Joseph Heller

Joseph Heller se narodil 1. května roku 1923 v New Yorku. Oba jeho rodiče byli ruští židé. Jeho otec, Isaac Donald Heller, už byl jednou ženatý, a měl dvě děti, Leeho a Sylvii. Když jeho manželka zemřela, vzal si Lenu, Hellerovu matku, a s celou rodinou emigrovali z Ruska do Ameriky, kde se jim následně narodil Joseph.

Isaac Heller zemřel, když bylo Josephovi pět let, a tak nechal už tak chudou domácnost pouze na matce a na starších sourozencích.

Joseph Heller měl sklony k psaní už od dětství. Povídky začal psát ještě na základní škole, a psal je na psacím stroji sousedů. Svou první povídku poslal do New York Daily News, kde byla odmítnuta. To Hellera vůbec neodradilo a na střední škole chodil na psaní na psacím stroji. Po střední škole šel rovnou pracovat. Jednu dobu byl poslíček, chvíli pracoval v továrně, a v devatenácti se přihlásil do války. Později se Joseph Heller zmiňuje, že válka pro něj a jeho vrstevníky byla záchrana. Většina z nich nevěděla, co se životem, a válka to vyřešila.

Přidal se k letectvu a poslali ho na italskou frontu, kde si odlétal 60 letů jako bombometčík. Sebral tam také několik motivů a zápletek do jeho známé knihy Hlava XXII. Joseph Heller se z války vrátil jako hrdina. Svou budoucí manželku, Shirley Held, potkal na prázdninách. Vzali se roku 1945, a následně odjeli do Kalifornie, na Jihokalifornskou univerzitu, kam byl díky své vojenské službě přijat. Zároveň mu také vyšla jeho první povídka, kterou už si ani sám nepamatuje, ale dostal za ní 200 dolarů.

Na své vysokoškolské roky vzpomíná Heller rád. Studoval angličtinu, a hlavně, na vysokou školu chodili především vojáci po službě, a tak to bylo prostředí plné lidí, které studium zajímalo. Joseph Heller dále studoval na NYU (New York University) a magisterský titul získal na Kolumbijské univerzitě. Rok poté dostal stipendium na roční pobyt na Oxfordu.

Joseph Heller pak učil angličtinu na Pensylvánské univerzitě a rok i na Yaleově univerzitě. Pak nějakou dobu psal do novin. Dokud mu psaní nevydělalo tolik, aby mohl přestat a mít dost peněz pro rodinu a své děti. Pak se opět vrátil k přednášení na vysoké škole a získal profesorský titul.

V prosinci roku 1981 se u něj objevil Guillain-Barrého syndrom. Joseph Heller byl po dobu více než roku neschopen se hnout. Nakonec se ale zcela vyléčil a se spoluprací svého přítele malíře Speed Vogela, napsal knihu Neveselá záležitost. V ní se také zmínil o jeho dalších přátelích, jako například Mario Puzo (Kmotr).

Po vyléčení se rozvedl se svou tehdejší manželkou a znovu se oženil se sestřičkou, která se o něj starala během jeho nemoci. S tou pak dožil až do své smrti.

Joseph Heller zemřel 12. prosince roku 1999 na infarkt.[1]

J. Heller posunul literaturu o druhé světové válce do jiné roviny, snaží se ji zesměšňovat a ukázat její absurditu, přičemž projevuje smysl pro černý humor a ironii.

• Hlava XXII (Catch-22), 1961 – autorův nejznámější a nejlepší román, vychází z vlastních zkušeností, je svým způsobem absurdní, ale realistický. Hlavní postavou je kapitán letectva Yossarian, který je trochu klaun a trochu blázen (svým způsobem obdoba Haškova Švejka). Dílo nemá jednotnou koncepci, jedná se prostě o vylíčení mnoha absurdních situací. Název díla je odvozen podle vojenského paragrafu XXII, který říká, že voják může požádat o propuštění z armády je-li blázen, ale zároveň říká, že uvědomuje-li si, že je blázen, nemůže být bláznem. J. Heller se na tento román pokusil navázat, ale další díl zdaleka nedosahuje kvalit prvního. - Zfilmoval Mike Nichols (1970)
• Něco se stalo (Something Happened)– 1974, románový monolog průměrného Američana žijícího v šedesátých letech, který není schopen uniknout prázdnotě života.
• Gold za všechny peníze (Good as Gold)– 1979, románová satira, v níž se hlavní hrdina pokouší uniknout před svou rodinou do politického života.
• Bůh ví (God Knows)– 1984 - satirický příběh o životě starozákonního krále Davida
• Neveselá záležitost (No Laughing Matter)– 1986
• Nemalujte si to (Picture This), 1988 – jedná se o experimentální historický román, který je podobenstvím o úpadku umění.
• Tehdy a teď: Z Coney Islandu až sem (Now and Then from Coney Island to Here)– 1998
• Zavíráme! (Closing Time), 1994 – navazuje na Hlavu XXII, hrdinové, ke kterým se vrátil, nyní řeší problémy spojené se stářím a blížící se smrtí
• Portrét starého umělce (Portrait of an Artist, as an Old Man), 2000
• Portrét umělce v pokročilém věku – objeveno v pozůstalosti

Drama:

• Bombardovali jsme New Haven (We Bombed New Haven) 1967 – v tomto díle se také zaobírá válečnou problematikou.

Dále napsal celou řadu povídek především počátkem 50. let, česky tyto povídky vyšly v knize Hlava nehlava.