Ludvík Orleánský, vévoda z Nemours

Jako druhorozený syn významného monarchy měl vyhlídky na to získat některý z nově vytvořených neobsazených trůnů. Ovšem již v roce 1825 (kdy ještě jeho otec nevládl a samotnému Ludvíkovi bylo 11 let) byl uveden jako možný kandidát na nový řecký trůn, který později obsadil neslavný Otto Bavorský. V únoru roku 1831 byl mladý Ludvík z Nemours nominován jako kandidát na krále Belgičanů, ale mezinárodní úvahy odradily jeho otce v té době již krále Francouzů Ludvíka Filipa od přijmutí nabídky pro svého syna. Poté se vévoda z Nemours účastnil francouzské expedice do Belgie proti nizozemské invazi a také na obraně Antverp, během obléhání.

Po revoluci roku 1848 která svrhla jeho otce z uzurpovaného trůnu se přesunul do Anglie, kde se usadil se svými rodiči na Claremont. Jeho hlavním cílem během exilu bylo především po smrti jeho otce, usmíření mezi oběma větvemi rodu Bourbonů a (díky tomu lepší) obnovení francouzské monarchie v jakékoli formě. Vévoda z Nemours tak byl jedním z mála samotných členů domu Orleánského, kteří podporovali starší větev rodu. Zároveň byl z nich nejvíce nakloněn legitimismu, o poznání více než ostatní orleánská knížata a princové.

24. dubna 1840 si v Saint-Cloud vzal za ženu princeznu Viktorii Sasko-Kobursko-Kohárskou. Měli spolu 4 děti:

• Gaston, hraběte z Eu – (1842–1922), manželka Isabela Brazilská (1846–1921), dcera císaře Pedra II.
• Ferdinand Orleánský, vévoda z Alenconu – (1844–1910), manželka Sofie Bavorská (1847-1897), sestra rakouské císařovny Alžběty Bavorské (zvané Sissi)
• Markéta Adelaida Orleánská – (1846-1893), manžel Władysław Czartoryski (1828–1894)
• Blanka Marie Amélie Karolína Louisa Victorie d'Orléans – (1857–1932)