Metula

Leží v nadmořské výšce 527 metrů v horách Horní Galileji při horním toku, respektive poblíž pramenišť řeky Jordán (Nachal Ajun), na hranicích s Libanonem. Na západní straně od města se zvedá hora Har Cfija jako severní výběžek horského pásu Naftali. Metula je nejsevernějším sídlem v Izraeli. Výběžku izraelského území, v němž Metula leží, se říká Prst Galileje (Ecba ha-Galil)[4], v angličtině také Galilee Panhandle neboli galilejský držák.

Město se nachází cca 153 kilometrů severovýchodně od centra Tel Avivu a cca 75 kilometrů severovýchodně od centra Haify. Metula je situována v hustě osídleném pásu severního výběžku Galileji, přičemž osídlení v tomto regionu je zcela židovské. Za hraniční čárou v Libanonu ovšem leží hustě osídlená krajina s arabskými městy a vesnicemi, z nichž nejblíže stojí vesnice Kafr Kila, necelé 2 kilometry západním směrem.

Metula je na dopravní síť napojena pomocí dálnice číslo 90, která tu začíná a která vede až do Ejlatu a je se svojí délkou cca 480 kilometrů nejdelší souvislou silnicí v Izraeli.

Celkový pohled na město Metula, v pozadí hora Hermon

Metula byla založena v roce 1896.[3] Slavnostní založení se konalo 9. června 1896 a prvními obyvateli bylo 57 židovských rodin.[5] V roce 1896 zdejší pozemky vykoupil od arabského statkáře baron Edmond James de Rothschild a v rámci první aliji zde založil židovskou soukromě hospodařící zemědělskou osadu typu mošava. Jejími prvními obyvateli byla skupina farmářů z již zavedených židovských osad barona Rotschilda jako Rišon le-Cijon a Zichron Ja'akov. Arabští Drúzové, kteří na této půdě do té doby žili jako nájemci, byli po uzavření smlouvy násilím vysídleni tureckými úřady, které tehdy kontrolovaly Palestinu. Drúzové se s tím dlouho nesmířili a po jistou dobu na nově vystavěnou židovskou vesnici útočili.[6]

Jméno obce je odvozeno od pojmenování Umm-Talla (אום-טללה) drúzské osady, která zde předtím stávala. První židovští osadníci nazvali vesnici Am Segula (עם סגולה) - Vyvolený národ.[6] Nakonec se ale ujalo původní jméno.

Počátkem 20. století přešla Metula pod nástupnickou organizaci Jewish Colonization Association zřízenou baronem Rotschildem pro pokračování jeho sponzorských aktivit v Palestině. Obyvatelé nesouhlasili s podmínkami, za kterých měla tato organizace jejich obec spravovat. V červnu 1901 zde došlo ke konfrontaci, při které vesničané zajali představitele Jewish Colonization Association a rozbili jeho povoz. Nebylo mu dovoleno odjet, dokud nesouhlasil se změnou ekonomických podmínek podle přání obyvatel Metuly. Téhož roku se obyvatelé vesnice podíleli na založení židovské osady Javne'el.[7]

Po první světové válce se oblast okolo Metuly stala dočasně součástí zóny pod francouzskou kontrolou (dnešní Libanon a Sýrie) a vzhledem k vojenské slabosti Francouzů region fakticky ovládali místní Arabové.[6] Kromě Metuly se ve francouzské zóně ocitly i židovské vesnice Tel Chaj, Kfar Gil'adi a Chamara (nyní na jejím místě stojí kibuc Ma'ajan Baruch), které tak byly ve skutečnosti odděleny od Palestiny. Okolní arabské obyvatelstvo obviňovalo Židy z kolaborace s francouzskými silami, třebaže Židé usilovali o neutrální pozici.[8]

V roce 1920 zde došlo k eskalaci arabských útoků. V lednu 1920 se francouzská armáda utkala s arabskými povstalci. Přes 100 obyvatel Metuly tehdy raději dočasně opustilo svou vesnici a uchýlilo se do města Sidon v dnešním Libanonu. 8.-9. února 1920 Arabové vyplenili Metulu a zbylí Židé prchají do Sidonu a také do nedaleké vesnice Kfar Gil'adi. Právě u ní se v březnu 1920 odehrála bitva u Tel Chaj, ve které padl židovský vojenský vůdce Josef Trumpeldor. Trumpeldorovy jednotky dokázaly mezitím koncem února 1920 získat zpětně kontrolu nad Metulou, do které se v říjnu 1920 vrátili její obyvatelé.[9] Teprve později, po vytyčení britsko-francouzské hranice, byla Metula zahrnuta do britského mandátu Palestina.[6] K této demarkaci došlo v dubnu 1924. Vojenská houževnatost obyvatel nejsevernějších židovských osad během krize v roce 1920 bývá považována za důvod, proč nakonec nebyly ponechány pod francouzskou vládou.[10] Průběh nové hraniční čáry ale od Metuly oddělil některé její zemědělské pozemky, které se tedy pak ocitly natrvalo ve francouzském Libanonu, ale byly i nadále obhospodařovávány z Metuly. Tato prostupnost hranice z Metuly učinila místo, kde v té době často docházelo k ilegálním přechodům a mířili tudy do britské Palestiny přistěhovalci.[4]

Strategický význam Metuly vzrostl opět ve 30. letech, v době arabského povstání v Palestině, kdy v obci vyrostly některé opevňovací body. V září 1934 zde také židovská Hagana vyzkoušela poprvé signalizační systém, který umožňoval pomocí světelných signálů předávat zprávy mezi jednotlivými židovskými osadami, od Metuly až k vesnici Be'er Tuvja jižně od Tel Avivu. Předání depeše po celé trase zabralo při první zkoušce 3 a půl hodiny, po zdokonalení systému jen 15 minut.[11] Během druhé světové války se Metula stala nástupním prostorem pro britský útok na francouzská území v Libanonu a Sýrii pod kontrolou kolaborantské vichistické vlády.[6] Tento útok byl proveden roku 1941 a skončil britským vítězstvím. V počáteční fázi útoku ale Metula čelila francouzskému ostřelování z Libanonu a musela být dočasně z velké části vystěhována.[12]

V dobách první arabsko-izraelské války v roce 1948 ležela Metula v místech bojů mezi izraelskou armádou a arabskými silami. Metula sice zůstala během války trvale pod židovskou kontrolou, ale nedaleko od ní, jižním směrem začínala již zóna ovládaná arabskými silami Fauzího al-Kaukdžího. Ještě v říjnu 1948 dokázala Kaukdžího armáda držet své pozice v horách na libanonské hranici s výhledem na celý Prst Galileje. Téhož měsíce během Operace Chiram ale byly arabské síly v této oblasti poraženy a Izraelci dokonce dočasně ovládli několik vesnic v Libanonu.[13] Po válce byly v rámci dohod o příměří některé pozemky do té doby náležející k Metule předány nedaleké libanonské obci Marjayoun.[6]

V roce 1949 byla Metula povýšena na místní radu (malé město).[1] Téhož roku měla obec 170 obyvatel a rozlohu katastrálního území 8 500 dunamů (8,5 kilometrů čtverečních).[14] V 50. letech 20. století zažila obec rychlý růst, díky kterému se posunula od zemědělské vesnice směrem k městskému sídlu.[6] V 50. letech 20. století sem také byla zavedena elektřina.[5] Jako pohraniční obec byla ale opakovaně vystavena útokům z Libanonu. 1. ledna 1970 unesli palestinští ozbrojenci místního strážce Šmuela Rosenwassera. Propustili ho až v únoru 1971 výměnou za propuštění jednoho ze svých lidí vězněných Izraelem.[15]

V červenci 1981 dopadly na obec desítky raket vystřelených z Libanonu.[5] V květnu 1989 odpálili arabští ozbrojenci z Libanonu na město raketu Kaťuša.[16] Podobným útokům čelilo město opakované při dalších krizových situacích v regionu. Rakety sem dopadaly například i během Druhé libanonské války.

Zimní stadion v Metule

V roce 1976 byl v Metule otevřen takzvaný Dobrý plot (Good Fence) umožňující malý pohraniční styk mezi arabskými obyvateli Izraelem kontrolovaného jižního Libanonu a vlastním Izraelem. Ten zde fungoval až do izraelského stažení z Libanonu roku 2000.[6] Jeho součástí byla i mobilní zdravotnická klinika provozovaná izraelskou armádou nedaleko hranic a určená pro arabské obyvatele Libanonu.[17]

Ve městě funguje zimní stadion Canada Sports Center s umělou ledovou plochou, jednou ze dvou v Izraeli.[6] Z cca 450 místních rodin se cca 120 zabývá zemědělstvím. Část obyvatelstva živí turistický ruch. V Metule je k dispozici základní škola a dvě mateřské školy.[5]

V komunálních volbách v roce 2008 porazil Herzl Boker dosavadního starostu Kobiho Katze. Boker reprezentuje novější přistěhovalce, zatímco Katze podporovali starousedlíci. Výsledek voleb byl považován za odraz rozdělení místních obyvatel a úpadek vlivu původních farmářských rodin.[18]

Podle údajů z roku 2005 tvořili Židé 93,1 % populace Metuly a včetně "ostatních" tedy nearabských obyvatel židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství 98,2 %.[1] Jde o menší sídlo spíše vesnického typu se stagnujícím počtem obyvatel. K 31. prosinci 2014 zde žilo 1593 lidí. Během roku 2014 stoupla populace o 1,9 %.[2]