Jenštejn (hrad)

Jenštejn, uváděný jako pustý hrad Genstein. Kolorovaná kresba Jana Antonína Venuta z roku 1820.

Obrázek hradu Jenštejn přibližně z roku 1890 od Jindřicha Bubeníčka

První zmínka o hradu Jenštejn pochází z roku 1341, kdy ho vlastnil Jenec z Janovic, pravděpodobně jeho stavitel. Jenec hrad pojmenoval po sobě (Jencestein = Jencův kámen). Předpokládá se, že byl založen někdy ve třicátých letech 14. století. Z tohoto raného období hradu se zachovala pouze spodní část věže, tvořená pravidelným kvádříkovým zdivem a k němu přiléhající hradby. Roku 1368 koupil hrad notář královské komory Pavel, který se záhy začal psát jako Pavel z Jenštejna. Pavel byl bratrem pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi. Rody pánů z Vlašimi a z Jenštejna sdílely i erb – dvě červené supí hlavy – který zřejmě bratři používali už v době, kdy byli ještě pražskými měšťany. Pavel měl čtyři syny, kteří též používali přídomek z Jenštejna: Martina, Jana, Pavla a Václava. Janu z Jenštejna, pozdějšímu pražskému arcibiskupovi, bylo v době, kdy jeho otec hrad zakoupil, asi 18 let a krátce na to odešel studovat do ciziny. Po smrti otce (1375) a bratra Martina (1380?) hrad zdědil a provedl jeho rozsáhlou přestavbu.[4] Jan z Jenštejna byl významný vzdělanec, který potřeboval z Jenštejna vybudovat dostatečně reprezentativní sídlo. Přestavba odrážela význam a společenskou prestiž svého majitele. Věž nese dodnes znaky typické pro hrady královské huti: vedle profilace portálů je to záměrné užití štaufského bosovaného zdiva pro především estetickou funkci.[5] Jan se však brzy po přestavbě dostal do sporů s Václavem IV., který na hrad zaútočil a potom mu ho roku 1390 zkonfiskoval.[6] Král dal hrad svému oblíbenci, podkomořímu Zikmundovi Hulerovi.[5]

V následujících desetiletích hrad vlastnilo mnoho majitelů (Oldřich z Černic z Kácova, Ctibor Čepec z Libiše, Jindřich z Cách, Jan Libický z Libic a další). V letech 1408–1414 na hradě údajně vyrůstal Prokop Holý. Od konce 16. století byl hrad neobydlený, a na počátku 17. století byl dokonce označován jako pustý. V roce 1640 za třicetileté války byl hrad vypálen švédským vojskem. Až koncem 18. století byl hrad znovu obydlen a to několika chudými venkovskými rodinami, z nichž každá měla jedno podlaží. Takto byl osídlen až do počátku 20. století. Rodiny však často zasahovaly do vnitřních prostor věže, které tím velice poničily. Jejich zásahy byly odstraněny při novodobé rekonstrukci. Materiál rozpadajícího se hradu také využívali místní obyvatelé ke stavbě svých domů.

V roce 2016 probíhá konzervace vnějšího líce zdiva věže.

Jenštejn byl založen jako vodní hrad v nevýhodné údolní poloze na nízké pískovcové skále. Hluboký, ve skále vytesaný příkop se dal kdykoliv naplnit vodou z několika rybníků na Vinořském potoce. Příkop je zasypán a zastavěn mladší zástavbou. Podobu ani polohu předhradí neznáme.

Hradní jádro mělo trojúhelný tvar. Z nejstarší stavební fáze v něm pochází jen spodní část bergfritu a přilehlá část hradby, které jsou vyzděné z menších kamenů. Malé nádvoří obklopovala tři palácová křídla. Severní zmizelo prakticky beze stopy, protože skála pod ním byla z velké části odtěžena. Z čelního paláce na východní straně stojí část nádvorní stěny s obloukem vstupu do suterénu. Drobný fragment ostění portálu v téže zdi dokládá výškovou úroveň původního vstupu. Ze třetího paláce se dochovala nádvorní a části bočních stěn.[6]

Dominantou zachované části hradu je 22 metrů vysoká okrouhlá věž, na které jsou u vstupu umístěny tři erby majitelů vytesané z pískovce. Ve druhém podlaží věže je dochována pozoruhodná kaple na kruhovém půdorysu. Věží prochází šnekové schodiště. Na nádvoří jsou zachovány zbytky obvodových stěn bývalého paláce. Věž byla za Jana z Jenštejna navýšena, což je znát na navázání užší horní části na širší spodní. Tento přechod byl využit jako ochoz pro strážce, později byl upraven na krytou pavlač.[5] Původní vstup byl až v prvním patře po padacím můstku, ale později byl proražen nový v přízemí. Věž byla zastřešena kamennou helmicí se čtyřmi vikýři, zbytky zastřešení je možné vidět na starých rytinách (ještě na rytinách z 19. století jsou patrné).[5]

Za přestavby Jana z Jenštejna vznikla v druhém podlaží okrouhlé věže jeho soukromá kaple. Kaple kruhovitého půdorysu je zaklenuta žebrovou klenbou s malým hladkým svorníkem uprostřed. Nachází se tam také malý pětiboký presbytář zaklenutý žebrovou klenbou s pěti paprsky a se stejným hladkým svorníkem, který je osvětlován úzkým lomeným okénkem. Pod triumfálním obloukem, který má ze strany presbytáře jednoduché geometricky naznačené patky hlavice, je kamenná mensa s arcibiskupovým osobním erbem. Až po novodobé rekonstrukci byl prostor kaple doplněn bustou arcibiskupa Jana z Jenštejna, nejvýznamnějšího majitele hradu, která je replikou té z triforia v katedrále sv. Víta na Pražském Hradě.[5]

Ve spodní části věže jsou sklepní prostory, které zřejmě sloužily jako spíže a komory. Nad kaplí jsou ještě další dvě patra, do prvního z nich se vstupuje po úzkém točitém schodišti. Tam se teď nachází malá expozice archeologických nálezů. Výš, na teď už nezastřešené patro, se vstupuje po žebříku.

• 
  Jenštejn z jihu
• 
  Presbytář v kapli s kamennou menzou zdobenou erbem Jana z Jenštejna
• 
  Půdorys původního hradu Jenštejn
• 
  Rytina z roku 1795 od J. Farka. Je zde vidět dnes nedochovalá část kamenné střechy věže.
• 
  Půdorys kaple v druhém podlaží věže
• 
  Žebrová klenba v kapli s hladkým svorníkem
• 
  Kamenná menza s erbem Jana z Jenštejna
• 
  Paprsčitá klenba presbytáře s hladkým svorníkem
• 
  Jednoduchá patka v kapli
• 
  Busta Jana z Jenštejna
• 
  Napojení zdiva na věž
• 
  Rekonstrukce vstupní brány