Anton Bruckner

Anton Bruckner se narodil 4. září 1824 v obci Ansfelden, která je dnes předměstím Lince. Brucknerův dědeček byl roku 1776 jmenován učitelem v Ansfeldenu a tuto funkci zdědil v roce 1823 i Brucknerův otec Anton Bruckner starší. Učitelské povolání bylo sice špatně placené, ale na zemědělském venkově vysoce respektované. Hudba byla součástí školního života a otec se stal Antonovým prvním učitelem. Na varhany začal hrát už jako dítě. Byl velice nadaný, a to nejen hudebně. Záhy pomáhal otci při výuce spolužáků. V roce 1833 poslal otec Antona do školy v Hörschingu. Tamní učitel byl hudební nadšenec a výborný varhaník. Než Bruckner dokončil školní docházku, stal se rovněž znamenitým varhaníkem. Okolo roku 1835 zkomponoval svou první známou skladbu Pange lingua, jednu ze skladeb, kterou na sklonku svého života revidoval. V té době jeho otec vážně onemocněl a syn se vrátil do Ansfeldenu, aby mu pomáhal.

Brucknerův otec zemřel v roce 1837, když bylo Antonovi 13 let. Učitelské místo včetně domu získal nový učitel a Anton byl poslán do augustiniánského kláštera v Sankt Florianu, kde sloužil jako sborista. Výuka sboristů zahrnovala také hru na housle a na varhany. Bruckner byl nadšen klášterními varhanami, které byly postaveny na konci barokní éry a rekonstruovány v roce 1837. Často hrál při bohoslužbách. Později dostaly tyto varhany označení Brucknerovy varhany. Navzdory zjevnému hudebnímu nadání poslala matka svého syna v roce 1841 do učitelského ústavu v Linci.

Školu dokončil s vynikajícím prospěchem a byl jmenován učitelským pomocníkem na škole ve Windhaagu. Životní i platové podmínky byly zoufalé. Učil předměty, které neměly s hudbou nic společného a navíc trpěl ústrky ze strany nadřízeného učitele Franze Fuchse. Bruckner si však nikdy nestěžoval. Pocit bezmocnosti a méněcennosti zůstal po celý život základním rysem jeho povahy. Prelát Michael Arneth postřehl neutěšenou situaci ve Windhaagu a přeložil Brucknera do Kronstorfu an der Enns. Tam měl Bruckner mnohem více příležitosti rozvinout své hudební vlohy. V letech 1843–1845 byl žákem skladatele Leopolda von Zenetti v Ennsu.

V roce 1845 se Bruckner vrátil do Sankt Florianu, kde následujících deset let působil jako učitel a varhaník. Většinu tamního repertoáru tvořila díla Michaela Haydna, Johanna Georga Albrechtsbergera a Franze Josepha Aumanna. V té době také pokračoval ve spolupráci s Leopoldem von Zenetti.

V roce 1855 byl Bruckner na základě svého díla Missa solemnis (WAB 29) přijat za žáka vídeňského hudebního teoretika Šimona Sechtera. Studium u tohoto hudebníka mělo na Brucknera velký vliv. Později, když již sám vyučoval, používal Sechterovu knihu Die Grundsätze der musikalischen Komposition (Leipzig 1853/54).

Po roce 1861 se dále vzdělával u Otto Kitzlera, dirigenta a skladatele, který v letech 1865 až 1902 působil jako kapelník v brněnském městském divadle Reduta. Kitzler byl o devět let mladší a Brucknera zasvětil do díla Richarda Wagnera. Svá díla z té doby komponovaná v letech 1862-1863 (Symfonie f-moll, Pochod d-moll a Ouverturu g-moll) považoval sám Bruckner za školní cvičení vypracovaná pod dohledem Otto Kitzlera. Studoval tak až do svých čtyřiceti let. Všeobecného uznání se skladateli dostalo až v jeho šedesáti letech po premiéře Sedmé symfonie v roce 1884.

Koncertní a skladatelský debut si odbyl v květnu roku 1861, kdy řídil své Ave Maria. Za první dospělou práci po ukončení studií u Sechtera a Kitzlera sám Bruckner považoval až Mši d-moll z téhož roku. Léta 1861 až 1868 pak trávil střídavě mezi Vídní a Sankt Florianem. Po smrti Šimona Sechtera v roce 1868 přijal Bruckner jeho místo profesora hudební teorie na vídeňské konzervatoři a od roku 1875 učil na vídeňské univerzitě.

Jeho pobyt ve Vídni nebyl šťastný. Protože i zde se hlásil k „nedostižnému mistru“ Richardovi Wagnerovi, stal se předmětem útoku vídeňských „antiwagneriánů“, jimž ve své prostotě nedovedl čelit. Odsuzovali ho i příznivci Wagnera, neboť namísto programní hudby a hudebních dramat komponoval symfonie, které navíc všechny měly klasickou strukturu čtyř vět. Velkým vzorem v symfonické tvorbě mu byl Ludwig van Beethoven.

Kromě pedagogické a skladatelské práce proslul Bruckner jako vynikající varhaník. V roce 1869 koncertoval s úspěchem ve Francii a v roce 1871 dával šest recitálů na nové varhany v Royal Albert Hall a v Crystal Palace v Londýně. V roce 1884 kolaudoval Anton Bruckner také nové varhany v pražském Rudolfinu. Ačkoliv nenapsal mnoho skladeb pro varhany, jeho varhanní improvizace mu poskytovaly témata pro symfonická díla.

V roce 1886 obdržel od císaře Františka Josefa I. Řád Františka Josefa. V roce 1892 se vzdal svého místa na vídeňské univerzitě a odešel do důchodu. Zemřel ve Vídni v roce 1896 ve věku 72 let. Je pohřben v kryptě kláštera v Sankt Florianu přímo pod svými nejoblíbenějšími varhanami.

Po Antonu Brucknerovi byl v období platnosti jízdního řádu 2016/2017 pojmenován jeden pár expresních vlaků společností ČD a ÖBB jezdící mezi Prahou-Holešovicemi a Linzem Hbf.