Ota V. Bavorský

Ota se narodil jako šestý syn císaře Ludvíka Bavora a jeho druhé manželky Markéty Holandské. Císař Ludvík se z dalšího syna dlouho netěšil, roku 1347 se mu stal osudným lov na medvědy. Ota strávil dětství na dvoře staršího bratra Ludvíka, který se stal jeho poručníkem.

18. března 1363 uzavřel Ota společně s bratrem Ludvíkem Římanem smlouvu s novým císařem Karlem IV. Pokud by se oba bratři nedočkali potomstva, připadla by Lužice a Braniborsko lucemburské dynastii. Titul braniborského markraběte dostal malý Václav a snoubenkou Oty se stala asi pětiletá Alžběta.[1] Na jaře roku 1366 se Ota oženil s Kateřinou, mladou vdovou po rakouském vévodovi Rudolfovi a dcerou císaře Karla. Původní snoubenka Alžběta se téhož dne provdala za Albrechta Habsburského. Kateřina však i po svatbě nadále žila na pražském dvoře. Manželství šťastné nebylo a Ota svůj čas trávil s lehkými ženami.[1]

Roku 1371 se po boku polského krále Kazimíra a uherského krále Ludvíka I. pustil do sporu s císařem. Chtěl nevýhodnou smlouvu zrušit. Císař Karel reagoval vojenskou akcí na braniborském území. Příměří uzavřeli 16. října 1371 v Pirně. Nová smlouva byla vydána 15. srpna 1373 a Wittelsbachové se za tučné odstupné trvale Braniborska zřekli. Získali 200 tisíc zlatých hotově, Sulzbach, hrad Floss, hrad Lauf a další nemovitosti. Ota se usadil v získaném Sulzbachu a pravděpodobně se i smířil s manželkou Kateřinou. 23. srpna 1373 vydal listinu v níž přikázal, aby všichni obyvatelé Braniborska holdovali císaři.[1] 2. října 1373 císař udělil Braniborsko v léno svým synům.

Ota zemřel jako bezdětný bavorský vévoda v listopadu 1379 na hradě Wolfstein a byl pohřben v rodovém klášteře Seligenthal. Manželka Kateřina jej přežila o šestnáct let a je pohřbena po boku prvního manžela ve Vévodské hrobce v dómu sv. Štěpána ve Vídni.