Ludvík Paar
Ludvík Jan Křtitel Emanuel hrabě Paar (německyLudwig Johann Baptist Emanuel Graf von Paar; 26. března 1817, Vídeň – 6. ledna 1893, Merano) byl rakouský a rakousko-uherský diplomat z vysoce postaveného šlechtického rodu. Celou kariéru strávil v diplomatických službách, zastával funkce vyslance v italských a německých zemích, působil také v severní Evropě (Švédsko, Dánsko), nakonec byl dlouholetým rakousko-uherským velvyslancem ve Vatikánu (1873–1888).
Ludvík hrabě Paar | |
---|---|
Rakousko-uherský velvyslanec ve Vatikánu | |
Ve funkci: 1873 – 1888 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Alois Kübeck von Kübau |
Nástupce | Friedrich Revertera |
Rakousko-uherský vyslanec v Dánsku | |
Ve funkci: 1872 – 1873 | |
Předchůdce | Karl von Eder |
Nástupce | Gustav Kálnoky |
Ve funkci: 1866 – 1869 | |
Předchůdce | Karl Franckenstein |
Nástupce | Karl von Eder |
Rakousko-uherský vyslanec v Sasku | |
Ve funkci: 1869 – 1872 | |
Předchůdce | Josef Werner |
Nástupce | Karl Franckenstein |
Rakouský vyslanec v Hesensku | |
Ve funkci: 1863 – 1866 | |
Předchůdce | Ladislaus Karnicki |
Nástupce | diplomatické zastoupení zrušeno |
Rakouský vyslanec ve Švédsku | |
Ve funkci: 1859 – 1863 | |
Předchůdce | Ferdinand Langenau |
Nástupce | Ladislaus Karnicki |
Rakouský vyslanec v Modeně | |
Ve funkci: 1857 – 1859 | |
Předchůdce | Eduard Lebzeltern |
Nástupce | diplomatické zastoupení zrušeno |
Rakouský vyslanec v Sardinii | |
Ve funkci: 1853 – 1857 | |
Předchůdce | Rudolf Apponyi |
Nástupce | úřad neobsazen |
Narození | 26. března 1817 Vídeň Rakouské císařství |
Úmrtí | 6. ledna 1893 (ve věku 75 let) Merano Rakousko-Uhersko |
Titul | hrabě |
Choť | (1858) Marianna Esterházyová (1834–1863) |
Rodiče | Jan Karel Paar (1772–1819) a Marie Aloisie z Cavriani (1783–1861) |
Děti | Ludvík Kazimír (1859–1912) Alfred Maria (1861–1861) Karel Ludvík (1863–1894) |
Příbuzní | bratr: Karel Paar (1804–1881) švagr: František Serafín Kuefstein (1794–1871) |
Profese | diplomat |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Životopis
Pocházel ze starého šlechtického rodu Paarů, narodil se jako nejmladší potomek knížete Jana Karla Paara (1772–1819), po matce Marii Aloisii (1783–1861) byl potomkem rodu Cavrianiů.[1] Od mládí působil v rakouských diplomatických službách, k vyšším postům se dostal v 50. letech 19. století v italských zemích. Nejprve byl vyslancem v Sardinském království (1853–1857) a pak v Modenském vévodství (1857–1859), kde byl akreditován zároveň jako diplomatický zástupce pro Parmu. Itálii opustil po rakousko-sardinské válce a na postu vyslance přešel do Stockholmu (1859–1863). Poté působil v německých zemích, v letech 1864–1866 byl vyslancem v Hesensku, kde jeho mise skončila připojením této země k Prusku. Od prosince 1866 byl tři roky rakousko-uherským vyslancem v Dánsku, do Kodaně se pak vrátil ještě krátce v letech 1872–1873, mezitím zastával post vyslance v Saském království (1869–1872). Nakonec byl dlouholetým rakousko-uherským velvyslancem ve Vatikánu (1873–1888). Byl též c. k. komořím (1856) a tajným radou (1866). Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1866), několik vyznamenání získal také na zahraničních misích (papežský Řád Pia IX., saský Řád Albrechtův nebo švédský Řád polární hvězdy).[2] Proslul také jako sběratel umění, shromáždil hodnotnou sbírku autogramů slavných osobností. Mimo jiné získal do svého vlastnictví dětské housle Wolfganga Amadea Mozarta, které po jeho smrti potomci věnovali Mezinárodní nadaci Mozarteum.
Rodina
V roce 1858 se v Modeně oženil s hraběnkou Mariannou Esterházyovou (1834–1863), která zemřela již po pěti letech manželství ve Stockholmu. Měli spolu tři syny, Ludvík Kazimír (1859–1912) a Karel Ludvík (1863–1894) zůstali svobodní, prostřední Alfred Maria (1861) zemřel krátce po narození ve Stockholmu.
Ludvíkův nejstarší bratr kníže Karel Paar (1804–1881) byl majitelem velkostatků v Čechách (Bechyně) a dědičným členem rakouské panské sněmovny. Jejich švagrem byl dlouholetý diplomat a později předseda rakouské panské sněmovny hrabě František Serafín Kuefstein (1794–1871).
Odkazy
Reference
- Ottův slovník naučný, 19. díl; Praha, 1902 (reprint 2000), s. 2 ISBN 80-7185-057-8
- Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für 1882, s. 87, 205, 212 dostupné online