Meridian (vlak)

S příchodem nového jízdního řádu 1969/1970 se poprvé na železničních tratích objevil nový expres[1], tehdy pod označením Ex 51/52 Meridian, který na trase Bělehrad – Budapešť – Bratislava – Praha – Drážďany – Berlín spojoval hlavní města čtyř států. V následujících letech, počínaje příchodem jízdního řádu 1970/1971, byla jeho trasa prodloužena do švédského Malmö, třetího největšího švédského města po Stockholmu a Göteborgu, které leží v jeho nejjižnější provincii Skåne na jižním pobřeží. Tehdy expres zdolával 1 795 km dlouhou trasu z Bělehradu do Malmö, a to přes Budapešť, Bratislavu, Prahu, Drážďany a Berlín. V této době byly v plánovaném řazení vlaku běžně řazeny vozy železničních správ DR, ČSD, MÁV, ÖBB, JŽ, ale i jídelní vůz společnosti Mitropa, ten však jezdil pouze v úseku mezi Dráždany a Sassnitzem, městem nacházejícím se na poloostrově Jasmund ve východní části ostrova Rujana v nynější německé spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko. V úseku Praha střed – Děčín vozila expres v prvních letech děčínská Mikáda 387.0 (v Děčině přepřahaly na V 180). Na švédském úseku trati bylo v počátcích provozu možné zahlédnout lokomotivy řady D.

V roce 1973 byl tento expresní vlak přečíslován z Ex 51/52 Meridian na Ex 270/271 Meridian. S příchodem jízdního řádu 1976/1977 byla opět prodloužena jeho trasa, a to až do jugoslávského Baru, města v Černé Hoře, které leží na pobřeží Jadranu. Tehdy se jeho trasa mezi městy Bar a Malmö prodloužila na 2 100 km.

Dne 28. června 1977 měl Meridian vážnou nehodu v železniční stanici Bratislava hlavná stanica.[2][3] Podle svědků této události už samotný průjezd expresu tunelem na břeclavském zhlaví stanice Bratislava hl. st., nenasvědčoval ničemu dobrému. Rychle přibližující se hluk vlaku nebyl zcela běžný. Při výjezdu z tunelu vlak projel výhybku č. 57 postavenou vlevo a následně výhybku č. 56 postavenou vpravo místo předepsanou rychlostí 30 km/h, rychlostí 93 km/h. V důsledku vysoké rychlosti vlaku došlo k jeho vykolejení. Elektrická lokomotiva řady ES 499.0 doslova vylétla z kolejí, po 150 metrech narazila do opěrné zdi, od které se odrazila a následně narazila do stojící elektrické lokomotivy řady S 458.0. Ani po tomto nárazu se nazastavila a opětovně narazila do opěrné zdi, kde se otočila o 180 stupňů a následně převrátila na kolejiště. Strojvedoucí nehodu nepřežil, pomocník strojvedoucího byl těžce zraněn, v sedmi vykolejených vozech se těžce zranilo 20 lidí. Při nehodě vznikla celková škoda 6 866 097 Kčs, provoz na trati byl obnoven v pozdních nočních hodinách následujícího dne. K datu této nehody se váže mnoho pověr, jelikož přesně o pět let předtím, 28. června 1972, se stala vážná nehoda na traťovém úseku Bratislava východ – Bratislava-Vajnory, kde se střetla lokomotiva řady T 669.0 s elektrickou jednotkou řady SM 488.0. Ve stejný den roku se později v roce 2002 stala vážná nehoda vlaku Ipeľ.[4]

S příchodem jízdního řádu 1977/1978 byl expres Meridian trasován do jugoslávského Baru v Černé Hoře pouze v letním období. Počínaje rokem 1981 přestal úplně jezdit do švédského Malmö a po 11 letech na výsluní se blížil jeho konec. V roce 1986 byl vlak opět přečíslován z Ex 270/271 Meridian na Ex 376/377 Meridian. Tehdy jezdil do Berlína z hlavního města Bulharska Sofie, a to po obvyklé trase přes Bělehrad, Budapešť, Bratislavu, Prahu a Drážďany. Od roku 1992 jezdil Meridian pouze jako řadový rychlík a o rok později s příchodem jízdního řádu 1993/1994 byl po 24 letech úplně zrušen.