Markéta Pyskatá

Byla jedinou dědičkou korutanského vévody Jindřicha a jeho druhé manželky Adléty, dcery Jindřicha I. Brunšvického. Roku 1330 byla provdána za tehdy osmiletého Jana Jindřicha, syna Jana Lucemburského, který sesadil v roce 1310 jejího otce z českého trůnu. Jindřich Korutanský zemřel o pět let později a Markéta se stala tyrolskou hraběnkou. Roku 1341 s pomocí tyrolské šlechty vyhnala svého muže ze země – zapudila ho pro údajnou impotenci. Následně se provdala za markraběte Ludvíka, syna císaře Ludvíka Bavora, aniž by se se svým předchozím manželem rozvedla. To vedlo k vyvolání nepřátelství mezi Lucemburky a Wittelsbachy, které ovlivňovalo středoevropskou politiku až do roku 1410.

William Occam a Marsilius z Padovy obhajovali tento první „civilní sňatek“ v období středověku. Papež Klement VI. neplatnost Markétina prvního manželství neuznal (nepochybně především z politických důvodů) a Markétu i jejího druhého manžela exkomunikoval, skandál se rozšířil po celé Evropě. Díky Markétiným konexím (v roce 1358 se její syn oženil s příslušnicí habsburského rodu) byli nicméně nakonec Markéta i Ludvík v roce 1359 exkomunikace zproštěni. Církevní propaganda jí po tomto incidentu přiřkla přezdívku Pyskatá (Maultasch). Navzdory této přezdívce to však prý byla pohledná žena.

Po smrti manžela v roce 1361 sdílel s Markétou vládu její syn Menhard III. jako tyrolský hrabě. Zemřel však již v roce 1363, což Markétu přimělo přenechat tyrolské hrabství švagrovi zemřelého syna Rudolfovi IV., který ho připojil k rakouským državám. Korutany ovládl Albrecht II. Habsburský.

Markéta zemřela v říjnu 1369 ve Vídni a ve zdejším minoritském kostele byla i pohřbena.[1]