Norilsk

Norilsk byl budován od dvacátých let 20. století. Jako oficiální datum založení se však často uvádí rok 1935, kdy se stal centrem Norillagu, „nápravně pracovního tábora“, který zde existoval až do 22. srpna 1956. Norilsk získal status města roku 1953. Od roku 2001 je pro vstup do města pro cizince potřebné povolení.[3]

Norilsk leží na jednom z největších ložisek niklu na světě. Právě těžba a zpracování kovů je zde hlavním průmyslem. Ložiska kovů na Sibiři byla známá o dvě století dříve, než byl založen Norilsk. Těžba ale začala až v roce 1939. [4]

Podle archivu Norillagu, v Norilsku zemřelo 16 806 vězňů, kvůli podmínkám nucených prací, hladovění a extrémní zimě, a to pouze za dobu existence pracovního tábora (1935–1956). Smrtelné případy byly zvláště vysoké během Druhé světové války, kdy byly sníženy dodávky jídla. Významný počet vězňů pokračovalo v práci v dolech i po uzavření pracovního tábora, a to až do roku 1979.

Roku 2005 byla k Norilsku připojena sousední města Talnach a Kajerkan.

Norilsk-Talnakh je stále velice nebezpečným dolem. Podle těžební společnosti zde, v roce 2005, byly 2,4 nehody na tisíc pracovníků. V roce 2017 Norilsk Nickel uvedly, že snížily zranění pracovníků skoro o 60% od roku 2013.

V červnu 2020 uniklo z elektrárny v Norilsku 20 000 tun nafty do místní řeky.

Tundra v okolí Norilsku

Norilsk je nejsevernější město s počtem obyvatel přesahujícím 100 000. Leží zhruba 400 km severně od severního polárního kruhu,[7] na západním úpatí plošiny Putorana v oblasti věčně zmrzlé půdy.

Zhruba 100 km západně od města teče řeka Jenisej, jeden ze sibiřských veletoků, s jehož přístavem Dudinka je Norilsk spojen železnicí.

Norilsk se dříve geograficky nacházel na území Tajmyrského autonomního okruhu, ale i přesto administrativně patřil k tehdejšímu Krasnojarskému kraji (k němu pak byl 1. ledna 2007 Tajmyrský autonomní okruh spolu s Evenckým autonomním okruhem připojen).

Kvůli tomu, že se Norilsk nachází za Polárním kruhem, má subpolární podnebí (Köppenova klasifikace podnebí) s velice dlouhou, chladnou zimou a krátkým, mírným létem. Město je pokryto sněhem asi 250–270 dní v roce, se sněhovými bouřemi asi 110–130 dní. Tzv. Půlnoční slunce je na obloze od 21. května do 24. července (65 dní), a období, kdy slunce nevyjde, polární noc, je od 30. listopadu do 13. ledna (45 dní). V červenci někdy teploty vystoupají i nad 25°C. Okolí města je převážně bezestromá tundra, v Norilsku je, i kvůli znečištění pouze pár stromů.

Satelitní snímek okolí ve falešných barvách ukazující poškození přírody v souvislosti s těžbou. Zeleně plochy porostlé vegetací, fialově a růžově místa bez vegetace (včetně měst a hor). Lze zřetelně rozeznat sloupec dýmu stoupající z Norilsku (na snímku modrý). Vlevo nahoře je vidět jižní cíp jezera Pjasino, vpravo dole západní část jezera Melkoje, mezi nimi řeka Norilka. Vysvětlivky:[8]

V oblasti Norilsku se těží řada kovů (nikl, kobalt, palladium, platina, měď), jsou zde i ložiska uhlí, které je využíváno mimo jiné k výrobě elektřiny.

Ropné skvrny v řece Ambarnaja na satelitním snímku ze dne 31. 5. 2020

Nejvýznamnějším podnikem je Norilsk Nickel, největší těžař niklu a palladia na světě a dominantní zaměstnavatel v oblasti.[9]

Pohled na Norilsk z Talnachu

Asi 35 km západně od Norilsku se nachází letiště Alykel (Аэропорт Алыкель), které představuje vzhledem k odlehlosti města nejrychlejší spojení se vzdálenějšími místy. V oblasti Norilsku existuje silniční síť, ta však město spojuje pouze s místy v blízkém okolí – lze tak dojet do Talnachu, Kajerkanu nebo třeba na letiště. Jednotlivá města jsou propojena i železnicí. Její hlavní význam spočívá v tom, že se po ní vyváží produkty těžby do přístavu Dudinka na Jeniseji, odkud mohou být po vodě přepraveny dále.

Společnost Ruské železniční dráhy (Российские железные дороги) plánuje v rámci programu modernizace ruských drah napojit Norilsk na celostátní železniční síť.[20]