Kajerkan

Kajerkan (rusky Кайерка́н) je sídlo v Rusku v severní části Krasnojarského kraje, od Krasnojarsku je vzdálen asi 1560 km.[3] V současné době je administrativně součástí města Norilsk, je jeho satelitním městem (город спутник/gorod sputnik).[3] Norilsk leží asi 30 km východně od Kajerkanu.

Kajerkan
Кайерка́н

znak
Poloha
Souřadnice69°21′ s. š., 87°45′ v. d.
Časové pásmoUTC+7[1]
StátRusko Rusko
Federální okruhSibiřský
KrajKrasnojarský
Ekonomický rajónVýchodní Sibiř
MěstoNorilsk

Krasnojarský kraj na mapě Ruska
Kajerkan
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel22 334 (2010[2] )
Správa
Oficiální webkayerkan.ru
Telefonní předvolba+7 3919
PSČ663340, 663341
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 2005 zde žilo 27 300 lidí.

Název města znamená v dolganštině "překážka, bariéra". Možná je spojen s jakutským хайыр ("chajyr" - skála, kámen) a evenckou zdrobňující příponou кан ("kan").[3] Slovo Kajerkan lze tedy také vykládat například jako "nízká skála", "nízká hora" apod.

Historie

Kajerkan byl založen roku 1943 jako osada pro horníky a stavitele, později získal význam i jako město hutníků. Na jeho budování se podíleli hlavně vězni z Norillagu, jednoho ze stalinských gulagů, jehož centrem byl Norilsk a který fungoval do roku 1956. Od roku 1957 byl Kajerkan sídlem městského typu a roku 1982 získal status města.[3] Roku 2005 byl (stejně jako město Talnach) včleněn do Norilsku.[3]

Zdejší ložiska uhlí byla využívána od roku 1945.[4] Od roku 1957 byl budován a roku 1962 zprovozněn uhelný lom, vůbec první za polárním kruhem.[4] Těžba uhlí ztratila na významu poté, co v roce 1970 podniky Norilského báňského a hutního kombinátu (Норильский горно-металургический комбинат) začaly jako topivo používat plyn. Budování nového Naděždského hutnického závodu (Надеждинский металлургический завод/Naděždinskij metallurgičeskij zavod) však vyžadovalo další městskou výstavbu a Kajerkan byl zachráněn od většího úpadku.[4]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel
Rok 1959 1970 1979 1989 1999 2002 2005 2010
Populace 5 200 4 700 18 000 27 800 24 900[4] 27 100 27 300 22 334[2]

Velkou část obyvatel tvoří horníci a jejich rodiny.[4]

Zástavba

Město působí celistvě, protože je téměř po celém obvodu ohraničeno osmipatrovými paneláky. Mimo jiné jsou zde 3 mateřské školy, 5 všeobecně vzdělávacích škol, bazén a kulturně-odpočinkové centrum "Harmonie" (Гармония).[4]

Hospodářství

Satelitní snímek okolí ve falešných barvách ukazující poškození přírody v souvislosti s těžbou. Zeleně plochy porostlé vegetací, fialově a růžově místa bez vegetace (včetně měst a hor). Lze zřetelně rozeznat sloupec dýmu stoupající z Norilsku (na snímku modrý). Vlevo nahoře je vidět jižní cíp jezera Pjasino, vpravo dole západní část jezera Melkoje, mezi nimi řeka Norilka. Vysvětlivky:[5]

Stejně jako v celé oblasti Norilska mají i v Kajerkanu zásadní význam odvětví související s těžbou, která má ovšem značný negativní vliv na životní prostředí. Místní polymetalické rudy a uhlí zpracovává Naděždský hutnický závod; Naděžda se nachází několik kilometrů jihovýchodně od Kajerkanu, blízko Norilsku. Těžba uhlí zanechala v okolí města četné šachty a rozsáhlé lomy.

Doprava

Město se nachází na nejsevernější železnici světa (izolovaná trasa Talnach - Norilsk - Dudinka). S blízkým okolím je rovněž spojeno silnicí, dopravu na větší vzdálenosti obstarává blízké letiště u Alykelu (Алыкель).

Odkazy

Reference

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
  2. Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2014-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-24. (rusky)
  3. http://kayerkan.ru/
  4. http://norilsk.net/index.php?id=139%5B%5D
  5. coal quarry = uhelný důl, Noril'sk ore quarries = norilské rudné doly, healthy/dead forest-tundra = zdravá/odumřelá tundra, healthy/dead boreal forest = zdravý/mrtvý severský jehličnatý les (tajga)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.