienne, s níž má tři syny.[1] Nejstarší syn Vladimír v roce 2012 převzal vedení rodinného majetku. Syn Jaroslav vstoupil do kněžského řádu a žije v Paříži. Nejmladší syn Filip pracuje v bankovnictví ve Frankfurtu nad Mohanem.[3]

Zámek Křimice v Plzni

Po sametové revoluci v roce 1989 mu byl v restitucích navrácen rozsáhlý rodinný majetek v Křimicích, kde podnikal v zemědělství a potravinářství.

Je předsedou Francouzské aliance v Plzni. Hovoří německy, francouzsky a anglicky.[4]

Od roku 1990 byl členem KDU-ČSL. V komunálních volbách roku 1994 a komunálních volbách roku 1998 byl za KDU-ČSL zvolen do zastupitelstva města Plzeň.[5] Po roce 1994 byl i členem Rady města Plzně a předsedou Komise pro partnerské vztahy. Členem Zastupitelstva města Plzně byl i po komunálních volbách roku 1998.[3]

Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do poslanecké sněmovny za KDU-ČSL (volební obvod Západočeský kraj).[6] Byl členem sněmovního výboru pro evropskou integraci a zemědělského výboru. Mandát obhájil ve volbách v roce 2002. Po nich byl nadále členem výboru pro evropskou integraci (později oficiálně výbor pro evropské záležitosti) a působil jako místopředseda petičního výboru. Ve sněmovně setrval do voleb v roce 2006. V roce 2009 vstoupil do nově vzniklé politické strany TOP 09. Do dolní komory parlamentu se vrátil po čtyřleté přestávce ve volbách v roce 2010, nyní již jako člen TOP 09. Je místopředsedou výboru pro evropské záležitosti a členem zemědělského výboru.[7][8][9][10] Svůj mandát obhájil ve volbách do Poslanecké sněmovny 2013 znovu obhájil svůj mandát. Díky preferenčním hlasům postoupil z druhého místa kandidátky na první místo.[11]

Od května do července 2004 byl kooptovaným poslancem Evropského parlamentu.[12]

Byl aktivní i v regionální politice. V krajských volbách roku 2004 a znovu v krajských volbách roku 2008 byl zvolen do Zastupitelstva Plzeňského kraje za KDU-ČSL.[13][14]

V senátních volbách roku 1996 a znovu v senátních volbách roku 2006 neúspěšně kandidoval do Senátu za senátní obvod č. 11 – Domažlice, když obdržel 14,00 % (1996)[15] resp. 10,96 % hlasů (2006).[16] V senátních volbách roku 2012 byl kandidátem TOP 09 za senátní obvod č. 8 – Rokycany. Získal 13,03 % hlasů a nepostoupil do 2. kola.[17]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 již nekandidoval.[18] V lednu 2018 se však stal zastupitelem Plzeňského kraje, jelikož na svůj mandát rezignoval jeho stranický kolega Jiří Pospíšil. Lobkowicz totiž za TOP 09 kandidoval v krajských volbách v roce 2016. Na kandidátce původně figuroval na 17. místě, vlivem preferenčních hlasů ale skončil jako první náhradník.[19] Ve volbách v roce 2020 již nekandidoval.[20]