Antonín Procházka (sochař)

Antonín Procházka
	Antonín Procházka (foto archiv ÚČL AV ČR)
Narození	24. června 1849 ; Záběhlice ; Rakouské císařství
Úmrtí	26. září 1903 (ve věku 54 let) ; Praha ; Rakousko-Uhersko
Povolání	sochař a učitel
Děti	Milan Procházka
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Procházka (24. června 1849 Záběhlice[1] – 26. září 1903 Praha-Vinohrady[2]), byl český sochař myslbekovské generace a restaurátor.

Život

Narodil se v Záběhlicích, tehdy součásti okresu Karlín[3]. Vystudoval sochařství na Akademii v Praze. Se svou manželkou Albertinou Homolovou měl čtyři děti.

Autorsky spolupracoval se svým přítelem Františkem Hergeselem mladším, se kterým sdílel společný ateliér v Praze na Vinohradech. Byl členem Umělecké besedy a Krasoumné jednoty.

Dílo

Souboj titánů Procházka vytvořil s Č. Vosmíkem volně dle originálu I. Platzera

Je především autorem monumentálních soch, pomníků, alegorických sousoší, ale také figurálních reliéfů. Vyšel z akademismu a dopracoval se k realismu levicového smýšlení. Jeho raným dílem je pískovcová výzdoba oltáře v kostele sv. Jiljí v Milevsku z roku 1883. Dále vyzdobil několik novorenesančních budov. V roce 1890 realizoval alegorii Pilnosti a ušlechtilosti na fasádě budovy Národního muzea. Pro Jubilejní zemskou výstavu 1891 vytvořil spolu s Františkem Hergeselem alegorické sousoší nad tympanonem hlavního portálu Průmyslového paláce, které zobrazovalo okřídleného Génia, ženskou postavu symbolizující Zemědělství a mužskou postavu symbolizující Průmysl.[4]

Podílel se na výzdobě Městské spořitelny pražské v Rytířské ulici od arch. Antonína Wiehla a Osvalda Polívky. 536/I v Praze 1, Rytířská 2, 22, 29 (1892 - 1894)[5]

Do Panteonu Národního muzea vytvořil poprsí Jana Husa (1899, odstraněno 1937) a sochu Tomáše Štítného.

Společně s Hergeselem realizovali tři významná díla: pomník Václava Beneše Třebízského v Třebízi (1892), získali 2. cenu v soutěži na pomník bratranců Veverkových; nejúspěšnější byli se sousoším s pracovní tematikou Hákování (Chléb náš vezdejší), které bylo oceněno roku 1900 na Světové výstavě v Paříži (dnes ve sbírce Národní galerie v Praze). Pracoval také jako restaurátor – kopista barokních kamenných soch, například s Čeňkem Vosmíkem vytvořil kopii Platzerova Souboj gigantů pro vstupní bránu Pražského hradu.

Zemřel roku 1903 na srdeční vadu a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Reference

Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele Stětí sv.Jana Křtitele v pražské Hostivaři
Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Ludmily na Vinohradech, sign. VIN Z4, s. 247
Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Procházka Anton (1849)
Pavel Kalina, Průmyslový palác na pražském Výstavišti, Staletá Praha XXXV, 2019, č. 1, s. 11
WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 22. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Procházka na Wikimedia Commons

Literatura

Prokop H. Toman, Nový slovník čsl.výtvarných umělců, díl II. Praha 1949
Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1995. 1103 s. ISBN 80-200-0536-6. S. 1014.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele Stětí sv.Jana Křtitele v pražské Hostivaři

[MatrikaZ-2] Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Ludmily na Vinohradech, sign. VIN Z4, s. 247

[3] Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Procházka Anton (1849)

[4] Pavel Kalina, Průmyslový palác na pražském Výstavišti, Staletá Praha XXXV, 2019, č. 1, s. 11

[5] WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 22. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění.