Dopravní letoun

Vzhledem k tomu, že v letecké dopravě je kladen velký důraz na bezpečnost (jako ostatně v každé jiné veřejné dopravě), byli první cestující přepraveni letouny až jedenáct let po prvním letu bratří Wrightů^[zdroj?!] (Jedná se jen o letouny, pokud mezi letadla započteme i aerostaty, doprava cestujících probíhala před tím již mnoho let). Prvním takovým strojem byl Ilja Muromec z konstrukční kanceláře Igora Sikorského.^[zdroj?!] První let s pasažéry uskutečnil 25. února 1914. Kapacita tohoto letounu byla 8 až 16 lidí. Československé aerolinie uskutečnily svůj první let s cestujícími teprve 29. října 1923 se strojem Aero A-14 a krátce na to nasadily letoun Aero A-10, mnohem pohodlnější s již krytou kajutou pro cestující. V počátcích se létalo pouze dvouplošníky, většinou celodřevěné konstrukce s plátěným potahem. Lety byly možné pouze za příznivých povětrnostních podmínek a viditelnosti.

Douglas DC-3

Pokrokovými letouny v polovině dvacátých let byly americké stroje Ford Trimotor. Jednalo se již o celokovové hornoplošníky se třemi hvězdicovými motory s kapacitou 8 cestujících. Bylo jich vyrobeno celkem 199, z nichž pouze jediný létal mimo Ameriku a to ve službách ČSA. V roce 1934 byl uveden na trh dvoumotorový dolnoplošník Douglas DC-2. Výkonové parametry byly vynikající, avšak provozavatelé požadovali vyšší kapacitu. Ta byla z původních 14 míst zvýšena v roce 1935 na 32 a vzniklo tím nejúspěšnější letadlo všech dob: Douglas DC-3, známé též jako Dakota. Ve třicátých a čtyřicátých letech jich bylo v USA vyrobeno 10692 a dalších asi 2000 v licenci v SSSR jako Lisunov Li-2. Létaly prakticky po celém světě, včetně Československa. Jejich pravidelný provoz byl ukončen v roce 1991, avšak asi 400 kusů je nasazováno na mimořádné lety dodnes.

Jedním z nejdůležitějších mezníků v historii letectví bylo použití dvouproudových motorů. Prvním letounem s tímto pohonem byl britský de Havilland Comet. První let se uskutečnil 27. července 1949, s cestujícími až 2. května 1952. Ten byl ovšem po sérii tragických nehod, způsobených únavou materiálu, stažen z výroby a vyřazen z civilního provozu. Dále fungoval pouze jako armádní transportní letoun. Několik let poté následovali další letečtí výrobci, kteří již byli úspěšnější. Ruský Tupolev Tu-104 létal v pravidelném provozu mezi lety 1956 a 1981. Od roku 1957 jej využívaly ČSA jakožto první zahraniční společnost. Vlajkovou lodí západního bloku byl americký Boeing 707. S cestujícími poprvé vzlétl v roce 1958 a dosloužil v roce 2008 pod označením Boeing 720. V šedesátých letech nastal konkurenční boj mezi výrobci a boom nových typů letadel se stále se zvyšující kapacitou. V SSSR to byly Tupolev Tu-154, Iljušin Il-62, v USA pak Boeing 727, McDonnell Douglas DC-9. Vyvrcholilo to v roce 1969 největším dopravním letounem na dlouhou dobu Boeingem 747 s kapacitou až 524 lidí.

Nadzvukový Concorde při svém posledním letu

Svým způsobem revoluční myšlenkou byl nadzvukový dopravní letoun. Po desetiletí vývoje jako první představil hmatatelný výsledek ruský Tupolev se svým strojem Tupolev Tu-144 a to 31. prosince 1968 (s cestujícími v listopadu 1977). Dva měsíce na to jej následoval britsko-francouzský projekt Concorde (první let 2. března 1969, s cestujícími 21. ledna 1976). Stroje byly natolik podobné, že jsou ruští konstruktéři podezíráni ze špionáže, avšak o podobnosti úspěchů nelze hovořit. Zatímco Tu-144 byl po dvou haváriích odsouzen k vyřazení, Concorde vykazoval zisky i přes velmi značnou spotřebu paliva a s tím související cenou letenky (až řádově vyšší než běžným letadlem). Po nehodě v Paříži v roce 2000 ovšem zájem o nadzvukové lety poklesl, což vedlo jejich provozovatele, Air France a British Airways k ukončení provozu. Poslední let s cestujícími se konal 24. října 2003.

Do ovládání pohyblivých částí, detekce poškození a navigace čím dál tím více vstupuje elektronika, ovšem pokud jde o tvar a velikost letounů nebyl zaznamenám za posledních čtyřicet let výraznější posun. Výjimkou se stal velkokapacitní letoun Airbus A380, který po dlouhých 36 letech překonal ve velikosti Boeing 747. Ve dvou patrech pojme až 853 cestujících. Jeho rozměry (73×80m) však mohou být překážkou, neboť zdaleka ne každé letiště je na takové kolosy dimenzováno.

Do budoucnosti se jako velmi ambiciózní jeví evropský projekt Reaction Engines A2. Znamenalo by to obnovení nadzvukového létání, ovšem mnohem rychlejšího (až 5 M). Navíc bude použita zcela nová koncepce hybridního motoru – SABRE, což bude kombinace klasického proudového, náporového a raketového motoru. Ceny letenek by se podle současných předpokladů neměly lišit od konvenčních letů.

Malý turbovrtulový regionální letoun ATR 72

Podle délky doletu rozlišujeme:

• Letadla na krátké tratě – s doletem do cca 1000 km, někdy označované jako regionální. Jako pohonná jednotka slouží obvykle turbovrtulový motor umístěný v gondolách na křídlech. ČSA v této kategorii používá letadla ATR 42 a ATR 72. Dalšími typy mohou být Bombardier Dash 8, Fokker 50, Saab 340 nebo Saab 2000
• Letadla na střední tratě – s doletem 1000 až 3000 km. Tato letadla se využívají především na mezinárodních linkách. Očekáváme zde vyšší komfort a úroveň servisu během letu. Kapacita se pohybuje od cca 40 do 160 cestujících. Pohonnou jednotku v současnosti obvykle představuje dvojice proudových motorů. Příkladem je Airbus A320 nebo Boeing 737.
• Letadla na dlouhé tratě – s doletem nad 3000 km se nasazují na transkontinentální lety. Sem spadají největší a nejpohodlnější letadla současnosti s kapacitou až 880 cestujících. Příkladem mohou být Airbus A340, Airbus A350, Airbus A380, ad. Pohon většinou zajišťují dva až čtyři proudové motory. Nevýhodou největších letadel je nemožnost využít většinu letišť (nejsou na to rozměrově dimenzována).

Podle velikosti (kapacity)

• aerotaxi: 3 až 10 cestujících
• malá dopravní letadla: 10 až 30 cestujících
• střední dopravní letadla: 30 až 100 cestujících
• velká dopravní letadla: 100 až 200 cestujících
• velkokapacitní letadla: nad 200 cestujících

Podle uspořádání sedadel

Úzkotrupý Airbus A320-200 s kapacitou do 200 lidí a v pozadí širokotrupý Boeing 767-300ER s kapacitou do 300 lidí

• úzkotrupé letouny (narrow-body) s 1 uličkou, 2-2, 3-2 nebo 3-3 sedadla vedle sebe
• širokotrupé letouny (wide-body) se dvěma uličkami a například 2-3-2, 3-3-3 nebo 3-4-3 sedadly vedle sebe.

Podle druhu motorů

• vrtulová (pístová) letadla
• turbovrtulové letouny
• proudové letouny

Další dělení

• poloha nosných ploch (dolnoplošníky, středoplošníky, hornoplošníky)
• počet motorů
• umístění motorů
• lak (aerolinie, členství v nějaké letecké alianci – SkyTeam,...)
• použité materiály (celokovová, kompozitní, smíšená ...)
• tvar křídel (přímá, šípová, lichoběžníková)
• typ podvozku (příďové, tandemové)