Ludvík IV. Bavor

Ludvík IV. Bavor (německy Ludwig IV. / Ludwig der Bayer, 1282/7 Heidelberg – 11. října 1347 Puch u Fürstenfeldbrucku) byl bavorský vévoda, falckrabě rýnský, od roku 1314 římský král a od roku 1328 také sporný císař Svaté říše římské. Znám je také jako Ludvík Bavor, ale toto označení mělo původně hanlivý nádech. Ludvíka IV. Bavorského nazval Ludvíkem Bavorem jeho odpůrce papež Jan XXII. ve slavném Sachsenhausenském odvolání z roku 1324. Ludvík Bavor totiž znělo v latině podobně jako Ludvík Barbar (Ludovicus Bavarus – Ludovicus Barbarus).

Ludvík IV. Bavor
císař Svaté říše římské
Doba vlády 1314–1347
Korunovace 25. listopadu 1314 králem, 17. ledna 1328 císařem
Narození 1282/7
Úmrtí 11. října 1347
Pohřben Frauenkirche (Mnichov)
Předchůdce Jindřich VII. Lucemburský
Nástupce Karel IV.
Manželka Beatrix Svídnicko-Javorská
Markéta Holandská
Dynastie Wittelsbachové
Otec Ludvík II. Hornobavorský
Matka Matylda Habsburská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pocházel z rodu Wittelsbachů a byl synem vévody Ludvíka II. zv. Přísného a jeho manželky Matyldy, dcery římského krále Rudolfa Habsburského. Vládl v Rýnské Falci, odkud vystrnadil staršího bratra Rudolfa I. Falckého. Územní spory měl také se svými habsburskými příbuznými.

Římský císař

Když byl po smrti císaře Jindřicha VII. roku 1314 zvolen římským králem jeden z jeho nepřátel Fridrich Sličný z rodu Habsburků, zvolili si v říjnu téhož roku čtyři ze sedmi kurfiřtů Ludvíka Bavora za protikrále, který byl následně v Bonnu (na rozdíl od tradičních Cách) korunován arcibiskupem kolínským. Na straně Bavora stál i český král Jan Lucemburský, který přispěl k jeho vítězství nad Fridrichem v rozhodující bitvě u Mühldorfu 28. září 1322, ve které byl Fridrich zajat. Po tříletém věznění pak oba sokové uzavřeli smlouvu, na jejímž základě byl Ludvík uznán panovníkem a Fridrich propuštěn.

Jako jediný římský král se Ludvík dostal do sporu s papežem Janem XXII. Ten začal roku 1323 sporem o Milán. Papež poté uvalil na Ludvíka klatbu, vyhlásil nad jeho územím interdikt a nakonec jej odvolal z trůnu. Tato opatření nebyla ale účinná a vyprovokovala Ludvíkovu odvetu. Roku 1327 zaútočil na Itálii a o rok později přijal císařskou korunu z rukou římského hejtmana Sciarra Colonny, čímž demonstroval nezávislost císařství na papeži. Ještě roku 1328 pak s pomocí shromáždění římských občanů nechal papeže sesadit a zvolit vzdoropapežem Mikuláše V.

V Říši se Ludvík soustředil především na posílení své rodové moci. Získal braniborské kurfiřtství pro svého mladšího syna. Toho následně oženil s Markétou Pyskatou, dědičkou tyrolského hrabství a první manželkou Jana Jindřicha Lucemburského, pozdějšího markraběte moravského (jejich sňatek přitom nechal prohlásit za neplatný kvůli údajné impotenci manželově, čímž si znepřátelil celý lucemburský rod).

V blízkosti Ludvíka Bavora se soustřeďovali odpůrci papežské hegemonie a zasahování církve do státních záležitostí jako Marsilius z Padovy a William Occam. Nový papež Klement VI. proto hledal protikandidáta na římský stolec a roku 1346 dopomohl ke zvolení českého kralevice Karla římským králem. Ludvík Bavor zemřel roku 1347 při lovu medvědů ještě dříve, než mohlo dojít k rozhodujícímu střetu s Lucemburky a s Karlem.

Potomci

V roce 1308 se Ludvík oženil s Beatrix Svídnicko-Javorskou. Jejich potomky byli:

  1. Matylda (1313 – 1346]), v roce 1329 provdaná za Fridricha II. Míšeňského († 1349)
  2. dítě (nar. 1314)
  3. Ludvík V. Bavorský (1315–1361)
  4. Anna (1316 – 1319)
  5. Anežka (nar. asi 1318)
  6. Štěpán II. Bavorský (1319–1375)

V roce 1324 se Ludvík oženil podruhé s Markétou Holandskou. Jejich potomky byli:

  1. Markéta Bavorská (1325–1374), manželé:
    1. 1351 Štěpán († 1354), uherský princ a slavonský vévoda
    2. 1357/58 Gerlach z Hohenlohe
  2. Anna (1326–1361), manžel Jan I. Dolnobavorský († 1340)
  3. Ludvík VI. Bavorský (1328–1365)
  4. Alžběta (1329–1402), manželé:
    1. 1350 Cangrande II. della Scala († 1359)
    2. 1362 Oldřich z Württembergu († 1388)
  5. Vilém I. Bavorský (1330–1388)
  6. Anežka (1335–1352)
  7. Albrecht I. Bavorský (1336–1404)
  8. Ota V. Bavorský (1340–1379)
  9. Beatrix (1344–1359), manžel Erik XII. Magnusson
  10. Ludvík (1347–1348)

Vývod z předků
 
 
 
 
 
 Ota I. Bavorský
 
 
 Ludvík I. Bavorský
 
 
 
 
 
 
 Anežka z Loonu
 
 
 Ota II. Bavorský
 
 
 
 
 
 
 Bedřich I. Český
 
 
 Ludmila Přemyslovna
 
 
 
 
 
 
 Alžběta Uherská
 
 
 Ludvík II. Hornobavorský
 
 
 
 
 
 
 Jindřich Lev
 
 
 Jindřich V. Welfský
 
 
 
 
 
 
 Matylda Anglická
 
 
 Anežka Brunšvická
 
 
 
 
 
 
 Konrád Štaufský
 
 
 Anežka Štaufská
 
 
 
 
 
 
 Irmgarda z Hennebergu
 
Ludvík IV. Bavor
 
 
 
 
 
 Rudolf II. Habsburský
 
 
 Albrecht IV. Habsburský
 
 
 
 
 
 
 Anežka Štaufská
 
 
 Rudolf I. Habsburský
 
 
 
 
 
 
 Ulrich z Kyburgu
 
 
 Hedvika z Kyburgu
 
 
 
 
 
 
 Anna ze Zähringenu
 
 
 Matylda Habsburská
 
 
 
 
 
 
 Burkhard IV. z Hohenbergu
 
 
 Burkhard V. z Hohenbergu
 
 
 
 
 
 
 Wilipirg z Aichelbergu
 
 
 Gertruda z Hohenbergu
 
 
 
 
 
 
 Rudolf II. z Tübingenu
 
 
 Mechtilda z Tübingenu
 
 
 
 
 
 
 ? von Ronsberg
 

Literatura
  • RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy)
  • RAPP, Francis. Svatá říše římská národa německého. Od Oty Velikého po Karla V. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2007. 316 s. ISBN 978-80-7185-726-6.
  • SCHNEIDMÜLLER, Bernd; WEINFURTER, Stefan, a kol. Die deutschen Herrscher des Mittelalters : Historische Porträts von Heinrich I. bis Maximilian I. München: Beck, 2003. 624 s. ISBN 3-406-50958-4. (německy)

Externí odkazy
Předchůdce:
Rudolf I.		 Hornobavorský vévoda
1294–1341		 Nástupce:
-
Předchůdce:
Jan I.		 Dolnobavorský vévoda
1340–1341		 Nástupce:
-
Předchůdce:
-		 Bavorský vévoda
1341–1347		 Nástupce:
Ludvík V. se Štěpánem II., Ludvíkem VI.,
Vilémem I., Albrechtem I., Otou V.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.