Marcel Schwob

Narodil se roku 1867 v Chaville. Jeho otec George (Isaac) Schwob byl deset let zaměstnancem ministerstva zahraničí v Egyptě, jeho matka Mathilde Cahun (Kaim) se věnovala spolu s domácími učiteli vzdělávání dětí. Měl bratra Maurice a sestru Maggie. V roce 1876 se rodina usadila v Nantes, kde otec koupil místní noviny Le Phare de la Loire. V roce 1881 přesídlil Marcel do Paříže kde žil u strýce Léona Cahuna a začal studovat na Lycée Louis-le-Grand. Schwob ukončil studium v roce 1884 a příští rok nastoupil do vojenské služby. Po jejím ukončení se vrátil do Paříže a neúspěšně se roku 1888 pokusil složit zkoušky na L’Ecole Normale. Navzdory tomu studoval jazykovědu. Od roku 1890 pracoval spolu s Augustem Longnonem v Archives Nationales jako knihovník. Věnoval se studiu argotu a díla Françoise Villona a dále anglické literatuře (především Edgar Allan Poe, Charles Dickens, Robert Louis Stevenson, které také překládal do francouzštiny). Současně začal přispívat do časopisů Le Phare a L’Echo de Paris. První sbírku povídek Coeur double vydal v roce 1891. Začal také psát úvodníky s názvem Lettres Parisiennes často na ožehavá aktuální témata, jako například antisemitismus, skandál okolo první stavby Panamského průplavu, odborářské stávky nebo Dreyfusova aféra. Po otcově smrti v roce 1892 se ujal vydávání Le Phare de la Loire starší bratr Maurice, Marcel pro něho pokračuje ve psaní Lettres Parisiennes. V prosinci 1893 byl Schwob otřesen smrtí mladé prostitutky jménem Louise, se kterou měl rovněž vztah. Byla inspirací pro jeho patrně nejznámější dílo – Knihu o Monelle. V roce 1895 absolvoval první operaci, v této době ustává jeho tvůrčí činnost a věnuje se hlavně překladu. V roce 1900 se oženil s mladou herečkou Marguerite Moreno. Navzdory trvalé nemoci se v roce 1901 vypravil spolu s Ting-Tse-Ying na cestu na souostroví Samoa, aby navštívil hrob Roberta Louise Stevensona. Zhoršující se zdravotní stav ho donutil k návratu v roce 1902. Po návratu Schwob učil na l’Ecole des Hautes Etudes v Paříži. Zemřel v Paříži v únoru 1905.

J. O. Fischer označuje Schwoba za nejvýznamnějšího francouzského symbolistického prozaika.[1]

Schwobovi věnovala svá díla řada významných umělců. Oscar Wilde báseň The Sphinx (1894), Paul Valéry mu věnoval dvě práce Introduction à la Méthode de Léonard de Vinci (1895) a La Soirée avec monsieur Teste (1896), Alfred Jarry mu dedikoval svou hru Král Ubu (1896).

• Étude sur l’argot français (Studie o francouzském argotu, 1889)
• Cœur double (Dvojité srdce, 1891) text ve francouzštině
• Le Roi au masque d’or (Král se zlatou maskou, 1892, česky 1974) text ve francouzštině
• Mimes (Mimy, 1893, česky 1907)
• Le Livre de Monelle (Kniha o Monele, 1894, později zařazeno do sbírky La Lampe de Psyché, česky 1911) text ve francouzštině
• Annabella et Giovanni (1895)
• La Croisade des enfants (Křížová výprava dětí, 1896, česky 1912) text ve francouzštině
  • zpracováno v roce 1997 v Českém rozhlasu jako rozhlasová hra. Překlad Oskar Reindl, připravila Blanka Stárková. Hrají: Alois Švehlík, Jan Hartl, Otakar Brousek st., Ladislav Trojan, Jaroslav Moučka, Radovan Lukavský, Rudolf Pellar, Jana Štěpánková, Markéta Štechová, Libor Bouček a František Med. Režie Josef Melč.
• Spicilège (Klasobraní, 1896) studie o anglické literatuře text ve francouzštině
• Vies imaginaires (Smyšlené životy, 1896, česky 1912 pod názvem Imaginární životy)
• La Légende de Serlon de Wilton (1899)
• La Lampe de Psyché (Lampa Psyché, 1903, česky 1927)
• Mœurs des diurnales (pod pseudonymem Loyson-Bridet) (Mravy deníkářů, 1903) satira na novinářské praktiky
• Le Parnasse satyrique du XVe siècle (1905)

Posmrtně vydaná díla:

• Il Libro della mia Memoria (inachevé, 1905) text ve francouzštině
• François Villon (1912, česky 1995)
• Chroniques (1981)
• Vie de Morphiel (1985)
• Correspondance inédite (1985)
• Correspondance Schwob-Stevenson (1992)
• Dialogues d'Utopie (2001)
• Vers Samoa (2002)