Tel Chaj

Mapka zobrazující polohu Tel Chaj v roce 1946

Osada Tel Chaj se nacházela na severozápadním okraji Chulského údolí v Horní Galileji. Ležela v nadmořské výšce 247 m n. m. na úpatí pohoří Hory Naftali, které tvoří hranici s Libanonem. Svahy hor jsou zčásti pokryty lesy.

V roce 1893 zakoupil Edmond James de Rothschild prostřednictvím Židovského kolonizačního sdružení přibližně 13 000 hektarů půdy v této oblasti. Většina této půdy (asi 10 000 hektarů) byla součástí vesnice Am Segula (dnes Metula), založené v roce 1896. Část území však zůstala nezastavěná a v roce 1905 zde skupina šesti lidí založila osadu Tel Chaj. Jeden z osadníků z osady odešel a přestěhoval do údolí, kde pěstoval bavlnu. V roce 1907 zde byla postavena řada hospodářských a obytných budov. V té době se obyvatelé živili především zemědělstvím. V roce 1916 se do osady přestěhovali strážci z obranné organizace ha-Šomer. Jejich přítomnost umožnila rozvoj pastevectví. V létě 1918 se zde usadila pracovní skupina vedená Davidem Baumem a Kalmanem Cohenem. Na konci první světové války byly Metula a Tel Chaj okupovány Francií, přičemž později se staly součástí Francouzského mandátu Sýrie a Libanonu (na základě Sykes–Picotovy dohody z roku 1916). Britové založili na jihu Britský mandát Palestina a zatímco čekali, až Francouzi nastolí novou vládu na severu, vyklidili většinu osad v pohraniční oblasti s Libanonem. Francouzi však vykonávali svou moc uvolněně, což podporovalo vznik nepokojů. Na vytvoření Velké Sýrie se tehdy podílela řada Arabů.[1] Důsledkem bylo zesílení panarabských zvyklostí a vypuknutí bojů v Libanonu a Sýrii. Pohraniční oblast byla považována za zemi nikoho. V oblasti se nacházelo sedm židovských osad. Obyvatelé těchto osad se cítili ohroženi, a proto si založili vlastní sebeobranu. Arabové usilovali o svržení Francouzského mandátu Sýrie a Libanonu a obviňovali Židy ze zvýhodňování francouzských úřadů. K prvnímu arabskému útoku na Tel Chaj došlo již 12. prosince 1919). V lednu 1920, v souvislosti s rostoucími arabskými nepokoji, uprchlo z Metuly více než 100 obyvatel (v noci z 8. na 9. února 1920 byl mošav Metula vypleněn). V Tel Chaj tehdy žilo 20 lidí. Z důvodu rostoucí arabské hrozby požádali o pomoc Jišuv. V reakci na to dorazilo několik dobrovolníků v čele se sionistickým aktivistou Josefem Trumpeldorem. Obránci měli nedostatek zbraní. Osada se skládala z několika vzájemně propojených budov, které obklopovalo nádvoří. Osada připomínala pevnost. Koncem února 1920 navrhl Vladimír Žabotinský evakuaci osady, s čímž ovšem zástupci hnutí nesouhlasili.[2]

Dne 19. února 1920 zaútočily francouzské jednotky na skupinu ozbrojených Arabů poblíž vesnice Al-Chalísa, kterou později srovnaly se zemí. Uprchlíci dorazili do Tel Chaj a kibucu Kfar Gil'adi, kde se chtěli ukrýt, ovšem jejich obyvatelé je odmítli ukrýt, protože prosazovali naprostou neutralitu ve francouzsko-syrské válce.

Útok na Tel Chaj vyvolal znepokojení vůdců sionistického hnutí, kteří v následujících dnech opakovaně žádali britské úřady o zajištění bezpečnosti židovských osad a o zákaz arabských prosyrských shromáždění. Jejich žádosti však byly ignorovány.[4] Obavy z dalších útoků a pogromů sílily poté, co byl 7. března 1920 emír Fajsal I. prohlášen králem Velké Sýrie, která měla zahrnovat také Palestinu.[5] Stupňující se napětí vedlo k nepokojům v Nabí Músa (4. – 7. dubna 1920).[6] V květnu 1920 vyslala britská vláda do Palestiny komisi, aby prošetřila příčiny a okolnosti nepokojů. Mezitím na hranicích bojovaly francouzské jednotky s arabskými povstalci a v červenci roku 1920 obnovily v regionu klid. V říjnu téhož roku se do opuštěných osad vrátila skupina židovských osadníků a zahájila úklidové práce. Na základě britsko-francouzské dohody bylo určeno, že má být oblast Metuly a Tel Chaj součástí Britského mandátu Palestina. Celý tento proces probíhal až do dubna 1924.[7] Samotná osada Tel Chaj byla přestavěna v roce 1921 a v roce 1926 připojena ke kibucu Kfar Gil'adi.

Obrana Tel Chaj a smrt jeho obránců se stala symbolem sionistického hnutí a Josef Trumpeldor byl považován za vzor odvahy a hrdinství. V roce 1926 byl na vojenském hřbitově v Kfar Gil'adi vztyčen pomník, na němž jsou vyryta Trumpeldorova poslední slova: „Je dobré zemřít za vlastní zemi“.[8]

Trumpeldorův hrob každoročně 11. den jarního měsíce adar navštěvuje mnoho mladých Izraelců. Sousední město Kirjat Šmona bylo pojmenováno na počest padlých obránců v bitvě u Tel Chaj.

Původní budovy v Tel Chaj byly zrekonstruovány. Budovy jsou z čediče a jsou pokryty červenými střešními taškami. Část obranné zdi byla přeměněna na muzeum, ve kterém se nachází historie osady.[9] Nachází se zde také hostel. V blízkosti se nachází také vysoká škola.[10]

• 
  Kresba ukazující vzhled osady
• 
  Cesta, po které obránci Tel Chaj uprchli do sousedního kibucu Kfar Gil'adi
• 
  Pomník v Kfar Gil'adi
• 
  Hroby obránců Tel Chaj na vojenském hřbitově v Kfar Gil'adi