Marie Anna Habsburská (1634–1696)

Arcivévodkyně Marie Anna byla nejstarší dcerou Ferdinanda III. a jeho první manželky Marie Anny, oba rodiče náleželi k vládnoucímu domu Habsburků – otec pocházel z rakouské větve a matka ze španělské. Ferdinand III. se narodil z prvního manželství císaře Ferdinanda II. s Marií Annou Bavorskou. Matka Marie Anna byla dcerou španělského krále Filipa III. a jeho manželky Markéty Rakouské.

Otec se v roce 1637 stal císařem Svaté říše římské a králem českým, uherským a chorvatským.

Druhorozená Marie Anna měla čtyři mladší sourozence a staršího bratra, následníka trůnu Ferdinanda. Z mladších sourozenců se dospělosti dožil pouze Leopold, který se po smrti svého staršího bratra Ferdinanda, stal císařem a králem v dědičných habsburských zemích jako Leopold I., jehož první ženou se stala Mariina nejstarší dcera Markéta Tereza.

Dalšími Mariinými přeživšími sourozenci, z otcových následujících manželství, byli biskup Karel I. Josef, polská královna Eleonora Marie Josefa a vévodkyně Marie Anna Josefa.

8. listopadu 1649 byla provdána za svého strýce Filipa. Filip IV. byl bratrem Mariiny matky a jeho první manželka Izabela Bourbonská zemřela roku 1644 a po smrti následníka trůnu Baltazara Karla neměli Habsburkové mužského následníka španělského trůnu.

Marie Anna dala život hned třem synům, v roce 1657 Filipovi, o rok později Tomášovi, oba chlapci však již v útlém věku zemřeli. V roce 1661 se narodil třetí syn Karel, poslední španělský král z rodu Habsburků, za něhož Marie po manželově smrti v roce 1665 vládla. Malý Karel se stal novým panovníkem španělské říše, ke které patřila i Neapol, Milán, Sardinie, Sicílie, Filipíny a rozsáhlá území v Americe. Marie Anna se snažila sblížit španělské Habsburky s Habsburky rakouskými a narušit tak dosavadní křehké spojenectví Španělska s Francií. V opozici se tak ocitli přívrženci španělsko-francouzské koalice, v jejichž čele stál nemanželský syn zemřelého Filipa IV. a bratr dospívajícího Karla, don Juan José de Austria. Ten se dostal roku 1677 k moci, plně mladičkého Karla II. ovládl a Marii Annu vyhnal do Toleda. Roku 1679 ale don Juan José de Austria náhle zemřel a Karlova matka se znovu dostala k moci.

Karel byl dvakrát ženat, ale ani v jednom manželství nezplodil potomka a kvůli jeho dlouhodobě špatnému zdravotnímu stavu byla již za jeho života těžce řešena otázka nástupnictví. Karlova druhá manželka Marie Anna Falcko-Neuburská prosazovala svého synovce Karla Habsburského, zatímco Karlova matka bojovala za syna své vnučky, malého Josefa Ferdinanda Bavorského. Matka nakonec zvítězila a Karel II. podepsal roku 1696 závěť ve prospěch Josefa Ferdinanda. Toho roku však Marie Anna Habsburská zemřela a v následujícím roce byl Karel svou manželkou donucen napsat dopis císaři, v němž ho ujistil, že následníkem bude arcivévoda Karel Habsburský. Krátce před Karlovou smrtí však primas Luís Manuel Fernández de Portocarrero krále přesvědčil, aby sepsal závěť ve prospěch francouzského kandidáta Filipa z Anjou. Žádná ze stran se nechtěla vzdát svých nároků, po smrti Karlově (1. listopadu 1700) tak vypukla válka o španělské dědictví.

• Markéta Tereza (12. červenec 1651 – 12. březen 1673) ~ císař a král Leopold I.
• Marie (1655–1655)
• Filip Prospéro (1657–1661)
• Tomáš Karel (1658–1659)
• Karel (6. listopad 1661 – 1. listopad 1700)