Maxmilián Bádenský

Maxmilián Bádenský (10. červenec 1867 – 6. listopad 1929, také známý jako Max Bádenský (Max von Baden)) byl osmým a posledním říšským kancléřem Německého císařství (od 3. října do 9. listopadu 1918, kdy byla vyhlášena republika a ve funkci říšského kancléře jej vystřídal Friedrich Ebert[1]). Po zhroucení císařství se z politiky stáhl a žil na svých statcích v Bádensku-Württembersku; v roce 1919 zde s Kurtem Hahnem založil výchovný ústav Salem, kde se při výchově používal princip „prožitkové terapie“: kromě denního cvičení a pobytu v přírodě, expedic a příprav na expedici také záchranná služba v horách a na pobřeží. (Hahn po nástupu nacistů emigroval do Skotska, kde v Gordonstounu založil British Salem School; jejími žáky byli i princ Philip, pozdější vévoda z Edinburghu a manžel britské královny Alžběty II, a jeho nejstarší syn princ Charles.)

Maxmilián Bádenský
8. Říšský kancléř
Ve funkci: 3. října 1918 – 9. listopadu 1918
Panovník	Vilém II.
Předchůdce	Georg von Hertling
Nástupce	Friedrich Ebert
Hlava rodu Zähringenů
Ve funkci: 8. srpen 1928 – 6. listopad 1929
Předchůdce	Fridrich II. Bádenský
Nástupce	Berthold, markrabě bádenský
Narození	10. červenec 1867 Baden-Baden, Německé císařství
Úmrtí	6. listopad 1929 Salem, Německo
Národnost	Němec
Choť	Marie Luisa Hannoverská
Rodiče	Wilhelm Bádenský a Maria Maximilianovna z Leuchtenbergu
Děti	Marie Alexandra Berthold
Příbuzní	Marie Bádenská (sourozenec)
Profese	politik
Ocenění	Řád slona (1900) Řád Serafínů Řád černé orlice Řád routové koruny Domácí řád vendické koruny … více na Wikidatech
Commons	Prince Maximilian of Baden
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maxmilián byl rovněž hlavou dynastie Zähringenů a titulárním bádenským velkovévodou od 8. srpna 1928 do své smrti 6. listopadu 1929. Po jeho smrti se hlavou rodu stal jeho syn Berthold.