Zinkografie

Zinkografie je grafická metoda tisku z plochy,[1] která využívá stejného principu jako litografie. V řadě cizojazyčných článků (též ve Wikipedii) je zaměňována s technikou leptu do zinkové desky, která je grafickou technikou tisku z hloubky. O využití zinkových štočků náhradou za drahé litografické kameny se zmínil již vynálezce litografie Alois Senefelder ve svém anglickém patentu z roku 1801. Od zinkografie vedla přímá cesta k autorskému ofsetu[2] a průmyslovému ofsetovému tisku.

Historie

Alois Senefelder hledal způsob, jak nahradit drahý Solnhofenský kámen levnějším materiálem a nechal si patentovat tisk ze zinkové desky.[3] První úspěšné zkušební tisky provedl roku 1820 francouzský vojenský inženýr a kartograf Claude-Joseph Breugnot, který se u Senefeldera vyučil a metodu využil k tisku map. V roce 1834 si techniku tisku map z velkých zinkových desek nechal patentovat pod názvem géorama nebo zincographie.

Roku 1837 Breugnot prodal svůj proces Eugène Florent Kaeppelinovi, který tiskl topografické mapy pro Ministerstvo války a také přírodopisné ilustrace a výkresy. Kolem roku 1840 se zinkografie začala používat v Anglii.[4]

V letech 1860-1890 rozvinula průmyslový tisk na principu zinkografie pařížská dílna Jeana Noëla Monroqua (1819-1913),[5] která produkovala plakáty, etikety a viněty. Jeho syn Léon Monrocq (1857-1902) vydal roku 1878 příručku Manuel de lithographie sur zinc. Po roce 1850 se začala uplatňovat ve strojovém tisku fotozinkografie, která umožňovala tisk půltónů a konkurovala metodě Woodburytypie[6]

Roku 1879 začal Henri Voirin (1827-1887) jako jeden z prvních užívat k tisku ze zinkových desek rotační gumové válce a připravil cestu k ofsetovému tisku (1895). Zinkografie byla populární ještě v letech 1900-1920 při tisku barevných ilustrací v časopisech, které nabízely iluzi litografického tisku.

Postup

Metoda je odvozena z litografie a užívá stejného principu, založeného na odpuzování vody mastnou barvou. Původní postup užíval k přípravě zinkové desky kyseliny sírové nebo chlorovodíkové a kresbu preparoval roztokem arabské gumy s kyselinou fosforečnou..[7]

Podle Krejči se nová deska nazrní pomocí skleněných kuliček a karborundového písku v brousicím stroji. Povrch se zbaví oxidů roztokem kamence s kyselinou dusičnou, omyje vodou a osuší. Kresba se provádí litografickou křídou nebo tuší (pro přímý otisk z desky stranově převráceně, pro tisk ofsetem nepřevrácená). Deska se pak preparuje roztokem Strackerovy soli ve vodě. Kresba se zapráší mastkem zatře leptadlem a omyje vodou, pak navlhčí roztokem arabské gumy. Kresba se vymyje asfaltovou tinkturou v terpentýnovém oleji a naválí barvou. Přebytečná guma se odmyje vodou, deska se znovu naválí barvou a tiskne.[8]

Reference
  1. Baleka J, 1997, s. 390
  2. Krejča A, 1981, s. 177
  3. Michálek O, 2014, s. 82-83
  4. Godefroy Engelmann, Traité de Lithographie, Mulhouse : éd. Engelmann P & / impr. de P. Baret, 1840, p.410
  5. Dictionnaire des imprimeurs-lithographes du XIXe siècle: MONROCQ Jean, Noël
  6. Oliver, Barret. A History of the Woodburytype: The First Successful Photomechanical Printing Process and Walter Bentley Woodbury (Nevada City, Ca, Carl Mautz Publishing, 2007)
  7. Richmond W. D., 1878, p. 139-144
  8. Krejča A, 1981, s. 178

Literatura
  • Jan Baleka, Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika), Academia Praha 1997, ISBN 80-200-0609-5
  • Aleš Krejča, Techniky grafického umění, Artia Praha 1981
  • Alfred Lemercier, La lithographie française de 1796 à 1896 et les arts qui s'y rattachent: manuel pratique s'adressant aux artistes et aux imprimeurs, Paris, Ch. Lorilleux, 1896, p. 189-214.
  • W. D. Richmond, The Grammar of Lithography, první vydání 1878, nové vydání (The Grammar of Lithography, A Practical Guide for the Artist and Printer in Commercial and Artistic Lithography, and Chromolithography, Zincography, Photo-lithography, and Lithographic Machine Printing), Cambridge Library Collection - History of Printing, Publishing and Libraries 2010, ISBN 9781108009072
  • Léon Monrocq, Manuel pratique de lithographie sur zinc, Paris, Monrocq frères, 1885.
  • R.L. Brégeaut, Édouard Knecht et Jules Desportes, Nouveau manuel complet de l'imprimeur lithographe (Nouvelle édition très augmentée), Roret, 1850, p. 338

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.