Letní olympijské hry 2008

O tom, které město uspořádá olympijské hry v roce 2008 se rozhodlo 13. července 2001 na zasedání MOV v Moskvě. Spolu s Pekingem usilovaly o pořádání také Toronto, Paříž, Istanbul a Ósaka. Již v 1. kole hlasování dostal Peking nejvíce hlasů, ale protože nedosáhl absolutní většiny, hlasovalo se ještě jednou, tentokrát již bez vyřazené Ósaky. Ve 2. kole již 56 ze 105 pověřených členů MOV dalo svůj hlas čínské metropoli. Mohly tak vypuknout mohutné oslavy jak přímo v Moskvě, tak i v Číně. Peking tak na druhý pokus uspěl – při první kandidatuře roku 1993 dali delegáti přednost australskému Sydney. Vrcholní představitelé čínského státu rovněž dali slib, že se již nebudou opakovat potíže při stavbě olympijských sportovišť jako v Aténách a svůj slib dodrželi. Všechna sportoviště byla dokončena rok před zahájením soutěží a předána do užívání sportovcům. Na drtivé většině z nich také proběhly testovací předolympijské závody.

Výsledky volby pořadatele LOH 2008

Město	Země	1. kolo	2. kolo
Peking	Čína	44	56
Toronto	Kanada	20	22
Paříž	Francie	15	18
Istanbul	Turecko	17	9
Ósaka	Japonsko	6	—

Mnohé organizace vyzývají k bojkotu Olympijských her v Pekingu. Organizace jako Studenti pro svobodný Tibet požadují bojkotovat hry z důvodu čínské okupace Tibetu. Organizace Amnesty International poukazuje na čínskou angažovanost v Dárfúrské krizi. Čína také bojuje se silným znečištěním v Pekingu a okolí, které doufá organizační výbor odstranit před začátkem olympiády.

Mezinárodní olympijský výbor zaujímal zdrženlivý postoj v diskusích o lidských právech v Číně. V Pekingu došlo k několika zatčením po pokusech protestovat proti čínské politice v Tibetu.[4]

Oheň, který vzplane na olympijském stadiónu při slavnostním zahájení pekingských her, byl zapálen 24. března krátce po 11 hodině SEČ na tradičním místě, ve starořecké Olympii. Čest zapálit oheň dostala řecká herečka Marie Nafpliotu. Díky dobrému počasí mohl být olympijský oheň zapálen v rozvalinách chrámu bohyně Héry tradičním způsobem, tedy pomocí parabolických zrcadel. Než se oheň vydal na nejdelší pouť v historii (přibližně 137 000 km), putoval týden po území Řecka a prvním členem štafety byl řecký taekwondista Alexandros Nikolaidis.

Akt zapálení ohně byl narušen několika demonstranty, kteří protestovali proti potlačování lidských práv v Tibetu. Jeden z demonstrantů se dostal až téměř k vedoucímu organizačního výboru Liou Čchi, který právě vedl u řečnického pultu svůj proslov. Demonstranta však dokázala chytit ochranka. Liou Čchi ale svou řeč nepřerušil a zůstal klidný. Do celého světa hlásal: "Olympijský oheň bude šířit světlo a štěstí, mír a přátelství, naději a sny všech Číňanů i lidí celého světa." K incidentu se vzápětí přihlásila pařížská organizace Reportéři bez hranic. Podle zahraničních agentur byl přímý přenos z Olympie v čínské televizi v době incidentu přerušen a nahrazen předtočenými záběry. Žádný z komentátorů neinformoval o tom, co se přímo na místě událo.[5] O několik desítek minut později došlo k dalšímu protestnímu aktu, když si tibetská žena zahalená do červené látky lehla na cestu před běžce s pochodní poblíž Olympie. Předseda Mezinárodního olympijského výboru Jacques Rogge, který se obřadu též zúčastnil, se snažil držet napjatou situaci v mantinelech klidu. "Olympijské hry se musí odehrát v mírovém prostředí. Vysíláme dnes poselství olympijského příměří," prohlásil.[6] Zástupci organizačního výboru pak pochodeň převzali v řecké metropoli, aby ji dopravili do Pekingu, kde se pochodeň rozdělila. Jedna pochodeň se vydala na cestu kolem světa a druhá zamířila na nejvyšší horu světa Mount Everest, na jejíž vrchol ji horolezci vynesli ve čtvrtek 8. května v devět hodin ráno místního času.

Her se zúčastnilo 205 zemí. První účast zaznamenaly následující země: Černá Hora, Marshallovy ostrovy a Tuvalu.

Čísla v závorkách udávají počty sportovců zastupujících zemi.

• 
  Účastnické země
• 
  Počet sportovců zastupujících jednotlivé země