Jaromír Horáček

Jaromír Horáček se narodil v rodině jilemnického obuvníka Rudolfa Horáčka a jeho manželky Emilie Kiesewettervé.[1] Maturoval na jilemnickém reálném gymnáziu roku 1919 a následující dva roky působil jako učitel v blízkých Horních Štěpanicích, kde se zapojil do organizování místních kulturních akcí, zejména ochotnického divadla.

Začátkem 20. let krátce působil na školách ve Slezsku.[2] Brzy se však vrátil do Jilemnice a zde se opět věnoval učitelství a kulturní osvětě. V letech 1940–1942 byl vězněn gestapem, po návratu mu byla zakázána pedagogická činnost a proto se věnoval své oblíbené kulturně-osvětové činnosti v místním regionálním muzeu (toho času zavřeném pro beznadějnou přeplněnost); o rozšíření jilemnického muzea usiloval jako jeho jednatel již v minulosti[3]. Vedle toho po několik let vedl kroniku města Jilemnice. Horáčkova kronika Jilemnice z let 1914–1919 vyšla knižně.[4]

Po skončení druhé světové války byl J. Horáček povolán k obnově české školy v Jablonci nad Jizerou, po roce byl jmenován ředitelem dívčí obecné školy v Jilemnici a nakonec povýšil až na úroveň okresního školského inspektora. V roce 1961 byl oceněn titulem Zasloužilý školský pracovník.[5] V této době dokázal sesbírat několik desítek místních příhod, v krkonošském nářečí zvaných poudačky, a přetavil je do dvou knih.

Pochován je na katolickém hřbitově v Jilemnici.

• Jilemnicko. Světová válka – převrat – publikace k 20. výročí vzniku Československa (1938)
• Kerkonošský muderlanti – první soubor lidových povídek (kerkonošských poudaček) (1958)
• Nic kalýho z pod Žalýho – druhý soubor lidových povídek (1963)
• Muderlanti z pod Žalýho – výběr nejlepších povídek z předchozích dvou knih (1966)
• Hadí štěstí – soubor sebraných krkonošských pohádek a pověstí, vydáno z pozůstalosti (1999)