Palatální nazála

• Způsob artikulace: ražená souhláska (ploziva). Vytváří se pomocí uzávěry (okluze), která brání proudění vzduchu a je na posléze uvolněna, čímž vzniká zvukový dojem - od toho též označení závěrová souhláska (okluziva).
• Místo artikulace: středopatrová souhláska (palatála). Uzávěra se vytváří mezi jazykem a tvrdým patrem.
• Znělost: znělá souhláska - při artikulaci hlasivky kmitají.
• Nosová souhláska (nazála) - vzduch prochází při artikulaci před uvolněním uzávěry nosní dutinou.
• Středová souhláska - vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky.
• Pulmonická egresivní hláska - vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.

Tato hláska patří mezi sonory, tj. má kromě šumové a i tónovou charakteristiku. V některých jazycích může plnit funkci slabičného jádra - slabikotvorné ɲ [ɲ̩].

V češtině se tato hláska zaznamenává písmenem Ň, ň.

Jako [ɲ] se v domácích slovech rovněž vyslovuje psané /n/ ve skupinách ni, ní a ně [ɲɪ, ɲi:, ɲɛ].

Tato hláska se vyskytuje ve většině slovanských a románských jazyků, ale také v řečtině, estonštině, japonštině apod. Například v angličtině a norštině se vyskytuje jen v nářeční výslovnosti, není tedy fonémem.

Základní způsoby zápisu

• ň: čeština, slovenština, romština (česká a slovenská, včetně spojení ňi, ňe)
• ń: polština
• ņ: lotyština
• ñ: galicijština, španělština, kečuánština (a některé další indiánské jazyky ovlivněné španělským způsobem zápisu)
• њ: srbština
• нь: většina slovanských jazyků užívajících cyrilici
• gn: francouzština, italština
• nh: okcitánština, portugalština, vietnamština
• nj: albánština, chorvatština, nizozemština
• nn: skotská gaelština
• ny: maďarština (dlouhé nny), indonéština, malajština