Napoleon Jérôme Bonaparte

Napoleon Jérôme Bonaparte (9. září 1822, Terst17. března 1891, Řím), celým jménem Napoleon Josef Karel Paul, obvykle znám jako Napoleon Jérôme nebo Jérôme Bonaparte, byl nejmladším synem vestfálského krále Jérôma, nejmladšího bratra Napoleona Bonaparte, a jeho druhé manželky Kateřiny Württemberské. Tento otevřený liberál se stal roku 1879 de facto hlavou Bonaparte. Mnoha Bonapartsty nebyl považován za legitimního pretendenta trůnu, a to kvůli prvnímu manželství jeho otce, které nebylo rozvedeno. Místo něho podporovali jeho syna Viktora. Od 80. let se stal spolu s dalšími monarchisty silným podporovatelem Georgese Boulangera.

Napoleon Jérôme Bonaparte
Napoleon Jérôme Bonaparte, Hippolyte Flandrin, 1860
Ministr pro alžírské a koloniální záležitosti
Ve funkci:
24. června 1858  24. března 1859
PanovníkNapoleon III.
PředchůdceFerdinand-Alphonse Hamelin
NástupceProsper de Chasseloup-Laubat
Člen poslanecké sněmovny
Ve funkci:
6. března 1876  28. října 1877
Volební obvodKorsika
Člen senátu
Ve funkci:
25. prosince 1852  4. září 1870
Člen Národního shromáždění
Ve funkci:
25. dubna 1848  2. prosince 1851
Volební obvodKorsika (1848–49)
Sarthe (1849–51)
Vojenská služba
SlužbaDruhé Francouzské císařství
Doba služby1854–1855
HodnostGenerálmajor
Bitvy/válkyKrymská válka

Narození9. září 1822
Terst, Rakouské císařství
Úmrtí17. března 1891 (ve věku 68 let)
Řím, Itálie
Místo pohřbeníBazilika Superga, Turín
Titulprinc Napoléon
ChoťMarie Klotilda Savojská
RodičeJérôme Bonaparte
Kateřina Württemberská
DětiViktor Bonaparte
Ludvík Bonaparte
Marie Leticie Bonaparte
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Napoleon Jérôme užíval titulu princ Napoléon, který dostal v roce 1852 od svého bratrance, císaře Napoleona III., byl také nositelem titulů 3. princ z Montfortu, 1. hrabě z Meudonu a hrabě z Moncalieri. Jeho oblíbená přezdívka Plon-Plon pramenila z jeho obtížnosti vyslovovat své vlastní jméno v období dětství.

Život

Napoleon Jérôme, narozený 9. září 1822 v Terstu v Rakouském císařství a známý jako "princ Napoléon", "princ Jérôme Napoleon" nebo "Plon-Plon", byl blízkým rádcem svého bratrance, císaře Napoleona III. a zejména byl považován za předního zastánce francouzských intervencí v Itálii jménem Camilla Benso Cavoura a italských nacionalistů.

Jako antklerikální liberál vedl tuto frakci u dvora a pokusil se ovlivnit císaře k protiklerikální politice, což byl opačný proud vlivu císařovy manželky, císařovny Evženie, oddané katoličky a konzervativkyně, a patronky těch, kteří chtěli, aby francouzská vojska chránila papežovu svrchovanost v Římě. Císař se během své vlády pohyboval mezi těmito dvěma vlivy.

Když se jeho bratranec stal v roce 1848 presidentem, byl Napoleon jmenován zplnomocněným ministrem pro Španělsko. Později sloužil ve vojenské funkci jako generál divize v Krymské válce, jako guvernér Alžírska a v roce 1859 jako velitel francouzské armády v Itálii. Jeho kuriózní přezdívka "Plon-Plon" pochází z jeho výslovnosti svého jména, když byl ještě dítě, zatímco přezdívku "Craint-Plomb" mu armáda dala kvůli jeho nepřítomnost v bitvě u Solferina.

Princ Napoleon se svými dvěma syny

Jako součást bratrancovi alianční politiky s Piemontem-Sardinií se Napoleon v roce 1859 oženil s princeznou Marií Klotildou Savojskou, dcerou sardinsko-piemontského krále Viktora Emanuela II. To však princi nezabránilo v devítiletém vztahu s kurtizánou Corou Pearl.

Když v roce 1879 zemřel císařský princ Napoleon Evžen, stal se princ Napoleon genealogicky nejstarším členem rodiny Bonaparte; císařský princ jej však ve své poslední vůli vyloučil z následnictví a jmenoval hlavou rodiny jeho syna Viktora. Výsledkem byly hádky mezi princem Napoleonem a jeho synem po zbytek Napoleonova života.

V roce 1886 vznikl ve Francii zákon, podle něhož nesměly hlavy bývalých vládnoucích dynastií žít ve Francii, Napoleon se poté usadil v Prangins na břehu Ženevského jezera ve Vaudu ve Švýcarsku, kde během Druhého císařství získal majetek.

Princ Napoleon zemřel 17. března 1891 ve věku 68 let v Římě.

Potomci

Napoleon měl s Marií Klotildou tři děti:

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Sebastiano Nicola Buonaparte
 
 
Giuseppe Maria Buonaparte
 
 
 
 
 
 
Maria Anna Tusoli
 
 
Carlo Buonaparte
 
 
 
 
 
 
Giuseppe Maria Paravicini
 
 
Maria Saveria Paravicini
 
 
 
 
 
 
Maria Angela Salineri
 
 
Jérôme Bonaparte
 
 
 
 
 
 
Giovanni Agostino Ramolino
 
 
Giovanni Geronimo Ramolino
 
 
 
 
 
 
Angela Maria Peri
 
 
Laetitia Ramolino
 
 
 
 
 
 
Giuseppe Maria Pietrasanta
 
 
Angela Maria Pietrasanta
 
 
 
 
 
 
Maria Giuseppa Malerba
 
Napoleon Jérôme Bonaparte
 
 
 
 
 
Karel Alexandr Württemberský
 
 
Fridrich II. Evžen Württemberský
 
 
 
 
 
 
Marie Augusta Thurn-Taxis
 
 
Fridrich I. Württemberský
 
 
 
 
 
 
Fridrich Vilém Braniborsko-Schwedtský
 
 
Bedřiška Braniborsko-Schwedtská
 
 
 
 
 
 
Žofie Dorota Pruská
 
 
Kateřina Württemberská
 
 
 
 
 
 
Karel I. Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
Karel Vilém Ferdinand Brunšvický
 
 
 
 
 
 
Filipína Šarlota Pruská
 
 
Augusta Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 
 
 
 
Frederik Ludvík Hannoverský
 
 
Augusta Frederika Hannoverská
 
 
 
 
 
 
Augusta Sasko-Gothajská
 

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prince Napoléon Bonaparte na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

TITULÁRNÍ
vestfálský král
Předchůdce:
Jérôme I.
18601891
Napoleon Jérôme Bonaparte
Nástupce:
Napoleon Viktor
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.