Miguel de Cervantes y Saavedra

Cervantes se narodil jako třetí dítě z pěti v rodině zchudlého nižšího šlechtice Rodriga Cervantese (1509–1585) z rodu Saavedrů (titul „hidalgo“), špatného chirurga, dobrého jezdce na koni a amatérského hráče na violu, a Doni Leonor de Cortinas Sánchez z rodiny statkářů. Rodiče mu zajistili vzdělání, jaké jim dovolila tehdejší finanční situace, kdy král Karel V. uvalil na obyvatele tak vysoké daně, že je bylo schopno zaplatit kolem 20% z nich. [2] V roce 1551 se pětičlenná rodina přestěhovala za lepším životem do Valladolidu. Tento cíl se nenaplnil, protože Cervantesův otec Rodrigo byl špatný lékař, trpěl hluchotou, brzy byl uvězněn kvůli dluhům a majetek rodiny byl zabaven. V roce 1553 se rodina vrátila do rodného města, šestiletého Miguela učil číst a psát příbuzný rodiny Alonso de Vieras, od roku 1555 Cervantes chodil do nově založené Jezuitské školy v Córdobě. V roce 1564 se přestěhovali do Sevilly, a v roce 1566 do Madridu. [3] V devatenácti letech začal studovat na veřejné škole Estudio de la Villa, kterou vedl lingvista, profesor Juan Lopéz de Hoyos,[4] který se nejvíce zasloužil o Cervantesovo vzdělání a také v jednom ze svých děl vydal i několik Cervatesových raných básní.[2]

Roku 1550 se narodil Cervantesův bratr Rodrigo, v roce 1552 sestra Magdalena, v roce 1554 bratr Juan. [3]

V roce 1569 se Cervantes přestěhoval do Říma. Tam pracoval jako tajemník pro Gulia Acquaviva. Možné vysvětlení pro Cervantesův nečekaný odjezd ze Španělska byl útěk před trestem za účast v souboji s Antoniem de Sigurga. [4] V roce 1570 narukoval k vojsku Juana de Austria do války proti Osmanské říši, která obsadila benátský Kypr. V bitvě u Lepanta přišel o levou ruku. Avšak i přes tento handicap se zúčastnil tažení na Korfu a do Tunisu, kde se mu dostalo uznání velení, které mu napsalo doporučující dopisy pro krále.[2]

Při návratu z tažení byl na cestě do Španělska zajat barbarskými piráty, kteří ho mylně považovali za bohatého šlechtice kvůli doporučujícím dopisům. Spolu s bratrem byl odvlečen do alžírského zajetí. Stal se otrokem renegáta Alí Mámího a později Hassana Paši. Protože jeho rodina neměla dost peněz na výkupné, několikrát se pokusil o útěk – vždy neúspěšně. [2]

V roce 1576 se Cervantes pokusil poprvé o útěk s jinými křesťany, kteří byli opuštěni muslimským průvodcem a museli se vrátit do vězení. O rok později byl vykoupen jeho bratr Rodrigo. Připlul na lodi, aby zachránil Cervantese a dalších 14 vězňů. Plán se nepovedl, Cervantes vzal na sebe celou zodpovědnost a byl zavřen v královském žaláři. Po roce se Cervantes pokusil o útěk potřetí. Poslal dopisy veliteli Oranu, ve kterých ho požádal, aby zachránil zbytek vězňů. Cervantes byl pak odsouzen k tvrdému trestu, nicméně neexistuje záznam o tom, že by byl trest vykonán. [4] Cervantese po 5 letech, 19. září 1580 vykoupili dva mniši řádu trinitářů Antonio de la Bella a Juan Gil. za 500 eskudů, okolnosti získání výkupného se v různých zdrojích liší[4]. Po návratu do vlasti Cervantes pobýval ve Valencii, začal psát román Galatea a dlouho nanašel práci.[2] Roku 1584 měl krátkou známost s manželkou hostinského Anou Francou de Rojas, která mu porodila jeho jediné dítě, Isabel de Saavedra. V prosinci téhož roku se Cervantes přestěhoval do Esquivas, kde se jako 37letý muž oženil s 19letou Catalinou de Salazar y Palacios. Cervantes podepsal smlouvu k publikaci dvou románů, nicméně vyšla jen La Galatea. V roce 1592 nechal vydat dalších 6 románů. Potom Cervantes ukončil práci obchodníka pro španělské loďstvo, kterou nastoupil v roce 1587. Posléze byl zaměstnán jako výběrčí daní. [4]

Podle jednoho zdroje se Cervantes dobře nevyznal v obchodních transakcích, stal se obětí podvodu a následně byl exkomunikován z církve. Podle jiného zdroje vybrané peníze zpronevěřil. Po tomto incidentu byl Cervantes často vězněn z různých důvodů např. kvůli dluhům, později kvůli vraždě šlechtice, kterého nalezli před jeho dveřmi [2] nebo v roce 1597 skončil v Sevillském vězení, jelikož nezaplatil soudně nařízenou pokutu. Z této situace mohla vzniknout osnova Cervantesova románu Don Quijote de La Mancha.[4]

V roce 1605 byl v Madridu vydán Cervantesův román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha, který se stal okamžitou senzací. Navzdory tomu měl Cervantes stále potíže s křivými obviněními, kvůli kterým byl často ve vazbě nebo před soudem.[4] Jakmile vydal Dona Quijota, sklidil respekt a získal pár vlivných ochránců. To mu ale již nebylo moc platné, jelikož žil sám a v bídě. [2] O několik let později vstoupil do Shromáždění nejvyšší svátosti.[4] Poslední léta života strávil sám v Madridu, jeho žena zůstala v rodném Esquivanu. [2]

Roku 1614 Cervantes publikoval knihu Cesta na Parnas, ale v tisku se objevila i falešná 2. část Dona Quijota. Rok později Cervantese tento falzifikát přiměl k vydání své vlastní 2. části románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Chvíli poté, 22. dubna 1616, Cervantes zemřel – jeho poslední kniha, kterou dokončil Persiles a Sigismunda, byla vydána až po jeho smrti.[4]

17. března 2015 španělští forenzní vědci oznámili, že po čtyřech stech letech objevili Cervantesův hrob společně s ostatky jeho manželky a dalších lidí v Convento de las Trinitarias Descalzas v Madridu.[5]

• Cesta na Parnas – traktát
• Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha – Hlavním hrdinou jeho románu je stárnoucí zeman Alonso Quijano, který se pomátl na rozumu ze čtení rytířských románů. Proto se rozhodl, že se stane rytířem. Sobě i svému koni vymyslel jména a určil si ženu, pro niž bude konat své skutky. Během první výpravy byl jedním hospodským pasován na rytíře. Při další výpravě získal zbrojnoše jménem Sancho Panza. Ten se s ním vydal na cesty jen proto, že mu Alonso slíbil ostrov. Následuje řada příběhů, které jsou motivem cesty, kdy poblázněný idealista stále znovu naráží na realitu. Kontrast mezi světem Quijotových představ a realitou je v románu zčásti vyjádřen pomocí postavy prostého sedláka Sancha Panzy. Román vznikl jako parodie na středověké rytířské romány, obsahuje ale i epizody pastorální a novelistické a rozmanité literární odkazy.
• Příkladné novely
• Galatea
• Lišák Pedro (Pedro de Urdemalas)[6]
• Persiles a Sigismunda, české vydání: překlad Josef Forbelský, Praha : Academia, 2016, ISBN 978-80-200-2539-5

• 
  Kostel, kde byl pokřtěn Cervantes, Alcalá de Henares
• 
  Miguel de Cervantes Saavedra (1791)
• 
  Miguel de Cervantes Saavedra (Museo del Prado)
• 
  Cervantesův památník na Plaza de España v Madridu
• 
  Cervantesův hrob se nachází v Convento de las Trinitarias Descalzas (Madrid)