Jiří Pleskot (právník)

Jiří Pleskot se stal autorem precendenčního systému zákonů, vztahujících se k nemocenskému pojištění (tzv. Kartozákony), byl ředitelem Ústředního svazu nemocenských pojišťoven [2] a funkcionářem Masarykovy ligy proti tuberkulóze [3]. Byl členem spolku Pospolitost, sdružujícího socialistické spisovatele a intelektuály. V letech 1933-1936 byl redaktorem čtrnáctidenníku Útok. Jako člen Petičního výboru Věrni zůstaneme byl od počátku války součástí nekomunistického odboje, napojeného na exilovou vládu Edvarda Beneše.

Před obsazením země Němci a vytvořením „Protektorátu Böhmen und Mähren“ dostal Jiří Pleskot výzvu k emigraci. Nabídku odmítl se slovy: „Někdo tu musí zůstat.“[4]

Vzhledem ke svým kontaktům na lékaře obstarával parašutistům falešná lékařská osvědčení, aby se jimi mohli prokázat při náhodné policejní kontrole či při otázkách policistů, proč nejsou v pracovní době v zaměstnání. Dle neověřených informací měl zajistit návrat parašutistů do Anglie. Se svojí ženou byli zastřeleni 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen výstřelem z pistole do týla.

Manželka Ella (Eliška) Pleskotová, rozená Görnerová (13. září 1906 – 24. října 1942) byla nakladatelkou knižní edice Útok, zasloužila se o vydání tzv. Hnědé knihy 2, dokumentující Hitlerův nástup k moci. Společně s manželem byla členkou odboje Petičního výboru Věrni zůstaneme. Byla popravena kvůli podpoře výsadkářů z operace Anthropoid.

Syn Igor Pleskot (1930–2017), dcera Milena Pleskotová (* 1935), po zatčení rodičů gestapem byli vězněni v táboře ve Svatobořicích.

Kenotaf manželů Pleskotových se nachází na hřbitově v Praze 5 – Košířích, Pod Kotlářkou 98/7.[5]