Krkonošské nářečí

Krkonošské, podle dialektologické klasifikace podkrkonošské nářečí, je specifické nářečí českého jazyka, užívané přibližně na území národopisné oblasti Podkrkonoší a Krkonoš – tj. zejména ve východní části okresu Semily, v jižní části okresu Jablonec nad Nisou, na Jičínsku a v severozápadní části okresu Trutnov. Řadí se k severovýchodočeské nářeční oblasti češtiny (stejně jako např. blízké kladské nářečí), některé níže uvedené znaky jsou shodné pro celou tuto skupinu.

V lexiku se objevuje vliv němčiny, ve fonologii vliv polštiny.

V běžné mluvě se používalo až do 70. let 20. století, postupně však mizí – poslední enklávy se uvádějí v oblastech Mrklova a Poniklé. Kromě několika (většinou dříve vydaných) knih je nářečí prakticky nedostupné v tištěných či elektronických médiích, téměř se neužívá ani v populárním večerníčkovém televizním seriálu Krkonošské pohádky. V nářečí jsou ale natočeny některé televizní pohádky, viz část Nářečí v umění.

Typické znaky
  • Slabikotvorné souhlásky r a l se zvýrazňují předloženým e – při hovoru zpěvavě prodlouženým, v písemné podobě však bez čárky (slabikotvorné souhlásky tedy ztrácejí svoji slabikotvornost).

Příklad: Kerkonoše = Krkonoše, smerkovy perkynko = smrkové prkénko, pelná = plná, berzy = brzy[1]

  • Některé dlouhé samohlásky v poslední slabice slova se zkracují a slabikotvorné souhlásky se mohou i vypustit.

Příklad: řemesnik = řemeslník

Příklad: outery nebo outerek = úterý

  • Souhláska v následující po samohlásce se uzavírá a mění na u.

Příklad: poudám = povídám, prauda = pravda[1], neujeďal = nevěděl

  • Souhlásky d a t se často vypouštějí; následuje-li l nebo n, bývá zdvojeno.

Příklad: serce = srdce, prállo = prádlo, hnelle = hnedle,[1] honně = hodně

  • Při spřažení …vě… se v vypouští a zůstává jen j.

Příklad: dje = dvě

  • Změkčování t na ť.

Příklad: spratěk = spratek, srounať = srovnat

  • Používání „tvrdého l“, obdobného polskému ł.

Příklad: łžice = lžíce

  • Odlišné koncovky některých pádů, zejména mužského rodu.

Příklad: 3. pád k tátoj = k tátovi, 7. pád s tátem = s tátou

  • Další, nepravidelné odlišnosti.

Příklad: kůsa = kosa, kůtě = kotě (ale koza nebo kopec se již nemění)

  • Specifická slovní zásoba, pramenící částečně z vlivu němčiny.

Příklad: kortouč = kolečko (trakař), čemersnej, čemesnej = čiperný, moska, mostka = zápraží,[1] bouchoř = vrchní zmrzlá vrstva sněhu,[1] hrobky = hromady kamení vybíraného z polí[1], cacnej = nedočkavý[2], piškuntál = mužský pohlavní úd (z německého Bestandteil = součástka)[3]
Poznámka: slovo muštelka, známé z televizních Krkonošských pohádek, nepochází z nářečí, ale je neologismem autorky.

Nářečí v místopisu

Některé obce či geografické útvary mají v krkonošském nářečí pozměněný název oproti platnému úřednímu názvu.

Úřední název (2022)Nářeční názevpoznámky
BeneckoNebesko
HrabačovHrabičkou
Jablonec nad JizerouLoneček
Jestřabí v KrkonošíchJestřaba
MrklovMerklou, též Merklín
MříčnáSmerčina
PeřimovPřím
Rokytnice nad JizerouRoketnice
Roztoky u JilemniceStoky
VrchlabíVerchláb
Vysoké nad JizerouVětrou

Nářečí v umění
Pohádky Československé televize
Následující knihy jsou v nářečí psané buď celé, nebo částečně
  • Josef Štefan Kubín: Lidové povídky z českého Podkrkonoší (Podhoří západní: 1922–1923, Úkrají východní: 1926), Lidové povídky z Podkrkonoší (1941, 1948[4], Podhoří západní: 1964, Úkrají východní: 1971)
  • Jaromír Horáček: Kerkonošský muderlanti (1958), Nic kalýho zpod Žalýho (1963), Muderlanti zpod Žalýho (1966)
  • Marie Kubátová[5]: Daremný poudačky (1956), Veselé pohádky z muzikantské zahrádky (2006)
  • Amálie Kutinová[6]: Vo hajnejch a pytlákách (1960), Muzikantské řemeslo (1964), Pobejtky za kamny i na sluníčku (1965), Medicína pro potěšení aneb Vo bábách kalejch a nekalejch (pouze rukopis), Herdinové z Kerkonoš (pouze rukopis), Vo tom horáckým bernožení (pouze rukopis)
  • Marie Kubátová & Amálie Kutinová: Krakonošův rok (1958), Krakonošovský špalíček (1964)
  • Jan Buchar: Co se kdy u nás šustlo (1977), Co se šustlo taky jinde (1980), Bylo hůř a lidi nechválili (1984)
  • Slávka Hubačíková: Kale i kyselo (2008)[7]
  • František Karel Pacholík: Pou̯dačky a vhačky (2015) – podle zápisků lidového vypravěče F. K. Pacholíka z Pasek nad Jizerou vydala Dr. Eva Koudelková
  • František Karel Pacholík: Drobečky z pobejtek (2015) – taktéž

Odkazy

Reference
  1. LOUCKÁ, Pavla. JARMILA BACHMANNOVÁ: Podkrkonošský slovník. Vesmír. 10. 1999, čís. 78, s. 583. Dostupné online. ISSN 0042-4544.
  2. Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta
  3. Josef Štefan Kubín: Podkrkonošský slovník (rukopis), citace
  4. http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000713398&local_base=NKC
  5. Diplomová práce na téma Literární tvorba Marie Kubátové – autorka: Jarmila Rotterová, PedF Masarykovy univerzity
  6. Diplomová práce na téma Literární a sběratelská činnost Amálie Kutinové – autorka: Dagmar Šuránová, PedF Masarykovy univerzity
  7. Časopis Krkonoše 4/2008[nedostupný zdroj]

Literatura
  • BACHMANNOVÁ, Jarmila. Podkrkonošský slovník. Praha: Academia, 1998. 265 s. ISBN 80-200-0662-1.
  • KONUPKOVÁ, Marie. Regionální příznakové prvky v mluvě mladé generace v Podkrkonoší. Olomouc, 2009. 96 s. Magisterská diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce doc. PhDr. Josef Jodas. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.