North American B-25 Mitchell

North American B-25 Mitchell byl americký dvoumotorový bombardovací letoun s příďovým zatahovacím podvozkem a dvojitou svislou ocasní plochou, používaný během druhé světové války. Je pojmenován po generálovi amerického letectva Williamu "Billy" Mitchellovi - průkopníkovi letectví,[1] který se ve dvacátých letech i proti vůli svých některých nadřízených vehementně zastával letecké techniky.

B-25 Mitchell
B-25C Mitchell v roce 1942
Určenístřední bombardér
VýrobceNorth American Aviation
ŠéfkonstruktérJohn Leland „Lee“ Atwood
První let19. srpna 1940
Zařazeno1941
Vyřazeno1979 (Indonésie)
UživatelUSAAF
Royal Canadian Air Force
Royal Air Force
United States Navy
Vyrobeno kusů9816
Cena za kus96 000 dolarů
Další vývojNorth American XB-28
Některá data mohou pocházet z datové položky.

B-25 byl používaný mnoha spojeneckými leteckými silami a za druhé světové války sloužil na všech bojištích. Po skončení války mnoho letounů zůstalo v provozu a sloužilo přes čtyři desetiletí. Vznikl v mnoha variantách a bylo postaveno téměř 10 000 ks B-25. Mezi ně patřilo několik modelů jako průzkumný letoun F-10, cvičné AT-24 a hlídkové bombardéry PBJ-1 námořní pěchoty Spojených států.

Vznik a vývoj
Prototyp NA-40
Výroba B-25D v Kansas City, 1942
B-25J s invazními pruhy
B-25J „Pacific Prowler“
PBJ-1D

Letoun B-25 vznikl na základě objednávky amerického armádního letectva z roku 1937. Svůj projekt NA-40-1 zaslal také letecký výrobce North American Aviation Inc. z Inglewoodu v Kalifornii, podle něhož byl v lednu roku 1939 dokončen a zalétán první prototyp NA-40-1. Pilot společně s druhým seděli za sebou v protáhlé prosklené kabině, navigátor/bombometčík měl místo v prosklené přídi s pohyblivým kulometem ráže 7,62 mm.

Vzhledem k nízké dosahované rychlosti byla dvojice původních pohonných jednotek Pratt & Whitney Twin Wasp nahrazena silnějšími typu Wright Cyclone. Prototyp s novým označením NA-40B byl předán USAAC k provedení armádních zkoušek, během nichž byl stroj zcela zničen při havárii. Armádní letectvo u výrobce prosadilo řadu změn, které byly realizovány v projektu NA-62. Kokpit nového stroje byl rozšířen, aby mohli piloti sedět vedle sebe, rozšířena byla také pumovnice. Z hornoplošné konstrukce se stal středoplošník, změnil se tvar motorových gondol a provedeny byly i další změny. Novému letounu bylo přiděleno vojenské označení B-25.

První ze 184 objednaných B-25 vzlétl 19. srpna 1940 poháněný dvojicí dvouhvězdicových čtrnáctiválců Wright R-2600-9 Double Cyclone o výkonu 1360 kW. Do konce roku bylo vyprodukováno celkem 25 kusů, z nichž od desáteho bylo zavedeno upravené křídlo, jehož vnější části měly nulové vzepětí.

Následujících 40 exemplářů B-25A obdrželo samosvorné potahy palivových nádrží společně s prvky pancéřové ochrany osádky. Snížila se však zásoba pohonných hmot, hmotnost letounu vzrostla o 100 kg a mírně poklesla maximální rychlost.

Verze B-25B, v RAF značená Mitchell Mk.I, měla jinou skladbu obranné výzbroje. Sestávala z jednoho kulometu ráže 7,62 mm umístěného v pohyblivém závěsu v přídi a ze dvou párů velkorážných kulometů ráže 12,7 mm v horní a spodní střelecké věži Bendix. Horní byla prosklená, dolní byla zaměřována periskopem a mohla být zasunuta do trupu. V proskleném výběžku zádě již nebyl na rozdíl od B-25A umístěn kulomet. Nosnost pum činila 1360 kg.

Od ledna 1942 byly dodávány varianty B-25C vyráběné v Inglewoodu a B-25D vycházející z nové linky v Kansas City. Oproti svým předchůdcům byly vylepšeny autopilotem, silnějšími motory R-2600-13 s karburátory Holley, odledovacím zařízením, elektrickým rozvodem 24 V a zvýšenou kapacitou palivových nádrží. Pumovnice byla zvětšena a pumy mohly být neseny i pod křídlem. V přídi byl instalován jeden pevný a jeden pohyblivý kulomet ráže 12,7 mm. Celková výroba dosáhla počtu 1619 „céček“ v sériích C-1 až C-25 a 2290 „déček“ v sériích D-1 až D-35. Další série C-30 až C-35 již měly boční a zadní střeliště shodná s pozdějšími B-25H a J. Z produkce bylo původně 595 kusů vyčleněno pro RAF pod označením Mitchell Mk.II, avšak řádově desítky jich převzala Kanada, Brazílie a Čína, větší počty pak VVS RKKA.

V Inglewoodu bylo dále vyrobeno 405 strojů B-25G se zabudovaným standardním kanónem M-4 ráže 75 mm, který byl ručně nabíjen ze zásoby 21 nábojů. Ve zkrácené neprosklené přídi byly navíc umístěny dva pevné kulomety ráže 12,7 mm.

Pětimístné B-25H měly horní střeleckou věž přemístěnu za kabinu pilotů, spodní střeliště nebylo instalováno. V zadní části trupu bylo zřízeno střeliště pro sedícího střelce, opatřené klenutým průhledným krytem a zdvojeným kulometem ráže 12,7 mm. Na bocích trupu byla vystupující boční okna se závěsem pro kulomet, instalovaná již na některých předchozích strojích. Původní kanón byl zaměněn za odlehčený 75 mm T-13E1 a na přídi přibyly další dva kulomety. Letoun tak nesl až 14 kulometů včetně čtyř v pouzdrech přisazených k boku trupu v rovině motorů. B-25H s pohonnými jednotkami R-2600-13 nebo -29 mohl nést kromě 1451 kg pum nebo 907 kg torpéda příležitostně i 8 raket. Na 1000 vyrobených letounů bylo od jara 1944 využíváno především v Pacifiku.

V nejpočetnější sérii byl v počtu 4318 kusů vyroben B-25J, z nichž RAF převzalo 316 strojů jako Mitchell B Mk.III. S výjimkou prosklené přídě a skladby výzbroje byl téměř identický s B-25H. V tomto případě nesl v prosklené části přídě 1 až dva pevné a jeden pohyblivý kulomet. Kolem 800 B-25J bylo vybaveno neprosklenou přídí s baterií osmi velkorážných kulometů, celkem tedy až 18 v jednom letounu. Nosnost pum v pumovnici byla 1814 kg plus až 1000 kg pum, nebo osm raket HVAR zavěšených pod křídlem. Poslední dodávka byla realizována v srpnu 1945.

F-10 byla neozbrojená průzkumná verze s kamerami, CB-25 pak poválečný dopravní letoun. Válečné cvičné stroje AT-24 byly přejmenovány na TB-25 a po roce 1947 doplněny více než 900 bombardéry přestavěnými na TB-25J, K, L a M. Něktré dosloužily jako vlečné vzdušných střeleckých terčů.

Na bombardérech Mitchell v Itálii, sloužil během drhuhé světové války, také Joseph Heller, autor slavného válečného románu Hlava XXII. Děj tohoto románu se odehrává především ve frontovém zázemí a během bojových akcí, právě na těchto bombardérech.

Bojové nasazení
B-25B startující z letadlové lodi USS Hornet na Tokio

Letouny B-25 používalo zejména americké námořní vojenské letectvo v Pacifiku, ale i v oblasti Středozemního moře. Nejznámější akcí těchto letadel byl nálet na Tokio, který uskutečnilo 18. dubna 1942 šestnáct B-25B plukovníka Jimmyho Doolittla ze 17 BG, startujících z letadlové lodi USS Hornet.

North American B-25C Mitchell „Runtʼs Roost“ sériového čísla 41-29727 z výzbroje 90. bombardovací perutě patřící do 3. lehké bombardovací skupiny USAAF modifikovaný pro bitevní akce, Dobodura 1943[2]

Letectva US Navy a USMC převzala celkem 706 kusů B-25 různých verzí, z toho 202 B-25C a D jako PBJ-1C a PBJ-1D, dále 248 PBJ-1H a 255 PBJ-1J. Mnohé byly vybaveny radiolokátory a hlubinnými náložemi či raketami k boji proti ponorkám.

Po válce si stroje zakoupily některé státy Latinské Ameriky. Poslední Mitchelly dolétaly v pomocných službách v USA v roce 1960.

Varianty
North American VB-25J Mitchell (44-30124), Hamilton Field, 1948
  • ZB-25C
  • WB-25D
  • ZB-25D
  • XB-25E
  • ZXB-25E
  • XB-25F-A
  • XB-25G
  • CB-25J
  • VB-25J

Uživatelé
B-25J-35 Mitchell (45-8811)

Specifikace (B-25J)
B-25J Mitchell
Příď letounu North American B-25 Mitchell

Údaje platí pro B-25J[3]

Hlavní technické údaje

Výkony
  • Maximální rychlost: 443 km/h ve 4572 m
  • Cestovní rychlost: 370 km/h
  • Přistávací rychlost: 155 km/h
  • Dostup: 7315 m
  • Dolet: 2170 km
  • Počáteční stoupavost: 338 m/min

Výzbroj

Odkazy

Poznámky
  1. Některé stroje verze J měly neprosklenou příď s 8 pevnými kulomety téhož typu.

Reference
  1. United Press, “Bomber Named For Mitchell,” The San Bernardino Daily Sun, San Bernardino, California, Friday 23 January 1942, Volume 48, page 21.
  2. ŠNAJDR, Miroslav. Cíl: Wewak. NV Military revue. 30. 6. 2016, roč. 12, čís. 7–8, s. 11.
  3. SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45. Plzeň: Fraus, 2000. 131 s. ISBN 80-7238-022-2. Kapitola North American B-25 Mitchell, s. 106.

Literatura
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 18 a 27.
  • GREEN, William; SWANBOROUGH, Gordon. Kamufláže Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2001. ISBN 80-7237-438-9. S. 138 a 139.
  • GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola North American NA-62 B-25 Mitchell, s. 440–445. (česky)
  • NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. Kapitola North American B-25 Mitchell, s. 165. (česky)
  • SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla USA. Plzeň: Fraus, 1998. 131 s. ISBN 80-7238-022-2.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.