Jan I. Dolnobavorský

Jan I. Dolnobavorský
	dolnobavorský vévoda
	Znak Wittelsbachů na vitráži kláštera Seligenthal
Narození	29. listopadu 1329
Úmrtí	20. prosince 1340
	Landshut
Pohřben	klášter Seligenthal
Manželka	Anna Bavorská
Rod	Wittelsbachové
Otec	Jindřich II. Dolnobavorský
Matka	Markéta Lucemburská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan I. Dolnobavorský (29. listopadu 1329 – 20. prosince 1340, Landshut) byl dolnobavorský vévoda, syn dolnobavorského vévody Jindřicha II. a české princezny Markéty z rodu Lucemburků.

Život

Svatba Janových rodičů se uskutečnila 12. února či 12. srpna 1328 ve Straubingu. Rok po svatbě se novomanželům narodil syn Jan, pojmenovaný po českém dědečkovi[1] a již brzy se stal předmětem sňatkové politiky. Roku 1335 mu byl naplánován sňatek s Alžbětou, dcerou polského krále Kazimíra.[2]

Z dynastické svatby sešlo, vévoda Jindřich onemocněl malomocenstvím a císař Ludvík Bavor si na něm během nemoci vynutil souhlas se sňatkem jediného dědice s jeho dcerou Annou.[3][4][pozn. 1] Ke svatbě došlo 18. února 1339 v Mnichově[5] a v září vévoda zemřel. Poručníkem nezletilého Jana se stal jeho tchán Ludvík Bavor.[3]

Jedenáctiletý Jan zemřel náhle 20. prosince 1340 a byl pohřben po boku otce v kapli sv. Afry v cisterciáckém klášteře Seligenthal.[5][pozn. 2] Protože zemřel bez potomků, bylo po jeho smrti snadné spojit Horní a Dolní Bavorsko v jeden celek pod vládou císaře Ludvíka.[3]

Genealogie

Ota II. Bavorský

Jindřich I. Dolnobavorský

Anežka Brunšvická

Štěpán I. Dolnobavorský

Béla IV. Uherský

Alžběta Uherská

Marie Laskaris

Jindřich II. Dolnobavorský

Boleslav II. Lysý

Boleslav I. Surový

Hedvika z Anhaltu

Judita Svídnická

Ota V. Braniborský

Beatrix Braniborská

Judita z Henneberku

'Jan I. Dolnobavorský'

Jindřich VI. Lucemburský

Jindřich VII. Lucemburský

Gertruda z Hohenbergu

Odkazy

Poznámky

Karel IV. ve svém životopise zmiňuje, že snad nevěsta byla postižena němotou a císař za ni musel složit svatební slib.[4]
Dle dobových zvěstí byl otráven a Ludvík Bavor měl na jeho skonu podíl.[5]

Reference

BOBKOVÁ, Lenka. Jan Lucemburský: Otec slavného syna. Praha: Vyšehrad, 2018. 600 s. ISBN 978-80-7429-342-9. S. 252. Dále jen Bobková.
HOENSCH, Jörg Konrad. Lucemburkové. Pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308–1437. Praha: Argo, 2003. 304 s. ISBN 80-7203-518-5. S. 73. Dále jen Hoensch.
Hoensch, s. 78
Bobková, str. 252
RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. S. 60. (německy)

Předchůdce:
Jindřich II.

Dolnobavorský vévoda
1339–1340

Nástupce:
-

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[5] Karel IV. ve svém životopise zmiňuje, že snad nevěsta byla postižena němotou a císař za ni musel složit svatební slib.[4]

[7] Dle dobových zvěstí byl otráven a Ludvík Bavor měl na jeho skonu podíl.[5]

[1] BOBKOVÁ, Lenka. Jan Lucemburský: Otec slavného syna. Praha: Vyšehrad, 2018. 600 s. ISBN 978-80-7429-342-9. S. 252. Dále jen Bobková.

[2] HOENSCH, Jörg Konrad. Lucemburkové. Pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308–1437. Praha: Argo, 2003. 304 s. ISBN 80-7203-518-5. S. 73. Dále jen Hoensch.

[Hoensch_78-3] Hoensch, s. 78

[#1-4] Bobková, str. 252

[Rall_60-6] RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. S. 60. (německy)