Petr Dillinger

Narodil se v Českém Dubu 17. září 1899 v rodině c.k. soudního kancelisty Petra Dillingera[1][2][3] a jeho ženy Kláry roz. Samkové[4]. V roce 1907 se s rodiči přestěhoval z Českého Dubu do Prahy. Po absolvování obecné školy pokračoval na vinohradském reálném gymnáziu, ale v roce 1916 přestoupil na Umělecko-průmyslovou školu, kde byl žákem prof. Josefa Schussera a Františka Kysely. V letech 1919-1923 pokračoval v dalším studiu na Akademii výtvarných umění v Praze. Půl roku navštěvoval malířskou školu prof. Maxmiliána Pirnera a pak pokračoval v grafické škole profesora Maxe Švabinského. Roku 1921 byl na exkursi s prof. Antonínem Matějčkem v Drážďanech a Berlíně. V roce 1923 se půl roku soukromě dovzdělával v Paříži u prof. Františka Kupky. V tomto roce ještě podnikl studijní cestu do Itálie, kde navštívil Benátky, Padovu, Florencii a některá další místa. Do Francie se vrátil ještě v letech 1929 a 1937.

V roce 1924 se Petr Dillinger stal členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a jeho grafiky se začaly objevoval ve spolkovém časopise a na členských výstavách doma i v zahraničí. V roce 1927 odešel do Brna, v následujícím roce se oženil s Vlastou Schättingerovou a stal se profesorem na Škole uměleckých řemesel, kde vedl grafický ateliér. Od roku 1928 se stal členem "Skupiny výtvarných umělců v Brně" a byl rovněž členem Spolku výtvarných umělců Aleš. Od roku 1930 byl stálým spolupracovníkem Lidových novin v Brně a současně spolupracoval i s dalšími redakcemi celostátních periodik. Vedle grafiky se začal zabývat i malbou. Pobyt v Brně byl jeho nejplodnějším obdobím. V létě roku 1945 odešel do Prahy na Státní grafickou školu, která sídlila v Preslově ulici na pražském Smíchově. Po její reorganizaci působil od roku 1950 na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Křižovnické ulici, jako vedoucí oddělení knižní a užitkové grafiky. Petr Dillinger zemřel 24. dubna 1954 v Praze a je pohřben na Vinohradském hřbitově.

Vycházel ze sociálního umění 20. let a neoklasicismu. Zabýval se náměty idealizovaného venkovského života a městské periferie (Pasáčci u vody, Pradleny, Voraři). Těžištěm tvorby Petra Dillingera byla volná grafika, zejména dřevoryt a lept.

Celkem ilustroval více než 90 knih české a světové literatury, např. Erbenovu Kytici, Babičku Boženy Němcové, Máchův Máj, romány Karolíny Světlé, dále Goethea, Musseta, Cervantese a mnohé další tituly. Často se podílel na tvorbě bibliofilských tisků. Jeho rozsáhlá grafická tvorba zahrnuje více než 350 dřevorytů, 200 leptů, suchých jehel a akvatint a 200 litografií. Tvorbě exlibris se věnoval v letech 1922-1954. Vytvořil jich více než 200, převážně dřevorytem a částečně leptem. Mnohé byly rovněž zinkografické reprodukce perokreseb.

Od roku 1976 nese jeho příjmení ulice v Brno-Řečkovicích. V roce 1995 otevřelo Podještědské muzeum v Českém Dubu "Kabinet českého malíře Petra Dillingera" a na jeho rodném domě byla umístěna pamětní deska.