Pojištění vkladů

V případě, že se rozšíří negativní informace o nějaké bance, můžou vyděšení střadatelé, kteří požadují okamžité vyplacení svých vkladů, přivést banku do vážných problémů. Podobný tzv. run na banku může položit i zcela bezproblémovou banku (u které se jednalo např. o dezinformaci). Předpokládá se, že pojištění vkladů střadatele uklidní, takže negativní zprávy nevyvolají zbytečný výběr vkladů.

Druhou výhodou pojištění je ochrana klientů – pokud banka skutečně zkrachuje, je vkladatelům nahrazena alespoň část jejich vkladů, o které by jinak bankrotem přišli.

Pojištění vkladů je však také předmětem kritiky, neboť jistota daná pojištěním může vést k tzv. morálnímu hazardu, kdy investor podstupuje nepřiměřené riziko, na které nemůže doplatit, protože jeho případnou ztrátu omezí pojištění.

Pojištění vkladů je v principu pojištění jako libovolné jiné – banka platí pojistiteli nějaký poplatek, např. daný procentem objemu pojištěných vkladů nebo podle jiných stanovených kritérií. V případě pojistné události pak tento pojistitel vyplatí klientům banky příslušnou částku – v některých zemích celý vklad (jako např. v celé EU až do výše limitu 100 000 EUR).  

Pojištění vkladů zpravidla neprovozují běžné pojišťovny, ale specializované organizace, tzv. systémy pojištění vkladů. Většina těchto organizací je sdružena v Mezinárodní asociaci pojistitelů vkladů, evropští pojistitelé se sdružují v Evropském fóru pojistitelů vkladů. V České republice má tuto činnost na starosti Garanční systém finančního trhu, který spravuje Fond pojištění vkladů, z něhož se případné náhrady vyplácí.

V mnoha státech je pojištění vkladů povinné ze zákona. Tak tomu je i v Evropské unii včetně Česka, neboť Směrnice 2014/49/EU o systémech pojištění vkladů stanoví, že všechny členské státy musí mít fungující systém pojištění vkladů, který zaručuje náhradu do výše nejméně 100 000 EUR.[2]

V Česku je pojištění vkladů stanoveno zákonem o bankách. Pojištěny jsou všechny vklady fyzických i právnických osob (i vklady vedené v jiných měnách) v bankách, stavebních spořitelnách či družstevních záložnách. Pojištěné nejsou např. vklady bank, obchodníků s cennými papíry, finančních institucí, pojišťoven, zajišťoven, zdravotních pojišťoven nebo státu či větších obcí a měst, apod. . Pojištění se také nevztahuje na směnky a jiné cenné papíry.[3] Od 31. 12. 2010 je základní limit pojištění stanoven na ekvivalent částky 100 000 EUR pro jednoho klienta u jedné banky/stavební spořitelny/družstevní záložny. Případná výplata náhrad z vkladů musí být zahájena ve lhůtě 7 pracovních dnů ode dne, kdy Česká národní banka oznámí platební neschopnost dané finanční instituce.

Náhrada vkladů se vyplácí z Fondu pojištění vkladů, kam povinně svými příspěvky přispívají pojištěné instituce (tj. banky, pobočky bank z jiných než členských zemí EU, stavební spořitelny a družstevní záložny). Fond pojištění vkladů je spravován Garančním systémem finančního trhu.[4]

• Mezinárodní asociace pojistitelů vkladů (anglicky)
• Evropské fórum pojistitelů vkladů (anglicky)
• Garanční systém finančního trhu
• Pojištění vkladů na webu ČNB