Psychoaktivní droga

Anestetika jsou třídou psychoaktivních látek užívaných k blokování bolesti a jiných vjemů u lékařských pacientů. Mnoho anestetik způsobuje bezvědomí a umožňuje prodělat lékařské zákroky bez fyzické bolesti či emociálního traumatu. K dosažení bezvědomí působí na GABA a NMDA systémy. Patří mezi ně například éter, ketamin a některé barbituráty.

Analgetika jsou třídou psychoaktivních látek užívaných k tlumení bolesti. Patří mezi ně opioidy jako morfin a kodein.

Psychiatrická léčiva slouží k tlumení mentálních a citových poruch. Existuje jich šest hlavních skupin:

• antidepresiva, užívané na poruchy, jako je klinická deprese či dystymie. Patří mezi ně například fluoxetin (Prozac).
• stimulanty, užívané na hyperaktivitu či narkolepsii. Patří mezi ně například pervitin, kokain, kofein či nikotin.
• antipsychotika, užívané na psychózy, schizofrenii a mánie.
• stabilizátory nálady, užívané na bipolární a schizoafektivní poruchy. Patří mezi ně například lithium.
• anxiolytika, užívané na úzkostné poruchy
• depresanty, užívané jako hypnotika, sedativa a anestetika

Mnoho psychoaktivních látek je užíváno pro své příjemné a užitečné účinky. Klasické rozdělení drog užívaných k rekreaci je:

• stimulanty, jež navyšují funkci CNS, se užívají pro euforické efekty a pocit dostatku vitality. Patří mezi ně například pervitin, kokain, kofein nebo nikotin.
• halucinogeny, jež způsobují stavy podobné transu, meditaci či snění.
• hypnotika (též narkotika), jež způsobují pocit opilosti a euforie. Patří mezi ně například opioidy, benzodiazepiny, barbituráty a alkohol.
• inhalanty, jež způsobují různou škálu efektů, patří mezi ně například toluen nebo benzín. Některé inhalanty spadají účinky do jiné kategorie, například oxid dusný.
• kanabinoidy, jež mají účinky podobné halucinogenům, ale většinou slabší. Jedná se produkty konopí – marihuanu a hašiš.
• taneční drogy jsou zvláštní skupina, jež obsahuje látky užívané na tanečních party. Řadí se do nich především MDMA (3,4-methylendioxymethamfetamin), které patří mezi stimulanty a empatogeny, které se řadí mezi psychedelika.

Držení a užívání některých psychoaktivních látek bez lékařského předpisu je ve většině zemí trestné. Míra perzekuce výrobců a distributorů, případně uživatelů drog se však v jednotlivých zemích výrazně liší. Zejména v euroamerickém světě probíhají zhruba už od začátku 21. století intenzivní veřejné diskuze na toto téma. Podle některých odborníků kriminalizace a represe uživatelů psychoaktivních látek, především konopí, vedou k prohlubování drogového problému a ne k jeho řešení.[6] Především mezi uživateli psychedelik je také rozšířena teorie, že kriminalizace drog je způsobena obavami z jejich účinků, podle zastánců tohoto názoru vedoucích k poznání a myšlenkové svobodě, neslučitelné se současným konzumním a konformním světem.[7]

V některých zemích mohou určité náboženské skupiny jako Native American Church užívat legálně zakázané psychoaktivní drogy na základě práva na náboženskou svobodu. Jinde byly tyto snahy naopak neúspěšné.[8] V některých zemích jsou však zakázány drogy v jiných zemích běžné, jako například alkohol v některých muslimských zemích.

Legální psychoaktivní drogy ve většině zemí podléhají mimořádnému právnímu, celnímu a daňovému režimu – většinou na ně bývá uvalena spotřební daň. Řada látek, zvláště tlumících bolest, je přístupná pod lékařským dohledem jako léky. V mnoha západních zemích existuje problém se zneužíváním snadno dostupných hypnotik, jako jsou například benzodiazepiny,[9] a závislostí na nich. V Německu je na sedativech a analgetikách závislých 4,7 % obyvatel,[10] ve Spojených státech amerických 10 % lidí přiznává, že někdy zneužívali prášky na spaní.[11]) Tyto látky způsobují fyzickou i psychickou závislost.[12][13] Podle některých vědeckých studií má tabák a alkohol na svědomí 99 % všech úmrtí, které nějak souvisí s psychoaktivními látkami.[14]

Studie prof. D. Nutta a kol. (2010) zaměřená na škody, které drogy působí ve Velké Británii.[15][16] Tmavě je vyznačena škoda způsobená ostatním a světle škoda, kterou trpí sami uživatelé drog, hodnota 100 představuje maximum.

Psychoaktivní drogy bývají někdy dělené na tzv. měkké a tvrdé drogy, toto rozdělení má vyjadřovat míru nebezpečnosti užívaní těchto látek pro uživatele. Někdy se mluví o drogách s akceptovatelným rizikem a drogách, u kterých je riziko spojené s jejich užíváním příliš velké, tedy neakceptovatelné.

Do kategorie měkkých drog bývá řazena především marihuana a kofein. Někdy k nim bývají řazeny i psychedelika jako LSD či peyotl, především však psilocybinové houby. Na hranici stojí MDMA (extáze), někdy označovaná za měkkou drogu. Například toxicita i návykovost alkoholu (a tím i společenská nebezpečnost) je vyšší než toxicita a návykovost MDMA.[14]

Alkohol je považován za tvrdou drogu.[16] Vyvolává fyzickou závislost a přímo poškozuje buňky. V případě těžké závislosti způsobuje náhlá abstinence alkoholové delirium s vysokým rizikem úmrtí. Podle Světové zdravotnické organizace je alkohol každoročně příčinou 3,3 milionu úmrtí.[17] Mezi další velmi škodlivé drogy patří heroin, crack a pervitin.[16]

Toto rozdělení je ovšem velice matoucí, protože používá více obtížně srovnatelných faktorů – hlavně míru návykovosti, riziko poškození organismu a společenskou nebezpečnost. Snaha vyvážit je mezi sebou v jednom žebříčku je nesnadná.[16]

Míra závislosti na psychedelika či marihuanu je nízká, ale například na nikotin je relativně silná, a ještě silnější je u opiodů, především heroinu.[18] Co se týče rizika poškození organismu, je u psychedelik, někdy označovaných za „měkké“ drogy, relativně vysoké^[zdroj?], respektive rizika, která psychedelika přinášejí, jsou velmi specifická, a často je proto příležitostní uživatelé neznají nebo podceňují. Při dodržení jistých pravidel setu a settingu jsou tyto látky jedny z nejneškodnějších, ale při nedodržení, k němuž často u nezkušených uživatelů dochází, mohou již při prvním užití způsobit velké psychické potíže, psychózy, týdny trvající noční můry apod. Fyzicky ale většina psychedelik organismus nepoškozuje.

Pouze psychická závislost může být ve skutečnosti mnohem nebezpečnější než fyzická. Stimulancia pervitin, kokain jsou jedny z nejnebezpečnějších drog.

Rozdělení podle míry nebezpečnosti se promítá i do zákonů mnoha států. Například Spojené státy americké mají čtyři kategorie drog, označované jako A, B, C a D, ve Spojeném království a Švýcarsku se zase používá model s třemi kategoriemi. Rozdělení na měkké a tvrdé drogy používá i nový český trestní zákoník, který je účinný od 1. ledna 2010.^[zdroj?]