Quido Bělský

Narodil se v rodině architekta a stavitele Jana Bělského. Jeho strýcem byl Václav Bělský, v letech 1863–1867 pražský purkmistr.

Po absolvování gymnázia vystudoval pozemní stavitelství na pražské technice a architekturu na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Po otci převzal v roce 1885 stavební podnikatelství, které provedlo řadu velkých staveb v Praze.

Angažoval se rovněž politicky. Ve volbách roku 1897 byl zvolen za poslance Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval městskou kurii, obvod Praha-Staré Město. Mandát obhájil ve volbách roku 1901. Zastupoval Národní stranu svobodomyslnou (mladočeskou). Pro pracovní zaneprázdnění se ale mandátu v lednu 1903 vzdal a na poslaneckém postu ho nahradil Karel Baxa.[3]

Působil v Komisi pro soupis památek Prahy[4]od jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách.

Stavitelská firma Quida Bělského provedla například tyto stavby:

• Lapidárium v areálu Jubilejní zemské výstavě v Praze 1891, architekt: Antonín Wiehl, 1891, rozšířeno a přestavěno 1898, dnes Lapidárium Národního muzea, Praha 7 – Bubeneč, Výstaviště 422
• Výstavní pavilón klubu českých turistů na Jubilejní zemské výstavě v Praze 1891, vlastní návrh, později přenesen v roce 1892 na Petřín a zřízeno v něm zrcadlové bludiště, Praha 1 – Malá Strana, Petřínské sady
• Městská spořitelna pražská v Rytířské ulici, architekti: Antonín Wiehl a Osvald Polívka, 1891–1894, dnes Česká spořitelna, Praha 1 – Staré Město, Rytířská 29
• Strakova akademie, architekt Václav Roštlapil, 1892–1897, dnes sídlo vlády České republiky, Praha 1 – Malá Strana, nábřeží Edvarda Beneše 6, Kosárkovo nábřeží 3
• Kanalizační čistírna, projekt: William Heerlein Lindley, 1901–1905, v provozu 1907–1967, Praha 6 – Bubeneč, Papírenská 6, dnes Ekotechnické museum
• Hotel Central, architekti Friedrich Ohmann, Alois Dryák a Bedřich Bendelmayer, 1899–1902, Praha 1 – Nové Město, čp. 1001, Hybernská 10