Ochranný svaz autorský

OSA v současné podobě vznikl v roce 1996, práva kolektivního správce získal v roce 2001 a k 1. lednu 2014 se v souladu se změnou legislativy transformoval z občanského sdružení na spolek. Předcházely jej organizace s podobným nebo stejně znějícím názvem. Od konce 80. let je však provázela pověst organizace, která hudbě více škodí, než prospívá.[1]

Současný svaz se považuje za plnohodnotného právního nástupce svého předchůdce, kterým byl stejnojmenný Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, založený v roce 1919 samotnými autory. První ustavující schůze OSA se konala 9. října 1919. Mezi zakládajícími členy OSA byl mimo jiné populární skladatel Karel Hašler, jedním z prvních ředitelů OSA se stal Otakar Dvořák, syn skladatele Antonína Dvořáka. V následujícím roce byl zvolen předsedou výboru významný český hudební skladatel J. B. Foerster.[2] Také ve svých stanovách v článku 2.4 OSA tvrdí, že navazuje na činnost Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním založeného v roce 1919, a zmiňuje i z toho vyplývající členství v mezinárodních organizacích.[3]

Podle kritiků je takové vyjádření sporné. Při transformaci z někdejšího statusu „jiné socialistické organizace“ na občanské sdružení zaregistrované 22. ledna 1996 došlo totiž údajně k právním pochybením bránícím skutečnému nástupnictví, tedy právní kontinuitě.[4]

Vede rejstřík zastupovaných autorů, kterým má část těchto poplatků zprostředkovávat jako plnění autorských práv – tzv. autorské odměny. Podle platných zákonů vybírá poplatky i za díla, jejichž autory nezastupuje. Těmto autorům, pokud se sami nepřihlásí a neuvedou přesně a podrobně označení všech dotčených produkcí, však autorské odměny nevyplácí. Platný autorský zákon v případě zastupování ze zákona kolektivním správcem přímé vyrovnání s autorem (bez prostřednictví kolektivního správce) nepřipouští. OSA má oprávnění vybírat autorské odměny za nezastupované autory pouze v případech daných autorským zákonem. K 31. prosinci 2010 OSA zastupoval 6 834 nositelů autorských práv (z toho 4 153 autorů, 2 598 dědiců a 83 nakladatelů) a měl 565 členů (302 skladatelů populární hudby, 96 skladatelů vážné hudby, 100 textařů, 20 nakladatelů a 47 dědiců).[5]

Někteří autoři a provozovatelé[6] považují činnost OSA za neetickou. Domnívají se, že jeho činnost je založena na presumpci viny („potenciální recepce“).[7] Finanční toky v OSA považují za neprůhledné a způsob vybírání poplatků za nemorální. Petici antiOSA podepsalo několik tisíc lidí. Za alarmující je považována praxe, při které hudebníci, kteří nejsou u OSA nijak registrovaní, musí odvádět poplatky, hrají-li svou hudbu na svých koncertech^[zdroj?!] či zpívají lidové písně.[8] Kolektivní správce již ale podle nálezu soudů nemůže předpokládat využívání prostředků k produkci.[9][10]

OSA je jedním ze dvou subjektů, kteří jsou pověřeni ministerstvem kultury České republiky k přímému výběru tzv. náhradních odměn. Druhým subjektem je INTERGRAM. Náhradní odměny jsou děleny mezi OSA a INTERGRAM dle zákona v poměru 50:50. OSA dále zasílá část vybraných náhradních odměn dalším kolektivním správcům DILIA a OOA-S. OSA získává z nenahraných nosičů tzv. neadresné příjmy, které jsou přerozdělovány pouze členům, nikoli všem zastupovaným autorům.^[zdroj?!]

Každý autor se může nechat za jednorázový poplatek 500 Kč zastupovat OSA. Ta za něj bude potom vybírat autorské odměny, budou-li někde užita jeho díla, a bude mu je rozúčtovávat. Zastupovaný autor se může stát členem OSA, pokud jeho autorské odměny dosáhnou 4 poslední za sebou následující roky vždy nejméně 80 000 Kč, nebo v období posledních pěti let souhrnně 1 000 000 Kč.[11]