Miloš Bok

Miloš Bok se narodil 16. ledna 1968 v Praze. Vystudoval na Pražské konzervatoři obor klavír, který absolvoval v roce 1988 u Jaromíra Kříže, a krátce poté se stal posledním žákem profesora Josefa Páleníčka na HAMU v Praze, u něhož studoval do jeho smrti (1991).[1][2] V mládí získal na různých národních i mezinárodních klavírních soutěžích celkem šest cen.[3][4] Za komunistického režimu mu bylo zabráněno studovat dirigování a skladbu.[5] Po pádu totality vystudoval dirigování u Maria Klemense, opět na Pražské konzervatoři (1991-1993), ve skladbě zůstal autodidaktem. S Bokem spolupracovala, zejména v rámci jeho privátních projektů řada významných českých symfonických i sborových těles (Symfonický Orchestr Hlavního Města Prahy FOK, Symfonický Orchestr Českého Rozhlasu, Orchestr Národního divadla, Kühnův smýšený a dětský sbor...).[6][7] Jeho tvorbu dokumentuje celá řada nahrávek (v roce 2018 přes dvacetpět CD[8]), bylo jí věnováno mnoho pořadů Českého rozhlasu[9][10], České televize a dalších televizních stanic[11][12][13][14][15] i celovečerní dokumentární film Credo fis moll (režie Přemysl Havlík, 2006)[16]. V roce 1998 založil Umělecké sdružení Elgar. Významná je jeho činnost varhaníka především v plzeňské a litoměřické diecézi[17][18][19] a organizátora kulturního života v severních a západních Čechách.[20][21][22][23][24] Od roku 1987 je činný jako pedagog na různých hudebních a základních školách. V letech 1999-2016 vedl Západočeskou symfoniettu Sv. Cecílie. V letech 2002-2011 také vedl Karlovarský pěvecký sbor.[25]

V roce 2017 mu OSA udělila ceny Nejúspěšnějšího skladatele vážné hudby a Vážná skladba roku.[26][27][28]

S manželkou a sedmi dětmi žije v Močidleci (část obce Pšov) u Žlutic na Karlovarsku.

Skladatelské tvorbě se věnuje od dětství. Po prvních nedokončených kompozičních pokusech (klavírní koncert, symfonie) ho postupná konverze ke katolické víře dovádí k poznání, že jeho posláním je věnovat se pozdvihnutí církevní hudby.[29] V rámci tohoto vyhranění své tvorby a činnosti se dotkl všech hudebních forem a svým dílem vytvořil rozsáhlý svébytný hudební svět. Jeho první dokončené dílo, Missa Solemnis (1986) patří mezi nejhranější velká vokálně instrumentální soudobá díla (přes padesát provedení, v roce 1999 v proslulé Carnegie Hall v New Yorku[30][31] a v roce 2015 v Dómu Sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze). Následovaly další mešní kompozice, Missa Brevis Es dur (1987) a Missa brevis Fis dur (1988, revid. 2003), a celá řada menších děl určených k doprovodu liturgie, od slavnostních mešních zpěvů (Hospodine, ulituj nás, 1996; Alleluja, živ buď, 2007; Věřím v jednu církev, 2008...)[32], přes osobitá zhudebnění žalmů a chvalozpěvů (Hymnus k Duchu svatému, 2005; De profundis, 2009; Psalm 131, 2010; Magnificat, 2011)[33], cykly vánočních koled (Symfonické koledy, 1998; Snové koledy, 2006[34]), až po prosté Chórové zpěvy pro klášter trapistů (2001). Za zmínku stojí také monumentální Credo fis moll (2006), které svou délkou přesahuje běžný rámec mešního obřadu a je autorovým osobním vyznáním.[35][36] Kvalitu a konverzní účinek Bokovy hudby vyzdvihl v osobním dopise v roce 2006 papež Benedikt XVI.[37][38] V roce 2015 Česká biskupská konference Boka ocenila za jeho chrámová díla a činnost pro katolickou církev.[39][40][41]

Vrchol jeho tvorby tvoří rozsáhlá oratorní trilogie pro sóla, dětský a smíšený sbor, varhany a velký symfonický orchestr. Prvním z nich je oratorium Skřítkové z Křinického údolí (1993), jehož první provedení proběhlo při příležitosti autorova absolventského koncertu dirigování v pražském Rudolfinu.[42] Následuje oratorium Svatá Zdislava (2001), ze kterého byly prozatím autorem provedeny pouze některé rozsáhlejší celky.[43][44] Posledním je rozpracovaná Apokalypsa v Kamenické stráni, jejíž první díl Bok dokončil v roce 2012 a který s velkým úspěchem provedl v roce 2016 s Českou filharmonií v Dvořákově síni Rudolfina světoznámý a renomovaný dirigent Manfred Honeck.[45][46][47][48] Celá trilogie vytváří zcela nový, moderní druh duchovní kompozice. Formálně se v ní pojí velkolepé sonátové rozvržení s principem attaca propojených částí, jejichž názvy a autorský, abstraktní text vedou posluchačovu fantazii. Bokova ojedinělá oratorní trilogie prostoupená autobiografickými prvky je meditací o smrti a pocitu blížící se apokalypsy a zároveň oslavou římskokatolické církve.[49]

Důležitým aspektem Bokovy tvorby je její vztah k duchovnímu a kulturnímu místopisu severních a západních Čech, jejichž sociální a kulturní předivo bylo dramaticky poznamenáno dějinnými událostmi. Bok složil řadu originálních duchovních skladeb pro komorní dechové ansámbly s varhanami (Symfonické fanfáry, 1999; Vakovská litanie, 2002; Svatováclavská intráda, 2007; Svatodušní intráda, 2008; Smuteční hudba, 2008), z nichž každá je věnovaná konkrétnímu místu. To je případ i dalších jeho skladeb, mimo jiné klavírních fug na poštovní směrovací čísla některých farností. V těchto krajích také hojně působí jako dirigent a organizátor hudebního života, mimo jiné zde již přes třicet let provádí Rybovu Českou mši vánoční[50][51][52] a další duchovní díla (Mozart, Beethoven, Liszt, Dvořák aj.)[53][54].

Dalším významným rysem Bokova díla je, že většina jeho skladeb existuje v různých verzích: orchestrální, komorní, varhanní, klavírní atd. Došlo k tomu jednak pro usnadnění jejich provádění, ale často také na žádost celé řady interpretů, pro které autor vypracoval různé úpravy vybraných částí svých duchovních děl (Malá suita pro 5 pozounů, tubu a tympány, 2006; Komorní koledy pro flétnu, trubku, tympány, varhany, a smyčcový kvartet s kontrabasem, 2007; Křinická suita pro lesní roh a smyčcový kvartet, 2008 aj.). Pro své přátele pak vypracoval celou řadu úprav či orchestrací, ať už jejich vlastních děl (Jaroslav Novák, Jaroslav Pelikán, Jean-Gaspard Páleníček, Václav Krahulík)[55][56] nebo děl velkých skladatelů minulosti (orchestrace Tria Es dur Op. 40 J. Brahmse[57][58], úprava motetů a částí symfonií A. Brucknera[59][60], úpravy smyčcových kvartetů L. van Beethovena a J. Haydna pro dechový soubor, většinou na objednávku hornisty Radka Baboráka). Mezi nejprestižnější patří úprava pro žesťový soubor Ciaconny J. S. Bacha, kterou si u něho objednal světově proslulý dirigent a klavírista Daniel Barenboim[61], a orchestrace české národní hymny objednaná Českým olympijským výborem[62][63][64], která při svém zveřejnění vzbudila kontroverzi[65][66][67][68][69][70][71][72] (obojí 2017). Zvláštní kapitolou je pak Bokova hudební tvorba pro filmy režiséra Jiřího Stracha[73][74] (Anděl Páně, 2005[75]; O dívce, která šlápla na chléb, 2007; Tři životy, 2007[76]; Ďáblova lest, 2008; Ztracená brána, 2011; Svatojánský věneček, 2015[77]), která se často stala přípravou pro jeho další vlastní kompozice.